Subakutní axiologická restaurace

Status: fázový protokol subakutní fáze; úzce souvisí se Subakutní rekonstrukcí smyslu. Fáze: subacute. Cíl: vrátit klientovi vlastní měřítko toho, co je pro něj dobré, správné a důležité – měřítko, které prostředí EA nahradilo svým.

1. Účel a cílová populace

Axiologie je nauka o hodnotách. Epistemická anihilace (EA) v mnoha podobách útočí právě na ně: skupina nebo partner určují, co je dobré, co je hřích, co je „sobecké“, co je „pravá láska“ a co si člověk smí přát. Po čase člověk ztrácí schopnost odpovědět si na otázku „co je pro mě důležité?“ jinak než slovy prostředí. Kniha tento stav popisuje jako hodnotovou destrukci. Protokol je určen klientům v subakutní fázi, kteří se po odchodu nedokážou rozhodovat, protože nemají vlastní měřítko, nebo kteří se stále rozhodují podle hodnot, jež jim byly vnuceny.

2. Klinický obraz

Lifton (1961) popsal v totalistických prostředích „doktrínu nad člověkem“: když se zkušenost člověka rozchází s naukou, platí nauka a člověk musí svou zkušenost přizpůsobit. Hodnoty přestávají být vodítkem, které vychází z vlastního prožitku, a stávají se pravidly, jejichž porušení vyvolává vinu. Po odchodu se často projevuje dvojí obraz: buď člověk dál nese vnucené hodnoty a cítí vinu, kdykoli je poruší (odpočinek jako „lenost“, péče o sebe jako „sobectví“), nebo odmítne všechny hodnoty najednou a cítí se morálně „bez půdy pod nohama“.

Schwartz (1992) popsal na rozsáhlých mezikulturních datech univerzální strukturu lidských hodnot – od péče o druhé a univerzalismu přes bezpečí a tradici po samostatnost a stimulaci –, v níž některé hodnoty spolu soupeří. Manipulativní prostředí obvykle absolutizuje jednu část této struktury (poslušnost, oddanost, čistotu) a potlačuje jinou (samostatnost, zvídavost). Restaurace hodnot proto neznamená vytvořit „správný“ systém, ale obnovit rovnováhu, v níž si člověk sám volí, co upřednostní.

Užitečné je i Rokeachovo (1973) rozlišení hodnot cílových (čeho chce člověk v životě dosáhnout – svobody, moudrosti, blízkosti) a instrumentálních (jakým způsobem chce jednat – poctivě, odvážně, laskavě). Manipulativní prostředí často ponechává cílové hodnoty na pohled nedotčené („budujeme lepší svět“), ale přepisuje instrumentální („k tomu je třeba poslušnosti a mlčení“). Klient pak může zjistit, že jeho cíle byly vlastní, zatímco cesta k nim mu byla vnucena – a že se lze k cílům vrátit jinou cestou.

Klinicky se objevuje i morální zranění: klient zjistí, že v prostředí EA sám jednal proti tomu, čemu věřil – podílel se na náboru, mlčel, když bylo ubližováno jiným, nebo přerušil kontakt s vlastními dětmi. Tato vina je skutečná a nelze ji odbýt tím, že „byl zmanipulovaný“; vyžaduje samostatnou práci.

3. Cíle protokolu

Cílem je rozlišit hodnoty, které klient nesl před vstupem do prostředí EA, hodnoty, které mu prostředí vnutilo, a hodnoty, které se v něm vytvořily nově a chce si je ponechat; obnovit schopnost používat hodnoty jako vodítko rozhodování; pracovat s vinou a morálním zraněním přesně – rozlišit odpovědnost od vnucené viny; a zabránit jak udržení vnucených hodnot, tak cynickému odmítnutí všech hodnot.

4. Postup

1. Inventura hodnot – klient popíše, co bylo pro něj důležité v různých obdobích života (dětství, před vstupem do vztahu či skupiny, během, nyní).
2. Rozlišení původu – u každé hodnoty se ptá: odkud ji mám? Jak se cítím, když ji poruším – vinen, nebo jen nesvůj? Kdo mě za její porušení trestal?
3. Hodnoty jako směr, ne pravidla – po vzoru terapie přijetí a závazku (Hayes, Strosahl a Wilson 1999) se hodnoty formulují jako směr, kterým chce člověk jít („být blízko svým dětem“), ne jako pravidla, jejichž porušení je selháním.
4. Malé hodnotové kroky – jeden konkrétní čin týdně, který odpovídá zvolené hodnotě.
5. Práce s vinou – oddělení odpovědnosti (co klient skutečně udělal a mohl jinak) od vnucené viny (za co ho prostředí obviňovalo); kde je odpovědnost skutečná, plánuje se náprava nebo omluva, pokud je bezpečná.
6. Morální zranění – prostor pro žal nad vlastním jednáním, bez zlehčování i bez odsouzení; tam, kde je to žádoucí, spolupráce s duchovním nebo etickým poradcem.
7. Ochrana před absolutizací – pozornost k tomu, zda klient nepřenáší absolutní hodnotový systém z jednoho prostředí do jiného (například z náboženské skupiny do militantního „anti-kultovního“ aktivismu).

Rozhodovací bod A – závažné morální zranění (podíl na ubližování druhým): práce vyžaduje delší čas, případně specializovanou péči, a může mít i právní rozměr. Rozhodovací bod B – cynismus a apatie: pokud klient odmítá jakékoli hodnoty, protokol se zpomalí a navazuje na Subakutní rekonstrukci smyslu. Rozhodovací bod C – náboženská víra: rozlišuje se víra jako taková od způsobu, jakým ji prostředí použilo; rozhodnutí o víře je výhradně na klientovi.

5. Hodnocení průběhu

Hodnotí se, zda klient dokáže pojmenovat několik vlastních hodnot a jejich původ, zda dělá rozhodnutí s odkazem na ně, zda klesá vina vázaná na porušení vnucených pravidel, zda dokáže přesně popsat vlastní odpovědnost a zda se nevytváří nový absolutní systém. Lze využít ověřené dotazníky hodnot (například Schwartzův dotazník hodnot) k mapování, nikoli k hodnocení „správnosti“; validované normy pro EA neexistují.

6. Kontraindikace a rizika

Hlavním rizikem je terapeut jako morální autorita, který klientovi nabízí vlastní hodnoty; tím by se opakovala struktura původního prostředí. Dalším rizikem je zproštění veškeré odpovědnosti: pokud se každé jednání klienta vysvětlí manipulací, ztrácí klient i možnost nápravy a sebeúcty, která z ní plyne. Opatrnost vyžaduje i práce s náboženskými hodnotami u klientů, kteří chtějí ve víře zůstat; viz Pastorální vigilance.

7. Kazuistika (anonymizovaný kompozit)

Muž po čtyřicítce, který deset let patřil ke skupině s přísnými pravidly čistoty a oddanosti, po odchodu cítí vinu, kdykoli si dá volno nebo koupí něco pro sebe. Zároveň ho trápí, že ve skupině přesvědčil svou sestru, aby se k ní připojila. Při inventuře hodnot zjistí, že „oddanost“ ve skupině znamenala poslušnost, ale jeho vlastní hodnotou z dětství byla spolehlivost vůči blízkým. Volno přestává vnímat jako selhání, když si ho formuluje jako „starám se o sebe, abych mohl být spolehlivý pro ostatní“. Vinu vůči sestře nezlehčuje: napíše jí dopis, ve kterém přizná svůj podíl, a nabídne jí pomoc, pokud bude chtít odejít. Sestra odpoví až po měsících, ale odpoví.

8. Meze a otevřené otázky

Psychologický výzkum hodnot (Schwartz 1992) je rozsáhlý, ale jeho klinické použití po EA je málo prozkoumané. Pojem morálního zranění pochází hlavně z výzkumu válečných veteránů a jeho přenos na bývalé členy skupin je nutné ověřit. Otevřená je otázka, kde končí terapeutická práce s hodnotami a začíná filozofický nebo duchovní doprovod, a jak tyto role propojit bez překračování hranic.

Literatura

• Hayes, S. C., Strosahl, K. D., & Wilson, K. G. (1999). Acceptance and Commitment Therapy: An Experiential Approach to Behavior Change. New York: Guilford Press.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism. New York: Norton.
• Rokeach, M. (1973). The Nature of Human Values. New York: Free Press.
• Schwartz, S. H. (1992). Universals in the content and structure of values: Theoretical advances and empirical tests in 20 countries. Advances in Experimental Social Psychology, 25.

Související

Sesterské protokoly

• Subakutní rekonstrukce smyslu – smysl a hodnoty jako dvojice.
• Subakutní detekční trénink – rozpoznání, jak prostředí hodnoty přepisovalo.
• Sekvence – proč hodnoty přicházejí až po stabilizaci.
• Středně-dobá rekonstrukce identity – hodnoty jako jádro identity.

Svépomoc

• Ujasnění hodnot – svépomocná příručka.
• Odolnost vůči studu – práce s vinou a studem.

Pojmy a teorie

• Hodnotová destrukce – rozpad vlastního hodnotového systému.
• MacIntyre: Ztráta ctnosti – filozofický rámec hodnot a tradice.