Případ 22: Online radikalizace

Upozornění: Kompozit z několika průběhů u dospívajících a mladých dospělých. Platformy, skupiny, věk i místa jsou zobecněny a struktura popisu volně sleduje zásady CARE pro kazuistiky (Gagnier et al., 2013). Protože se týká nezletilých, jsou vynechány všechny detaily, které by mohly sloužit jako vodítko k obsahu či komunitám.

1. Kontext a vymezení

Kompozit popisuje radikalizaci přes řetězec platforem: od velké videoplatformy přes chatové servery až po uzavřená fóra, kde se ironický obsah mění ve vážnou politicky extremistickou ideologii. Zachycené osoby byly ve věku přibližně 15–19 let na počátku expozice, převážně chlapci, často bystří a zvídaví, ale sociálně izolovaní. Radikalizace zde neprobíhá přes osobního náboráře, ale přes architekturu doporučování a skupinovou kulturu, v níž se hranice mezi vtipem a postojem postupně ztrácí. Berger (2018) vymezuje extremismus jako přesvědčení, že úspěch vlastní skupiny je neoddělitelný od nepřátelského jednání vůči skupině cizí; kompozit popisuje, jak se k tomuto přesvědčení dospívající dostává bez jediného rozhodnutí, po malých krocích.

McCauley a Moskalenko (2017) rozlišují pyramidu názorů od pyramidy činů: většina lidí s radikálními názory nikdy nejedná a radikalizace jednání má jiné činitele než radikalizace přesvědčení. Kompozit zachycuje především radikalizaci názorů a identity; právě proto je intervence možná dřív, než se otázka bezpečnosti stane hlavní.

2. Vstupní modus

Vstupem byla sociální izolace v dospívání spojená s algoritmickou eskalací. Výchozí obsah byl neškodný – hry, humor, „provokativní“ komentátoři. Doporučovací systém reagoval na čas strávený u videí a nabízel stále vyhrocenější obsah. Empirické studie se v otázce obecné role algoritmů rozcházejí: Ribeiro et al. (2020) doložili migraci uživatelů od mírnějšího k extrémnějšímu obsahu, kdežto Ledwich a Zaitsev (2020) ve své analýze doporučení systematickou eskalaci nenašli. Kompozit proto popisuje konkrétní průběh, nikoli obecné tvrzení o všech platformách.

Komunita pak nabídla to, co chybělo: pozornost, sdílený jazyk a pocit, že dospívající „prohlédl“ něco, co dospělí nevidí. Kruglanski, Bélanger a Gunaratna (2019) popisují radikalizaci jako souhru potřeby významu (quest for significance), ideologického příběhu, který slibuje její naplnění, a sítě, která příběh potvrzuje. Erikson (1968) chápe dospívání jako období hledání identity, v němž je nabídka hotové a jednoznačné identity zvlášť přitažlivá.

3. Časová osa expozice

V prvních třech měsících (fáze počátečního kontaktu) šlo o herní a humoristický obsah, první komunitu a ocenění za „drsné“ vtipy. Mezi čtvrtým a dvanáctým měsícem (fáze perturbace) rostla nedůvěra k učitelům a médiím a přišlo první „prozření“. Mezi dvanáctým a dvacátým čtvrtým měsícem (fáze eskalace) proběhla trojstupňová trajektorie od šokujícího obsahu přes ironické memy k vážné ideologii a manifestům. Ve druhém a třetím roce (fáze konsolidace) se ustálil nepřenosný vnitroskupinový humor, autocenzura vůči okolí, kanonizace vůdčích postav a eschatologický horizont. Detekce nastala v proměnlivé době, když vrstevník mimo skupinu ukázal rodičům konkrétní vlákno, a odchod a rekonstrukce po třetím roce zahrnovaly mentoring s bývalým členem podobného hnutí a strukturované hodnocení zdrojů. Moghaddam (2005) popsal radikalizaci metaforou schodiště, na němž se s každým patrem zužují vnímané možnosti jednání; trojstupňová trajektorie kompozitu je jeho online podobou.

4. Manifestované EA techniky

Informační prostor určovala EA-1.1.1 Selektivní expozice: algoritmické kurátorství rozšiřovalo jen konzistentní obsah. Hromadné napadání v komentářích podle vzorce EA-2.1.2 Pseudo-peer mob „potvrzovalo“ správnost postoje a ironický humor jako brána k emoční adopci odpovídá vzorci EA-1.4.2 Latentní emocionální modulace. Phillips (2015) ve studii kultury trollingu ukázala, že ironie umožňuje šířit obsah, za nějž mluvčí nemusí nést odpovědnost, protože „to byl jen vtip“.

Stírání hranice mezi vtipem a vážným postojem zachycuje EA-5.1.6 Kategoriální transgrese a identitní posun z „introverta“ na „bojovníka za civilizaci“ EA-5.3.20 Rotace sebevektoru. Platformní rovinu vzorce představují EA-9.5.9 Memová radikalizační pipeline a EA-9.3.4 Radikalizace doporučováním. Kruglanski, Bélanger a Gunaratna (2019) upozorňují, že identita bojovníka je přitažlivá právě proto, že slibuje význam tomu, kdo se cítí bezvýznamný.

Strukturálně případ odpovídá scénáři F, scénáři G a scénáři L. Berger (2018) zdůrazňuje, že extremistické ideologie stojí na krizovém příběhu, v němž je cizí skupina příčinou krize a vlastní skupina jediným řešením; eschatologický horizont fáze konsolidace je tímto příběhem.

5. Fenomenologický průběh

Pro tento kontext bylo v kompozitu typické šest až osm hodin denně online, identifikace s avatary, panická úzkost při výpadku internetu a tělesné napětí při konfrontaci s členy rodiny mimo skupinu. Školní výkon nemusel klesat; rodiče často zaznamenali spíše uzavřenost a pohrdavý tón než zjevné problémy. Erikson (1968) upozorňuje, že dospívající, kteří nemohou rozvinout identitu v blízkých vztazích, ji mohou hledat v radikální skupinové příslušnosti, jež nabízí jasné hranice mezi „námi“ a „jimi“.

V řeči se objevoval posun rámování – běžné události se popisovaly slovníkem skupiny – a sémantická eroze slov jako „svoboda“ nebo „pravda“. Ironie fungovala jako štít: každou výtku šlo odbýt tím, že „to byl jen vtip“. Phillips (2015) popisuje tento dvojí kód jako mechanismus, který zároveň chrání mluvčího a postupně normalizuje obsah.

6. Detekční bod

Spolužák, který se skupinou neměl nic společného, ukázal rodičům konkrétní vlákno, v němž dospívající sdílel extremistický obsah. Rodiče nezačali zákazy, ale vyhledali odbornou pomoc a po dohodě omezili přístup k nejrizikovějším platformám. Koehler (2017) popisuje rodinné poradenství jako samostatný a významný typ deradikalizačních programů; jeho předpokladem je, že rodina reaguje bez ponižování a udrží vztah.

Důležité bylo, že první rozhovor neproběhl jako výslech; dospívající později uvedl, že výsměch nebo trest by ho ve skupině spíš utvrdil. McCauley a Moskalenko (2017) popisují, že vnímaná křivda a ponížení patří k mechanismům, které radikalizaci prohlubují; trestající reakce okolí by tedy potvrdila skupinový příběh.

7. Intervenční strategie

Postup kombinoval protokol epistemické rekonstrukce s protokolem pro adolescenty. Ve stupni S1 – Validace a mapování šlo o uznání samoty a potřeby patřit a o mapu cesty obsahem bez obviňování. Ve stupni S2 – Externalizace introjektů byly vnitroskupinový jazyk a „vtipy“ rozebrány na to, co doslova tvrdí; Phillips (2015) ukazuje, že doslovné čtení ironického obsahu zbavuje ironii její ochranné funkce.

Ve stupni S3 – Rekonstrukce metakognice dospívající procvičoval strukturované hodnocení ideových zdrojů a kognitivní flexibilitu. Stupeň S4 – Hermeneutická obnova zahrnoval mentoring s bývalým členem podobného hnutí podle modelu deradikalizačních programů vedených bývalými extremisty (formers), který mluví bez moralizování; Koehler (2017) popisuje přínos takových mentorů, ale i rizika, pokud nejsou odborně vedeni.

Stupeň S5 – Konsolidace a transfer spočíval v obnově vrstevnických vztahů offline a v zájmových aktivitách. Horgan (2009) rozlišuje odpoutání (disengagement), tedy opuštění skupiny a jejích aktivit, od deradikalizace, tedy změny přesvědčení; kompozit ukazuje, že u dospívajících obojí nejspolehlivěji podpoří nové vztahy, v nichž lze získat uznání jinak.

8. Výsledek a reziduální deficity

Po zhruba dvou letech se dospívající od ideologie distancoval. Přetrvával stud za to, co psal, potřeba vyrovnat se se sociální zranitelností, která radikalizaci předcházela, a pozvolná oprava vrstevnických vazeb. Rizikem zůstávají staré online kontakty a obsah, který na něj platformy nadále mohou nabízet. Horgan (2009) upozorňuje, že odchod je proces, nikoli událost, a že návrat starých kontaktů a obsahů patří k nejčastějším rizikům relapsu.

9. Diferenciální diagnostika

Od radikalizace je třeba odlišit provokativní humor dospívajících, tedy zkoušení hranic bez ideologické identity a bez izolace; Erikson (1968) chápe experimentování s rolemi jako běžnou součást dospívání. Poruchy autistického spektra mohou zvyšovat zranitelnost (doslovnost, potřeba systému); nejde o příčinu, ale o faktor, s nímž musí intervence počítat, a diagnóza podle DSM-5 (American Psychiatric Association, 2013) vyžaduje samostatné posouzení.

Depresivní epizoda se samotou a beznadějí může radikalizaci předcházet i ji provázet a primární porucha chování se projevuje agresí napříč kontexty bez ideologického rámce. McCauley a Moskalenko (2017) připomínají, že radikální názor sám neznamená riziko násilí; diferenciální rozvaha proto odděluje otázku duševního zdraví od otázky bezpečnosti.

10. Právní a institucionální rámec

U nezletilých má přednost ochrana dětí podle zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, a spolupráce se školou. Šíření extremistického obsahu nebo podpora hnutí potlačujícího práva a svobody člověka může být trestně postižitelné podle zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku; u mladistvých se řízení řídí zákonem č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, který klade důraz na výchovná opatření.

Při náznaku plánovaného násilí je namístě povinné oznámení. Terapeutická práce a bezpečnostní hodnocení by měly zůstat oddělené role; Koehler (2017) rozlišuje programy vedené bezpečnostními institucemi od programů občanské společnosti, které stojí na jiném typu důvěry; v terapeutické práci je třeba tento rozdíl udržet.

11. Prevence a poučení pro praxi

Rodiče a školy pomáhají nejvíc udržením vztahu a zvědavostí: ptát se, co dospívající sleduje a proč ho to baví, dřív než to soudit. Užitečné je učit, jak funguje algoritmická amplifikace, a nabízet offline komunity. Roozenbeek a van der Linden (2019) ukázali, že hra, v níž si hráči sami vyzkoušejí, jak se dezinformace vyrábějí, zvyšuje jejich schopnost manipulaci rozpoznat.

Platformy nesou díl odpovědnosti za doporučovací logiku a evropské nařízení o digitálních službách ukládá velmi velkým platformám posuzovat systémová rizika. Kruglanski, Bélanger a Gunaratna (2019) připomínají, že prevence musí nabídnout alternativní cesty k významu a uznání, nikoli jen odstranit obsah.

12. Limity a otevřené otázky

Kompozit popisuje chlapce; trajektorie dívek do extremistických komunit je méně popsaná. Flyvbjerg (2006) připomíná, že kazuistika ukazuje mechanismus, nikoli četnost. Otevřené zůstává, jak měřit účinnost mentoringu s bývalými členy a jak se vyhnout tomu, aby „former“ sám nesl neúměrnou zátěž (Koehler, 2017), a jaký je skutečný podíl algoritmů ve srovnání se sociální sítí (Ribeiro et al., 2020; Ledwich a Zaitsev, 2020).

Literatura

• American Psychiatric Association (2013). Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders (5th ed.). American Psychiatric Publishing.
• Berger, J. M. (2018). Extremism. MIT Press.
• Erikson, E. H. (1968). Identity: Youth and Crisis. W. W. Norton.
• Flyvbjerg, B. (2006). Five misunderstandings about case-study research. Qualitative Inquiry, 12(2).
• Gagnier, J. J., et al. (2013). The CARE guidelines: consensus-based clinical case reporting guideline development. Global Advances in Health and Medicine, 2(5).
• Horgan, J. (2009). Walking Away from Terrorism: Accounts of Disengagement from Radical and Extremist Movements. Routledge.
• Koehler, D. (2017). Understanding Deradicalization: Methods, Tools and Programs for Countering Violent Extremism. Routledge.
• Kruglanski, A. W., Bélanger, J. J., & Gunaratna, R. (2019). The Three Pillars of Radicalization: Needs, Narratives, and Networks. Oxford University Press.
• Ledwich, M., & Zaitsev, A. (2020). Algorithmic extremism: examining YouTube's rabbit hole of radicalization. First Monday, 25(3).
• McCauley, C., & Moskalenko, S. (2017). Understanding political radicalization: the two-pyramids model. American Psychologist, 72(3).
• Moghaddam, F. M. (2005). The staircase to terrorism: a psychological exploration. American Psychologist, 60(2).
• Phillips, W. (2015). This Is Why We Can't Have Nice Things: Mapping the Relationship between Online Trolling and Mainstream Culture. MIT Press.
• Ribeiro, M. H., Ottoni, R., West, R., Almeida, V. A. F., & Meira, W. (2020). Auditing radicalization pathways on YouTube. In Proceedings of the 2020 Conference on Fairness, Accountability, and Transparency. ACM.
• Roozenbeek, J., & van der Linden, S. (2019). Fake news game confers psychological resistance against online misinformation. Palgrave Communications, 5.

Související

Sourozenecké případy

• Případ 23 – zotavení z incel subkultury – příbuzná online subkultura s fatalistickou ideologií.
• Případ 24 – odchod z extrémní pravice – organizovaná fáze téhož spektra.
• Případ 79 – kult discordového serveru – uzavřená komunita na chatovém serveru.

Pojmy

• Deplatforming – kdy odpojení pomáhá a kdy skupinový příběh utvrzuje.
• Propaganda – obecný rámec cíleného ovlivňování.

Krize a sebeobrana

• Adolescent v EA-emergency – akutní postup u nezletilých.
• Detoxikace feedu – praktické omezení doporučovaného obsahu.
• Přehled případových studií – rejstřík všech kazuistik podle domén.