Obnova sociální sítě

Kategorie: Terciární prevence | Pořadí: 22/30

Cíl prevence

Cílem je znovu vybudovat síť vztahů, kterou epistemická anihilace (EA) narušila nebo zničila. Síť vztahů není jen zdrojem podpory, ale i místem, kde si člověk ověřuje, co je skutečné; kdo ji ztratí, zůstává se svým úsudkem sám, a právě to ho činí zranitelným vůči návratu do původního vztahu nebo skupiny. Ochranná hodnota sociálních vazeb vůči stresu je přitom jedním z nejlépe doložených poznatků o duševním zdraví (Cohen a Wills, 1985).

Vymezení a východiska

Izolace patří k nejstabilnějším rysům dlouhodobé manipulace: od donucující kontroly v partnerském vztahu po uzavřené skupiny, které členy postupně odřezávají od rodiny a dřívějších přátel – odříznutí od vnějších vazeb je u donucující kontroly cílenou strategií, nikoli vedlejším účinkem (Stark, 2007). Po odchodu proto člověk často nestojí jen před ztrátou jednoho vztahu, ale před prázdnem: staré vazby jsou pošramocené, nové nemá a důvěra k lidem je otřesená, protože zrada blízké osoby nahlodává samotnou schopnost spoléhat na druhé (betrayal trauma; Freyd, 1996). Obnova sítě je terciární prevence, jež předchází chronicitě a relapsu, navazuje na akutní sociální rekonekci a pokračuje dlouhodobou rekonstrukcí komunity.

Při obnově je užitečné rozlišit vztahy podle funkce: některé poskytují praktickou pomoc, jiné emoční oporu a další pocit sounáležitosti a sdílené identity, přičemž zdravá síť pokrývá všechny tři a neopírá se o jediný vztah, který by nesl vše (Cohen a Wills, 1985). Obnova takto rozrůzněných vazeb zároveň buduje komunitní sociální kapitál – sítě vzájemnosti a důvěry, které přesahují jednotlivce a chrání i širší společenství před tím, aby se jeho členové ocitli izolovaní a snadno zmanipulovatelní (Putnam, 2000). V praxi se proto tempo obnovy řídí tím, kolik nových vztahů člověk unese, aniž by se vyčerpal, a cílem není rozsáhlá síť, nýbrž několik spolehlivých vazeb, o které se lze opřít v rozhodování i v krizi.

Klíčové komponenty

Práce začíná mapováním sítě, tedy přehledem toho, jaké vztahy člověk měl před EA, které ztratil, které zůstaly a které nové přibyly; vhodnou pomůckou je ekomapa nebo jednoduchý kruhový diagram blízkosti, jehož grafické zachycení vztahů má v sociální práci dlouhou tradici (Hartman, 1978). Na mapu navazuje obnova důvěry skrze postupné, malé zkušenosti s tím, že druzí jsou spolehliví, a tam, kde se rodina chce a může podílet, rodinná terapie. Dalšími složkami jsou opatrné obnovení přátelství s lidmi, se kterými se vazba přerušila, vstup do nových, otevřených společenství, která nekladou nároky na celého člověka, a podpůrné skupiny lidí s podobnou zkušeností; sdílení zkušenosti mezi lidmi, kteří prošli týmž, má vlastní, doloženou hodnotu vzájemné podpory (Mead, Hilton a Curtis, 2001).

Implementační postup

Postup začíná srovnáním mapy sítě před EA a nyní, sestaveným společně s terapeutem nebo sociálním pracovníkem; cílem je vidět, co lze obnovit, nikoli hodnotit, kdo „selhal“, protože grafické zachycení pomáhá odlišit zdroje podpory od zdrojů tlaku (Hartman, 1978). Následují krátké zprávy o obnovení kontaktu, které nevyžadují vše vysvětlovat („Omlouvám se, že jsem se dlouho neozval, rád bych se viděl“), přičemž tempo si určuje člověk sám. Rodinná terapie probíhá v rozsahu, který odpovídá potřebám rodiny, často jde o desítky hodin v průběhu měsíců, a postupně se obnovuje několik starých přátelství, zpravidla s těmi, kdo byli nejméně zasaženi konfliktem. Člověk vstupuje do jednoho až dvou nových společenství s nízkými nároky a jasnými hranicemi, zapojuje se do podpůrné skupiny lidí s podobnou zkušeností, ideálně s odborným vedením (Mead, Hilton a Curtis, 2001), a dobrovolnictví v jedné organizaci mu nabízí bezpečný rámec pro nové vztahy a pocit užitečnosti. Čísla v tomto postupu jsou orientační a tempo obnovy se řídí stavem člověka, ne plánem.

Znaky, že obnova vázne

Že obnova vázne, se pozná podle několika vzorců. Člověk se vyhýbá všem kontaktům a vysvětluje to tím, že „lidem nelze věřit“ – tedy generalizuje zradu na všechny vztahy, což je u narušené důvěry typické (Freyd, 1996) –, nebo se naopak nové vztahy rychle stávají stejně pohlcujícími jako ten, ze kterého odešel. Dalšími znaky jsou obnovený kontakt s původní osobou nebo skupinou „jen ze zvědavosti“, tlak rodiny na rychlé „vrácení do normálu“, po němž se člověk znovu stahuje, a proměna online komunity v novou uzavřenou bublinu (srov. epistemická monokultura), která nahrazuje jeden omezený zdroj poznání jiným.

Obecný příklad

Muž po deseti letech v uzavřené skupině nemá kromě jejích členů žádné přátele a s rodiči nemluvil sedm let; odříznutí od rodiny bylo přitom součástí kontroly, nikoli jeho volbou (Stark, 2007). V terapii si nakreslí mapu sítě: v kruhu nejblíže je prázdno, ve vzdálenějších kruzích sestra, dva spolužáci a bývalý trenér (Hartman, 1978). Prvním krokem je krátká zpráva sestře; setkání je rozpačité, ale vstřícné, a po několika měsících se přidá rodinná terapie s rodiči. Muž se zapojí do dobrovolnické skupiny, která opravuje kola, kde nikdo nechce znát jeho minulost, a po roce má malou, ale funkční síť, jež tlumí dopad stresu lépe než samota (Cohen a Wills, 1985) – a kontakt se skupinou, ze které odešel, už nevnímá jako jedinou možnost.

Indikátory úspěchu a cílová populace

Měřítka si stanovuje terapeutický plán, protože obecné normy nejsou; sledovat lze počet vztahů, v nichž člověk zažívá vzájemnou podporu (dává i přijímá), rozmanitost sítě, schopnost probrat s někým důležité rozhodnutí dřív, než je učiní, ukončení nebo bezpečné omezení vazeb, které byly zdrojem tlaku, a subjektivní pocit, že „mám ke komu jít“. Právě vzájemnost a rozmanitost vazeb, nikoli jejich pouhý počet, rozhodují o jejich ochranné hodnotě (Cohen a Wills, 1985). Cílovou populací jsou lidé po EA, jejich rodiny, terapeuti, podpůrné skupiny lidí s podobnou zkušeností a komunitní organizace.

Rizika, meze a etika

Obnova vztahu s rodinou není povinnost: některé vazby byly samy zdrojem poškození a jejich obnova by škodila, a proto se tlaku na smíření odborník vyhýbá (Freyd, 1996). Při obnově kontaktů je třeba zvážit, zda se informace nedostanou k osobě, od které člověk odešel, protože bezpečnost má přednost (Stark, 2007). Podpůrná skupina ani nový partner nesmějí převzít roli, kterou dříve měl zdroj tlaku, neboť náhradní závislost opakuje vzorec, a příliš mnoho nových vztahů najednou vede k vyčerpání a stažení; vzájemná podpora má pomáhat, nikoli zahlcovat (Mead, Hilton a Curtis, 2001).

Literatura

• Cohen, S., a Wills, T. A. (1985). Stress, Social Support, and the Buffering Hypothesis. Psychological Bulletin, 98(2), 310–357.
• Freyd, J. J. (1996). Betrayal Trauma: The Logic of Forgetting Childhood Abuse. Cambridge, MA: Harvard University Press.
• Hartman, A. (1978). Diagrammatic Assessment of Family Relationships. Social Casework, 59(8), 465–476.
• Mead, S., Hilton, D., a Curtis, L. (2001). Peer Support: A Theoretical Perspective. Psychiatric Rehabilitation Journal, 25(2), 134–141.
• Putnam, R. D. (2000). Bowling Alone: The Collapse and Revival of American Community. New York: Simon & Schuster.
• Stark, E. (2007). Coercive Control: How Men Entrap Women in Personal Life. Oxford: Oxford University Press.

Související

Rekonstrukční protokoly

• Akutní sociální rekonekce – první kroky obnovy kontaktů.
• Dlouhodobá rekonstrukce komunity – navazující dlouhodobá práce.

Sousední prevence

• Komunitní reintegrace – návrat do širšího společenství.
• Rodinná reintegrace – obnova vztahů v rodině.
• Prevence relapsu – síť jako hlavní ochrana před návratem.

Sebe-obrana

• Sebe-obrana: Diverzifikace sítě – proč se nespoléhat na jediný vztah.
• Sebe-obrana: Vztahové kotvy – vztahy, které drží orientaci.

Pojmy

• Betrayal Trauma – proč je důvěra po EA tak křehká.
• Sociální izolace – stav, z něhož obnova vychází.