Rozhovory zachytí, co lidé o skupině nebo instituci říkají. Etnografie zachytí, co se v ní děje – rytmus dne, nepsaná pravidla, kdo s kým mluví, kdy se rozhovor zastaví. Pro porozumění prostředím, v nichž dochází k epistemické anihilaci, je to nenahraditelné, protože mnoho mechanismů kontroly je zabudováno do každodenní praxe a jejich účastníci je už nevidí. Etnografie je zároveň metodou s nejtěžšími etickými dilematy v celém oboru.
Vymezení
Etnografie je výzkumný přístup, v němž výzkumník dlouhodobě pobývá v prostředí, které zkoumá, účastní se jeho života a systematicky zaznamenává pozorování (Hammersley a Atkinson). Klíčové prvky:
- zúčastněné pozorování s různou mírou účasti – od pozorovatele po plného účastníka;
- terénní poznámky psané průběžně a co nejdříve po události;
- neformální a formální rozhovory, sběr dokumentů a artefaktů;
- hustý popis (Geertz 1973) – popis jednání spolu s významy, které mu dávají aktéři;
- reflexivita – výzkumník je součástí pole a jeho přítomnost data ovlivňuje.
Kdy metodu použít
- Když chceme pochopit každodenní mechanismy prostředí: jak se rozhoduje, jak se mluví o pochybnostech, jak se zachází s těmi, kdo odejdou.
- Když existuje rozpor mezi tím, co skupina o sobě říká, a tím, co se děje.
- Když se zkoumají instituce a profese – psychiatrická oddělení, školy, pracoviště, vojenské a sportovní prostředí (srov. kazuistiky medical residency nebo elitní sport).
- Digitální etnografie online komunit, kde se formují uzavřené informační prostory (epistemická bublina).
Postup
- Otázka a výběr pole s ohledem na bezpečnost a proveditelnost.
- Vyjednání přístupu – přes „strážce brány“ (vedení, správce komunity); s vědomím, že tím výzkumník vstupuje do mocenských vztahů pole.
- Role výzkumníka – míra účasti, otevřenost o výzkumné roli, hranice (čeho se nezúčastní).
- Terénní práce po dobu dostatečnou k zachycení rytmů a změn; průběžné poznámky, oddělení popisu od dojmů a výkladu.
- Průběžná analýza a usměrňování dalšího pozorování (často s prvky zakotvené teorie).
- Odchod z pole – plánovaný, s ohledem na vztahy, které vznikly.
- Psaní etnografie s hustým popisem a reflexí vlastní role.
Specifika výzkumu epistemické manipulace
Otevřené, nebo skryté pozorování? Skupiny s vysokou kontrolou obvykle výzkumníky nevpustí, nebo je vpustí jen k „výkladní skříni“. Historicky existují skryté studie – nejznámější je When Prophecy Fails (Festinger, Riecken a Schachter 1956), kde výzkumníci vstoupili do apokalyptické skupiny bez jejího vědomí. Současná etika skryté pozorování připouští jen výjimečně, se zvláštním schválením a zdůvodněním, že otevřený výzkum není možný a že přínos výrazně převáží rizika. Příkladem otevřeného přístupu je studie Eileen Barkerové The Making of a Moonie (1984), která kombinovala pozorování, rozhovory a dotazníky s vědomím skupiny (k historii skupiny viz Moonies).
Výzkumník jako cíl. Prostředí s vysokou kontrolou může výzkumníka získávat, ovlivňovat nebo využívat jeho přítomnost k legitimizaci („i vědci nás studují“). Dlouhodobý pobyt v intenzivní skupině působí i na trénovaného člověka. Ochranou je pravidelná supervize mimo pole, pevně stanovené hranice účasti, plán odchodu a kolegové, kteří sledují posuny ve výzkumníkově jazyce a postojích.
Kooptace a ztráta odstupu. Opačným rizikem je „zdomácnění“ (going native): výzkumník převezme perspektivu skupiny a přestane vidět, co viděl na začátku. Reflexivní deník a pravidelné čtení vlastních raných poznámek pomáhají posun zachytit.
Svědek škody. Etnograf může být svědkem jednání, které někomu škodí. Předem musí mít jasno, kde končí mlčenlivost (ohrožení dítěte, vážná újma) a jak bude jednat (viz povinné hlášení). Studie, která tyto hranice předem nestanoví, ohrožuje účastníky i výzkumníka.
Mnohohlasost. V poli existují lidé loajální, pochybující, nově příchozí a odcházející. Etnografie by neměla stavět jen na hlasu vedení ani jen na hlasu kritiků; má zachytit, jak se tyto pozice v každodennosti potkávají.
Kritéria kvality
| Oblast | Co doložit |
|---|---|
| Přístup | jak byl vyjednán, s kým, za jakých podmínek |
| Role | míra účasti, otevřenost, hranice |
| Doba | délka a intenzita terénní práce |
| Data | druhy dat, způsob psaní poznámek |
| Hustý popis | dostatečný kontext a významy aktérů |
| Reflexivita | vliv výzkumníka na pole a pole na výzkumníka |
| Etika | souhlasy, ochrana, postup při svědectví škody |
Etika a ochrana účastníků
Souhlas v etnografii je procesní: lidé v poli se mění a ne všichni vědí, kdo je výzkumník. Je třeba opakovaně připomínat výzkumnou roli a respektovat, když někdo nechce být zaznamenán. Publikace musí chránit jednotlivce i komunitu – i dobře míněný popis může skupinu poškodit nebo ohrozit ty, kdo s výzkumníkem mluvili otevřeně. Podrobněji viz informovaný souhlas a střet zájmů – etnograf, který s polem naváže blízké vztahy, je ve střetu loajalit.
Časté chyby
- „etnografie“ v podobě několika návštěv;
- terénní poznámky, které míchají popis a hodnocení;
- výzkumník bez supervize mimo pole;
- publikace, z níž je zřejmé, kdo co řekl;
- absence plánu pro situaci, kdy výzkumník vidí škodu.
Ilustrativní příklad
Hypotetická studie. Výzkumnice s otevřeně deklarovanou rolí stráví rok v intenzivním vzdělávacím programu, o němž bývalí účastníci mluví rozporně. Účastní se veřejných částí programu, ne však individuálních „průlomových“ sezení, k nimž si předem stanovila hranici. Zaznamenává, jak se v různých fázích mluví o pochybnostech, jak se strukturuje čas účastníků a jak program reaguje na odchody. Každý měsíc se setkává se supervizorem mimo pole. Ve třetím měsíci si v poznámkách všimne, že začala používat slovník programu; tento posun popíše v reflexivní části etnografie jako data o síle prostředí.
Při psaní výzkumnice mění popisy tak, aby program nebyl identifikovatelný, a vynechá detaily, které by umožnily poznat konkrétní účastníky. Zpráva výslovně popisuje i to, co účastníkům program podle jejich slov dal, aby výsledný obraz nebyl jednostranný.
Využití v praxi
Etnografické studie dávají praxi to, co jiné metody nedají: obraz běžného dne v prostředí. Terapeutům pomáhají porozumět, z jakého světa klient přichází – jak byl strukturován čas, jaké výrazy měly zvláštní význam, co se považovalo za samozřejmé – a nečekat, že klient tyto samozřejmosti sám pojmenuje. Organizacím a regulátorům umožňují vidět mechanismy, které se v dotaznících a auditech neobjeví: neformální pravidla, kdo smí mluvit na poradě, jak se zachází s nováčkem, který se ptá. Vzdělavatelům odborníků poskytují materiál pro realistické vzdělávací scénáře. Podmínkou je, že etnografie popisuje mechanismy, ne konkrétní osoby a místa.
Jak číst studii tohoto typu
- Jak dlouho a v jaké roli byl výzkumník v poli? Krátký pobyt v roli hosta zachytí hlavně oficiální tvář prostředí.
- Kdo zprostředkoval přístup? Pokud vedení, je třeba se ptát, co výzkumník neviděl.
- Je vidět reflexe vlastní role? Etnografie bez reflexivity je cestopis.
- Je zachyceno víc hlasů? Studie postavená jen na hlasu kritiků nebo jen na hlasu vedení dává jednostranný obraz.
Meze a otevřené otázky
Etnografie je pomalá, závislá na přístupu a na osobě výzkumníka; její závěry se obtížně zobecňují. Otevřenou otázkou je, jak etnograficky zkoumat skupiny, které výzkumníky nevpustí, aniž by se sáhlo ke skrytému pozorování, a jak chránit výzkumníka v prostředích, která jsou navržena k přetváření lidí.
Literatura
- Hammersley, M., Atkinson, P. Ethnography: Principles in Practice (více vydání, první 1983).
- Geertz, C. (1973). The Interpretation of Cultures.
- Festinger, L., Riecken, H. W., Schachter, S. (1956). When Prophecy Fails.
- Barker, E. (1984). The Making of a Moonie: Choice or Brainwashing?
Související
Metody v této sekci
- Případová studie – etnografie jako zdroj dat případu.
- Zakotvená teorie – teorie z terénních dat.
- Informovaný souhlas – procesní souhlas v poli.
- Střet zájmů – loajality etnografa.
Historie a případy
- Historický případ: Moonies – kontext Barkerové studie.
- Případ: Medical residency – instituce jako pole.
Pojmy
- High control group – typ prostředí, kam je přístup obtížný.
- Epistemická bublina – uzavřený informační prostor.