Mnohé z toho, co kniha popisuje jako techniky a fáze epistemické anihilace, vzniklo z klinické zkušenosti a z teoretické úvahy. Zakotvená teorie nabízí opačný směr: teorie, která vyrůstá z dat, a ne data, která se přizpůsobují teorii. Pro obor s mnoha konstrukty a málo empirickým ověřením je to cenná korekce – pokud se metoda provádí s kázní, kterou vyžaduje.
Vymezení
Zakotvenou teorii (grounded theory) představili Barney Glaser a Anselm Strauss v knize The Discovery of Grounded Theory (1967) jako reakci na sociologii, která jen ověřovala velké teorie. Později se metoda rozdělila na několik proudů:
- klasická (glaserovská) varianta zdůrazňuje vynořování teorie z dat a odmítá předem daný kódovací rámec;
- straussovská varianta (Strauss a Corbinová 1990) zavádí systematičtější postup otevřeného, axiálního a selektivního kódování;
- konstruktivistická varianta Kathy Charmazové (2006) chápe teorii jako výklad spoluvytvořený výzkumníkem a účastníky, nikoli jako objevenou pravdu.
Společné prvky: souběžný sběr a analýza dat, neustálé srovnávání (constant comparison) dat s daty, dat s kategoriemi a kategorií mezi sebou, teoretický výběr dalších účastníků podle potřeb rozvíjející se teorie, psaní analytických poznámek (memos) a cíl dosáhnout teoretické saturace – stavu, kdy nová data nepřinášejí nové vlastnosti kategorií.
Kdy metodu použít
- Když chceme vysvětlit proces: jak lidé postupně ztrácejí důvěru ve vlastní úsudek, jak probíhá sektářská konverze, jak se rozhodují odejít, jak znovu budují důvěru po odchodu.
- Když existující teorie neodpovídají zkušenosti lidí, s nimiž pracujeme.
- Když potřebujeme testovatelné hypotézy pro další, kvantitativní výzkum.
Metoda není vhodná, pokud je cílem jen popsat témata (pak stačí tematická analýza), nebo pokud výzkumník nemá možnost sbírat data opakovaně podle průběžné analýzy.
Postup
- Citlivá výchozí otázka, dost široká, aby nepředurčila odpověď („Jak lidé po odchodu z kontrolující skupiny znovu budují důvěru ve vlastní úsudek?“).
- První rozhovory s účastníky vybranými účelově.
- Otevřené kódování řádek po řádku, kódy blízké jazyku účastníků, nejlépe v podobě činností („ověřování u druhých“, „zkoušení malých rozhodnutí“).
- Analytické poznámky od prvního dne – co kód znamená, jak souvisí s jinými, co je třeba zjistit dál.
- Zaostřené kódování a vytváření kategorií; u straussovské varianty axiální kódování (podmínky, jednání, důsledky).
- Teoretický výběr: další účastníci se vybírají tak, aby rozvinuli nebo zpochybnili vznikající kategorie (např. lidé, kteří odešli rychle, a lidé, kteří odcházeli roky).
- Integrace kolem ústřední kategorie a vytvoření teorie střední úrovně.
- Srovnání s literaturou až v pozdější fázi, aby existující teorie analýzu předčasně neusměrnila.
Specifika výzkumu epistemické manipulace
Teoretická citlivost versus slovník knihy. Výzkumník, který zná taxonomii technik této knihy, uvidí v datech „techniky“ všude. Glaser by doporučil literaturu nečíst; realističtější je přiznat znalost a vědomě s ní pracovat – zapisovat, kdy kód pochází z dat a kdy z knihy. Kódy pojmenované kódy EA (např. „EA-2.5.3“) v rané fázi analýzy jsou varovným znakem.
Jazyk skupiny v datech. Lidé, kteří byli součástí uzavřené skupiny, mohou používat její slovník i po odchodu – a nový slovník podpůrných komunit, který je jinou interpretací. Kódy blízké jazyku účastníků je proto třeba číst s vědomím, odkud slova pocházejí (jazykové prostředí skupiny).
Saturace u heterogenních zkušeností. Zkušenosti s manipulací se velmi liší podle typu vztahu nebo skupiny. „Saturace“ dosažená ve vzorku z jednoho typu skupiny neplatí pro jiné. Studie by měla popsat, pro jaký rozsah zkušeností teorie platí.
Negativní případy. Zakotvená teorie sílí tím, že hledá případy, které se do vznikajících kategorií nehodí: člověka, který z kontrolující skupiny odešel bez zjevné krize, nebo člověka, který měl silnou podporu zvenčí, a přesto se zotavoval pomalu. Takové případy nejsou šumem, ale nejcennějším materiálem pro zpřesnění podmínek, za nichž teorie platí. Výzkum, který je nenašel, by měl uvést, zda je aktivně hledal.
Opakované rozhovory. Teoretický výběr často znamená vracet se k týmž lidem s novými otázkami. To je pro výzkum cenné, pro účastníky náročné: každý další rozhovor vyžaduje nový souhlas a citlivost k únavě.
Kritéria kvality
Charmazová navrhuje čtyři kritéria: věrohodnost (dostatek dat, systematická srovnání, doložená vazba mezi daty a kategoriemi), originalitu (nové poznatky, nový pohled), rezonanci (teorie dává smysl lidem, jichž se týká) a užitečnost (teorie je použitelná v praxi a pro další výzkum).
| Oblast | Co doložit |
|---|---|
| Varianta | která tradice a proč, včetně epistemologických předpokladů |
| Proces | jak probíhal souběh sběru a analýzy, teoretický výběr |
| Kódování | příklady kódů na každé úrovni |
| Poznámky | ukázky analytických poznámek |
| Saturace | co přesně znamenala a jak byla posouzena |
| Teorie | diagram vztahů mezi kategoriemi, ústřední kategorie |
Etika a ochrana účastníků
Teorie vytvořená z výpovědí lidí se jich bytostně týká. Je vhodné nabídnout účastníkům možnost vyjádřit se k výsledné teorii – ne jako ověření „pravdivosti“, ale jako ověření rezonance. Pokud teorie popisuje zranitelnost (např. kdo snáze podléhá manipulaci), musí být formulována tak, aby nesloužila k obviňování obětí (viz riziko obětování oběti) ani jako návod k výběru cílů. Ochrana dat viz anonymizace.
Časté chyby
- označení „grounded theory“ pro jakoukoli kvalitativní analýzu s kódováním;
- výsledkem je seznam témat, ne teorie vztahů;
- „saturace“ deklarovaná po předem daném počtu rozhovorů;
- teoretický výběr nahrazený výběrem podle dostupnosti;
- přenesení teorie z jednoho kontextu na všechny formy manipulace.
Ilustrativní příklad
Hypotetická studie. Výzkumník chce porozumět tomu, jak lidé po odchodu ze skupiny s vysokou kontrolou informací znovu získávají důvěru ve vlastní úsudek. První rozhovory přinesou kódy jako „ověřování u druhých“, „zkoušení malých rozhodnutí“, „vracení se ke starým deníkům“ a „vyhýbání se autoritám“. Teoretický výběr vede k lidem, kteří se do skupiny vrátili, a k lidem, kteří odešli před mnoha lety. Ústřední kategorií se může stát například „postupné převzetí autorství nad vlastním úsudkem“ s podmínkami (dostupnost lidí mimo skupinu), strategiemi (malé testy reality, záznamy) a důsledky (vyšší tolerance nejistoty).
Teorie se pak srovná s literaturou o zotavení z traumatu (Herman 1992) a s modelem fází v knize (rekonstrukční protokoly) a formuluje hypotézy pro longitudinální studii.
Jak číst studii tohoto typu
- Je vidět, jak teorie vznikla? Dobrá studie ukazuje cestu od kódů ke kategoriím a k ústřední kategorii, ne jen výsledný model.
- Byl skutečně proveden teoretický výběr? Pokud byli všichni účastníci vybráni předem, jde o jinou metodu.
- Je teorie víc než shrnutí? Teorie popisuje vztahy, podmínky a důsledky.
- Říká studie, kde teorie neplatí? Hranice platnosti jsou známkou poctivé práce.
- Jak teorie souvisí s existujícími? Zakotvená teorie nemá ignorovat literaturu, ale vstupovat s ní do dialogu až po vlastní analýze.
Meze a otevřené otázky
Zakotvená teorie produkuje teorie střední úrovně, které je třeba dál ověřovat. Otevřenou otázkou je, zda a jak lze touto metodou zkoumat procesy, které účastníci sami nevnímají – jemné posuny v tom, komu věří, ke kterým dochází dlouho předtím, než je člověk pojmenuje. Metodologické úvahy knihy shrnuje 2.4 Metodologické poznámky.
Literatura
- Glaser, B. G., Strauss, A. L. (1967). The Discovery of Grounded Theory.
- Strauss, A., Corbin, J. (1990). Basics of Qualitative Research.
- Charmaz, K. (2006). Constructing Grounded Theory.
- Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery.
Související
Metody v této sekci
- Tematická analýza – když stačí popis témat.
- Fenomenologický rozhovor – technika sběru dat.
- Etnografie – zakotvená teorie z pozorování.
- Longitudinální studie – ověření hypotéz z teorie.
Zotavení
- Rekonstrukční protokoly – fázový model, s nímž lze teorii srovnat.
- Subakutní rekonstrukce důvěry – praktická podoba procesu.
Kritika a pojmy
- Riziko obětování oběti – jak nepsat teorii zranitelnosti.
- Sektářská konverze – typický proces zkoumaný touto metodou.