Due diligence: hodnocení kvality důkazů

Závěr prověrky je jen tak silný jako důkazy, na nichž stojí, a jako úsudky, které je spojují. V praxi se kvalita důkazů často hodnotí intuitivně: dokument „vypadá“ oficiálně, výpověď „zní“ věrohodně, záznam „je v systému“. Kniha popisuje, jak manipulace u jednotlivce postupně mění kritéria, podle nichž člověk posuzuje, co je doklad – až přestane rozlišovat mezi tvrzením a důkazem. Tato stránka nabízí rámec, jak kvalitu důkazů v due diligence hodnotit výslovně a jak se bránit tomu, aby ji někdo nenápadně posunul.

Doména a problém

Teorie důkazu rozlišuje tři vlastnosti každého důkazu: relevanci (souvisí s hypotézou?), věrohodnost (je pravý a přesný?) a sílu (jak moc mění pravděpodobnost hypotézy?). Schum (1994) a Anderson, Schum a Twining (2005) ukázali, že většina důkazů v reálných rozhodnutích není přímá: mezi důkazem a závěrem vede řetěz úsudků, z nichž každý přidává nejistotu. Bankovní výpis dokládá, že platba proběhla; že šlo o úplatek, je úsudek, který potřebuje další články řetězu.

Toulmin (1958) navrhl strukturu argumentu, v níž tvrzení stojí na datech prostřednictvím zdůvodnění (warrant), které je podloženo oporou (backing), omezeno výhradami (rebuttals) a vyjádřeno s určitou mírou jistoty (qualifier). V prověrkách bývá nejslabším místem právě zdůvodnění – předpoklad, který spojuje data se závěrem, ale nikdo ho nevyslovil (viz Toulmin Model).

Třetím problémem je chybějící důkaz. Absence záznamu o problému neznamená absenci problému, pokud se nehledalo tam, kde by se záznam objevil. Zpráva „nebyly nalezeny negativní informace“ má hodnotu jen s popisem, kde se hledalo.

Průnik s epistemickou anihilací

Kniha popisuje modifikaci evidenčních kritérií jako proces, při němž se člověku postupně mění, co považuje za doklad – například že pocit nebo slovo autority začne mít váhu vyšší než vlastní pozorování. V organizacích má tento proces podobu kultury, v níž se „ví“, co je pravda, a důkazy se hledají jen na potvrzení. Pseudo-empirická validace popisuje použití vnějších znaků vědeckosti nebo úřednosti (čísla, grafy, razítka) bez skutečného doložení.

Druhým průnikem je cirkulární argumentace: závěr je skrytě obsažen v předpokladech. V prověrkách se projevuje tak, že podezření vede k výkladu důkazů, který podezření potvrzuje, a potvrzené podezření se pak používá jako důkaz.

Třetím průnikem je přesvědčivost formy. Dokument s logem, razítkem a tabulkami působí jako silnější důkaz než prostý popis, i když obsahuje stejnou informaci. Prezentace důkazů v profesionální podobě – zpráva poradenské firmy, graf, „forenzní analýza“ – může nahradit otázku, na čem obsah stojí. Kniha tento jev popisuje u iluzorní komplexity: složitost a odbornost formy odrazuje od kontroly obsahu.

Rozpoznávací znaky

Na nízkou kvalitu důkazního základu ukazuje, když závěr stojí na jediném typu důkazu, když mezi důkazem a závěrem chybí vyslovené zdůvodnění, když dokumenty pocházejí od strany se zájmem a nebyly ověřeny jinak, když nejsou uvedeny alternativní výklady týchž důkazů, když chybí popis negativního hledání, a když jistota závěru neodpovídá počtu a kvalitě důkazů. U jednotlivých dokumentů je třeba sledovat znaky neautenticity – nesoulad metadat, formy, dat a podpisů –, zvlášť u digitálních dokumentů a snímků obrazovky (viz elektronické důkazy).

Rámec: právo, standardy a odpovědnost

V soudním řízení platí zásada volného hodnocení důkazů: soud hodnotí důkazy jednotlivě i v jejich souhrnu podle vlastního uvážení, které musí odůvodnit. Pro due diligence není tento standard závazný, ale je užitečným vzorem – závěr má být odůvodněn tak, aby ho třetí osoba mohla přezkoumat. Pro digitální důkazy je klíčový chain of custody: doložitelný původ a neporušenost. V medicíně a veřejném zdraví slouží jako vzor hodnocení jistoty důkazů přístup GRADE (Guyatt a kol. 2008), který odlišuje kvalitu jednotlivých studií od jistoty celkového závěru.

Ochranná opatření

Prvním opatřením je tabulka důkazů u každého klíčového závěru: důkaz, jeho zdroj, autenticita, co přímo dokládá, jaké úsudky vedou k závěru, jaké jsou alternativní výklady. Druhým je výslovné zdůvodnění v Toulminově smyslu – proč z těchto dat plyne tento závěr. Třetím je stupnice jistoty se slovními vyjádřeními svázanými s rozpětími (srov. vážení zdrojů). Čtvrtým je popis negativního hledání. Pátým je nezávislé čtení – kolega, který dostane tabulku důkazů bez závěru a formuluje vlastní. Šestým je zachování důkazů v původní podobě s metadaty (viz chain of custody).

Tato opatření mají ještě jednu funkci: chrání prověřovatele před tím, aby se kritéria důkazu posunula nepozorovaně. Když je tabulka důkazů vedena od začátku, je vidět, kdy se začaly přijímat slabší doklady a proč.

Lidský rozměr a zotavení

Pro osobu, o níž prověrka rozhoduje, je kvalita důkazů otázkou spravedlnosti: závěr „pravděpodobně zapojen do podvodu“ na základě slabých důkazů může zničit kariéru. Pro lidi, kteří se zotavují z manipulace, je obnova vlastních kritérií důkazu – co jsem viděl, co mi bylo řečeno, co z toho plyne – jedním z hlavních úkolů; kniha k tomu nabízí návod hodnocení důkazů a vzdělávací scénář vážení důkazů.

Přesah do dalších oborů

Hodnocení kvality důkazů je společné všem oborům, které rozhodují o lidech. V medicíně jde o rozdíl mezi „pacient udává“ a „objektivně zjištěno“; v soudnictví o rozdíl mezi nepřímými důkazy a přímým důkazem; v sociální práci o rozdíl mezi podezřením a doloženým ohrožením; ve vědě o rozdíl mezi korelací a kauzalitou (viz kauzální inference). Ve forenzní praxi ukázal Dror a kolegové (2006), že kontext ovlivňuje i hodnocení „objektivních“ důkazů. Univerzálním poučením je, že důkaz nikdy nemluví sám – vždy ho někdo vykládá, a výklad má být vyslovený, aby mohl být zpochybněn.

Ilustrativní scénář

Hypotetický, anonymizovaný scénář. Prověrka manažera, který má převzít vedení dceřiné společnosti, obsahuje e-mail, v němž údajně schvaluje fiktivní fakturu. E-mail předložil bývalý zaměstnanec jako snímek obrazovky. Analytik sestaví tabulku: snímek neobsahuje hlavičky, nelze ověřit odesílatele, faktura existuje v účetnictví, ale byla schválena jinou osobou. Zdůvodnění „manažer schválil fiktivní fakturu“ by vyžadovalo, aby e-mail byl pravý, aby se týkal této faktury a aby faktura byla fiktivní – ani jeden článek není doložen. Firma požádá o přístup k původní e-mailové schránce; e-mail v ní není. Závěr zní: tvrzení nebylo prokázáno a důkaz nelze považovat za autentický.

Analytik přitom nezapíše, že tvrzení bylo vyvráceno – jen že nebylo prokázáno a že předložený důkaz nesplňuje požadavky na autenticitu. Rozdíl je podstatný, kdyby se později objevily nové doklady.

Meze a otevřené otázky

Formalizace hodnocení důkazů zvyšuje průhlednost, ale nezaručuje správnost; tabulky lze vyplnit zaujatě. Otevřenou otázkou je, jak hodnotit autenticitu digitálních důkazů v době, kdy lze dokumenty, hlas i video věrohodně vytvořit uměle (viz deepfake).

Literatura

• Anderson, T., Schum, D., Twining, W. (2005). Analysis of Evidence (2. vyd.).
• Dror, I. E., Charlton, D., Péron, A. E. (2006). Contextual information renders experts vulnerable to making erroneous identifications.
• Guyatt, G. H. a kol. (2008). GRADE: an emerging consensus on rating quality of evidence and strength of recommendations.
• Schum, D. A. (1994). The Evidential Foundations of Probabilistic Reasoning.
• Toulmin, S. (1958). The Uses of Argument.

Související

Mezioborové mosty

• Vážení zdrojů – věrohodnost zdroje.
• Triangulace napříč zdroji – nezávislé potvrzení.
• Prověrka v justice.cz a ISIR – úřední záznam jako důkaz.

Forenzní rovina

• Elektronické důkazy – autenticita digitálních dokladů.
• Chain of custody – původ a neporušenost.

Techniky, sebeobrana a pojmy

• EA-4.3.5 Evidential criteria modification – posun kritérií důkazu.
• Hodnocení důkazů – osobní praxe.
• Toulmin Model – struktura argumentu.