Subakutní relační restrukturalizace

Status: fázový protokol subakutní fáze; navazuje na Akutní sociální rekonekci a Subakutní rekonstrukci důvěry. Fáze: subacute. Cíl: přestavět vzorce, jimiž klient vstupuje do vztahů, tak, aby nové vztahy neopakovaly strukturu kontroly.

1. Účel a cílová populace

Lidé, kteří prošli epistemickou anihilací (EA) ve vztahu nebo ve skupině, si z ní odnášejí nejen zranění, ale i naučené způsoby, jak ve vztazích přežít: vyhovět dřív, než druhý požádá; nikdy nesouhlasit nahlas; číst náladu druhého jako předpověď počasí; považovat intenzitu za důkaz lásky. Tyto vzorce byly v původním prostředí adaptivní. V nových vztazích ale zvyšují riziko, že se člověk znovu ocitne v nesouměrném vztahu, nebo naopak že bude každou blízkost odmítat. Protokol je určen klientům v subakutní fázi, kteří mají základní síť kontaktů a jsou připraveni zkoumat, jak se v nich chovají.

2. Klinický obraz

Teorie vazby (Bowlby 1988) popisuje, jak si člověk ze zkušenosti s blízkými vytváří vnitřní pracovní model vztahů: zda je hoden péče a zda jsou druzí dostupní. Bartholomewová a Horowitz (1991) rozlišili čtyři vzorce vazby dospělých – jistý, zaujatý, odmítavý a bojácný – podle představy o sobě a o druhých. U lidí po EA se často objevuje bojácný vzorec: touha po blízkosti a zároveň strach z ní, protože blízkost byla spojena s kontrolou.

Dutton a Painter (1981) ukázali, že vztahy s nepravidelným střídáním krutosti a vřelosti vytvářejí silné citové pouto (traumatické pouto). Člověk po takovém vztahu může klidné, předvídatelné vztahy prožívat jako „nudné“ nebo „bez chemie“ a hledat intenzitu, kterou zná. Klinicky se objevuje i neschopnost vyjádřit nesouhlas, přehnané omlouvání, potíže s odmítnutím, nebo naopak prudké ukončování vztahů po prvním konfliktu. Herman (1992) popisuje u přeživších dlouhodobého zneužití opakovaná selhání sebeochrany, kdy člověk přehlíží signály nebezpečí, protože je „zná“.

Pro EA je specifický ještě epistemický rozměr vztahů. Ve vztahu, z něhož klient odchází, nebylo možné mít vlastní vnímání a zároveň zůstat ve vztahu: každý nesouhlas byl zpochybněním vztahu samotného. Klient si proto často odnáší přesvědčení, že blízkost vyžaduje vzdát se vlastního názoru. Restrukturalizace vztahů tak neznamená jen naučit se hranice, ale zažít, že lze být blízko a zároveň vidět věci jinak než druhý. Stark (2007) zdůrazňuje, že podstatou donucující kontroly je odnětí autonomie v každodenním životě; nové vztahy mají být místem, kde se tato autonomie obnovuje v drobnostech – v tom, kdo vybírá film, kdo rozhoduje o víkendu, kdo smí říct „ne“.

3. Cíle protokolu

Cílem je rozpoznat vlastní vztahové vzorce naučené v prostředí EA; oddělit intenzitu od blízkosti a kontrolu od péče; nacvičit vyjádření nesouhlasu, odmítnutí a žádosti v bezpečných vztazích; zažít opravu po konfliktu bez trestu a bez popírání; a vytvořit osobní signály, podle nichž klient pozná, že se nový vztah začíná podobat starému.

4. Postup

1. Mapa vzorců – klient popíše, jak se choval ve vztahu s pachatelem nebo ve skupině a co tím chránil; terapeut pomáhá vidět vzorce jako bývalou ochranu, ne jako vadu.
2. Vzorce v současnosti – kde se stejné chování objevuje dnes (v práci, s rodinou, s přáteli, v terapii).
3. Nácvik dovedností – interpersonální účinnost podle modulu dialekticko-behaviorální terapie (Linehan 1993): jak požádat, jak odmítnout, jak udržet vztah a sebeúctu zároveň.
4. Hranice – formulace vlastních hranic a jejich zkoušení v malých situacích; viz Nastavování hranic.
5. Oprava po konfliktu – zkušenost v terapii i mimo ni, že vztah přežije nesouhlas a že po konfliktu přijde rozhovor, ne trest ani přehnané usmíření.
6. Osobní signály – seznam znaků, podle nichž klient pozná, že se nový vztah stáčí ke kontrole (rychlá intenzita, tajnost, izolace, zpochybňování vnímání); navazuje Monitorování vztahů.
7. Skupinová práce – tam, kde je dostupná, skupina umožňuje zkoušet vztahové vzorce s více lidmi najednou.

Rozhodovací bod A – nový intenzivní vztah. Pokud klient v této fázi navazuje rychle se rozvíjející partnerský vztah, terapeut ho nezakazuje, ale společně se sledují osobní signály. Rozhodovací bod B – opakované ukončování vztahů. Pokud klient ruší vztahy po každém konfliktu, práce se přesouvá na toleranci nejistoty a na opravu. Rozhodovací bod C – rodina. Jde-li o návrat do rodiny, navazuje Rodinná reintegrace.

5. Hodnocení průběhu

Hodnotí se, zda klient dokáže popsat vlastní vztahové vzorce a jejich původ, zda v posledních týdnech vyjádřil nesouhlas nebo odmítnutí bez katastrofických následků, zda zažil opravu po konfliktu, zda má sepsané osobní signály a zda se jeho síť vztahů rozšiřuje. Ke sledování vazby lze použít ověřené dotazníky vztahové vazby dospělých, interpretované v čase u daného klienta; validované normy pro EA neexistují.

6. Kontraindikace a rizika

Protokol není vhodný, pokud klient žije ve vztahu s aktivním násilím nebo kontrolou; tam má přednost bezpečí. Riziko představuje přepsání každého vztahu jako patologického – klient po psychoedukaci vidí ve všech blízkých potenciální pachatele. Dalším rizikem je nácvik asertivity v nebezpečném prostředí, například vůči pachateli se společnými dětmi, kde by odmítnutí mohlo vyvolat eskalaci. Terapeut také musí sledovat, zda se terapeutický vztah nestal jediným bezpečným vztahem klienta.

7. Kazuistika (anonymizovaný kompozit)

Muž po třicítce, který vyrostl v rodině s otcem, jenž určoval, co si ostatní myslí, a poté prošel vztahem s podobně kontrolující partnerkou, si všimne, že v novém zaměstnání nedokáže odmítnout žádný úkol. Na mapě vzorců pozná, že „vyhovět dřív, než se zeptají“ byla jeho ochrana doma. V terapii nacvičuje jednoduchou žádost a odmítnutí. Poprvé odmítne vedoucímu víkendovou práci a čeká katastrofu; vedoucí jen přidělí úkol jinému. Při dalším sezení mluví o tom, že ho nová známá „nudí“, protože je „moc klidná“. Terapeut se ptá, co mu na klidu chybí. Muž odpoví, že neví, kdy se „něco stane“. Uvědomí si, že intenzitu zaměňoval za blízkost, a rozhodne se vztahu dát čas.

8. Meze a otevřené otázky

Teorie vazby je dobře rozpracovaná, ale její aplikace na dospělé po EA se opírá hlavně o klinickou zkušenost. Otevřené je, jak dlouho trvá změna vztahových vzorců a jak ji měřit jinak než výpovědí klienta. Kulturní normy vztahů se liší; to, co v jedné kultuře platí za přiměřenou asertivitu, je v jiné neúcta, a protokol musí respektovat prostředí klienta.

Literatura

• Bartholomew, K., & Horowitz, L. M. (1991). Attachment styles among young adults: A test of a four-category model. Journal of Personality and Social Psychology, 61(2).
• Bowlby, J. (1988). A Secure Base: Parent-Child Attachment and Healthy Human Development. New York: Basic Books.
• Dutton, D. G., & Painter, S. L. (1981). Traumatic bonding: The development of emotional attachments in battered women and other relationships of intermittent abuse. Victimology, 6.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Linehan, M. M. (1993). Skills Training Manual for Treating Borderline Personality Disorder. New York: Guilford Press.
• Stark, E. (2007). Coercive Control: How Men Entrap Women in Personal Life. New York: Oxford University Press.

Související

Sesterské protokoly

• Subakutní rekonstrukce důvěry – aliance jako cvičný prostor vztahu.
• Akutní sociální rekonekce – první bezpečné kontakty.
• Dlouhodobá rekonstrukce komunity – vztahy v širší komunitě.
• Trauma – zpracování traumatu, z něhož vzorce pocházejí.

Svépomoc a prevence

• Nastavování hranic – praktický postup.
• Asertivní komunikace – vyjádření nesouhlasu.
• Rodinná reintegrace – návrat do rodiny.

Pojmy

• Secure attachment – cílový vzorec vazby.
• Trauma bonding – proč klid působí „nudně“.