Velká část poznání o epistemické anihilaci pochází z jednotlivých případů: z kazuistik terapeutů, z popisu historických skupin, z vyšetřování institucí. Případová studie je však víc než dobře vyprávěný příběh. Jako výzkumný design má pravidla, která rozhodují o tom, zda z případu lze něco obecného vyvodit – a co ne.
Vymezení
Robert Yin definuje případovou studii jako empirické zkoumání současného jevu v jeho reálném kontextu, zvlášť tam, kde hranice mezi jevem a kontextem nejsou zřejmé. Robert Stake rozlišuje případy vnitřní (případ zajímá sám o sobě), instrumentální (případ slouží k pochopení obecnější otázky) a kolektivní (více případů). Yin dále rozlišuje případové studie popisné, explorační a vysvětlující a designy s jedním nebo více případy.
Od klinické kazuistiky se výzkumná případová studie liší cílem a postupem: kazuistika slouží výuce a péči o pacienta, případová studie odpovídá na výzkumnou otázku s plánovaným sběrem více druhů dat. Kazuistiky knihy (sekce Případové studie) jsou anonymizované kompozity – tedy ilustrace, nikoli výzkumná data.
Kdy metodu použít
- Když je jevem celý systém: kontrolující skupina, pracoviště s kulturou zpochybňování, instituce, v níž postupně selhaly pojistky (srov. institucionální anihilace).
- Když nás zajímá jak a proč se něco v čase vyvinulo – například jak se v organizaci postupně měnila pravidla, až umlčela kritiky.
- Když jsou případy vzácné nebo historicky jedinečné a srovnání s větším vzorkem není možné (viz historické případy).
- Když je třeba otestovat teorii na případu, který by ji mohl vyvrátit.
Postup
- Výzkumná otázka typu „jak“ a „proč“ a teoretická tvrzení, která případová studie ověřuje nebo rozvíjí.
- Vymezení případu: co je případ (osoba, vztah, skupina, organizace), časové a prostorové hranice, co do případu nepatří.
- Výběr případu nebo případů: typický, krajní, kritický (takový, který teorii nejspíš vyvrátí), nebo případy vybrané pro srovnání. U více případů Yin mluví o replikační logice – případy se volí tak, aby předpověděly podobné výsledky (doslovná replikace), nebo odlišné výsledky z předvídatelných důvodů (teoretická replikace).
- Více zdrojů dat: rozhovory, dokumenty, archivní záznamy, pozorování, fyzické artefakty. Triangulace zdrojů je jádrem designu.
- Databáze případu: uspořádaný soubor všech dat, oddělený od výsledné zprávy, aby šlo zpětně ověřit, z čeho závěry vycházejí.
- Řetěz důkazů: z každého závěru má vést dohledatelná cesta k datům a zpět.
- Analýza: srovnání se vzorcem předpovězeným teorií (pattern matching), budování vysvětlení, analýza časových řad událostí, u více případů křížová syntéza.
Specifika výzkumu epistemické manipulace
Konkurenční verze případu. U kontrolujících skupin a vztahů existují ostře protichůdné výklady téže historie – bývalí členové, současní členové, vedení, rodiny. Případová studie nemá jednu verzi „vybrat“, ale popsat, kde se verze shodují, kde se rozcházejí a jaké doklady podporují kterou. Pomáhá časová osa s uvedením zdroje každého údaje (viz rekonstrukce časové osy).
Dokumenty vyrobené manipulací. Vnitřní materiály skupiny nebo organizace mohou být samy nástrojem kontroly – přepisované zápisy, „přiznání“ členů, oficiální historie. Jsou cenným pramenem, ale ne o tom, co se stalo, nýbrž o tom, jak se o tom mělo mluvit.
Identifikovatelnost. Případ je ze své podstaty jedinečný, a proto snadno rozpoznatelný. Anonymizace u výzkumné případové studie často nestačí; je třeba zvážit, zda je publikace bezpečná pro účastníky a zda nezakládá právní riziko (viz anonymizace a pomluva v EA kontextu).
Hlas těch, kdo zůstali. Případové studie kontrolujících skupin a pracovišť stojí převážně na výpovědích lidí, kteří odešli. Ti mají o případu nejvíc co říct, ale jejich perspektiva je zformovaná odchodem. Současní členové bývají nedostupní, nebo mluví jazykem skupiny. Obojí je třeba brát jako data o perspektivě, ne jako neutrální popis. Studie, která nemá přístup k jedné ze stran, to má výslovně uvést a omezit podle toho své závěry; zvlášť opatrně je třeba formulovat tvrzení o úmyslech vedení, k nimž vede jen nepřímý doklad.
Časová vzdálenost. U historických případů je navíc nutné odlišit doložená fakta od pozdějších interpretací a legend, které se kolem známých skupin vytvořily. Kniha tento požadavek uplatňuje v sekci historických případů: interpretace se značí jako interpretace.
Pokušení zobecnit. Případová studie umožňuje analytické zobecnění – k teorii –, nikoli statistické zobecnění na populaci. Silný případ ukazuje, že se něco může stát a jak, ne jak často se to děje.
Kritéria kvality
Yin uvádí čtyři testy kvality a k nim taktiky:
| Test | Taktika |
|---|---|
| Konstruktová validita | více zdrojů, řetěz důkazů, ověření návrhu zprávy klíčovými informátory |
| Vnitřní validita (u vysvětlujících studií) | srovnání vzorců, budování vysvětlení, zvážení soupeřících vysvětlení |
| Vnější validita | teorie u jednoho případu, replikační logika u více případů |
| Reliabilita | protokol případové studie, databáze případu |
Etika a ochrana účastníků
Kromě souhlasu jednotlivých účastníků je třeba zvážit souhlas a ohrožení těch, kdo o studii nevědí, ale v případu figurují. Pokud případová studie zkoumá skupinu, která je stále aktivní, může publikace vést k odvetě vůči zdrojům. Zprávu je vhodné před publikací posoudit i z bezpečnostního hlediska, nejen akademického. U případů, které se týkají možné trestné činnosti, je třeba předem promyslet hranice mlčenlivosti (viz povinné hlášení).
Časté chyby
- „případová studie“, která je ve skutečnosti jen popisem bez otázky a bez teorie;
- jediný zdroj dat (např. jen výpověď bývalého člena);
- výběr případu podle toho, že dobře ilustruje předem hotový závěr;
- absence soupeřících vysvětlení;
- detailní popis, který umožní identifikaci skupiny nebo osob.
Ilustrativní příklad
Hypotetická studie. Výzkumný tým zkoumá, jak se na jednom vysokoškolském pracovišti během několika let změnila kultura tak, že doktorandi přestali zpochybňovat interpretace dat vedoucího. Případ je vymezen pracovištěm a obdobím. Data zahrnují rozhovory se současnými i bývalými členy, interní předpisy, zápisy z porad a statistiku odchodů. Teoretické tvrzení – že klíčovou roli hrála postupná změna hodnoticích kritérií (srov. EA-2.4.5 Evaluation Criteria Rewrite) – se srovnává se soupeřícím vysvětlením, že šlo o obecný tlak na publikační výkon v oboru. Druhý případ, pracoviště se stejným tlakem, ale jiným vedením, slouží jako teoretická replikace.
Zpráva nepojmenuje instituci, popisuje obor jen obecně a citace upravuje tak, aby nebylo možné poznat autory. Návrh zprávy čte několik účastníků, kteří mohou upozornit na pasáže, z nichž by je kolegové poznali.
Jak číst studii tohoto typu
- Je jasné, co je případ a proč byl vybrán? Bez toho nelze posoudit, kam závěr sahá.
- Kolik nezávislých zdrojů závěr nese? Závěr opřený jen o jednu skupinu výpovědí je hypotéza.
- Uvažují autoři o jiných vysvětleních? Případová studie bez soupeřících vysvětlení se blíží reportáži.
- Zobecňuje studie k teorii, nebo k populaci? Věta „takto fungují kontrolující skupiny“ z jednoho případu neplyne.
Meze a otevřené otázky
Případová studie je nenahraditelná pro porozumění mechanismu v kontextu, ale nemůže odpovědět na otázky četnosti. Otevřenou otázkou je, jak v oboru budovat sdílené databáze případů, které by umožnily srovnání, a zároveň chránily účastníky. K tomu, jak případy z knihy navazují na kliniku, viz Bridge: Case Studies → Klinika.
Literatura
- Yin, R. K. Case Study Research and Applications: Design and Methods (více vydání, první 1984).
- Stake, R. E. (1995). The Art of Case Study Research.
- Flyvbjerg, B. (2006). Five misunderstandings about case-study research.
Související
Metody v této sekci
- Analýza dokumentů – hlavní zdroj dat případu.
- Etnografie – dlouhodobé pozorování v poli.
- Kombinované designy – kvantitativní data uvnitř případu.
- Anonymizace – ochrana jedinečného případu.
Případy v knize
- Případové studie – anonymizované kompozity.
- Historické případy – doložené historické události.
Forenzní rovina
- Rekonstrukce časové osy – uspořádání verzí s jejich zdroji.
- Řetěz důkazů – dohledatelnost závěrů.
Pojmy
- Pattern evidence – vzorec jako doklad.