Klam regrese🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	AF-04.07
Katalog	Argumentační fauly
Rodina	Kauzální klamy
Druh	neformální klam
Anglicky	Regression fallacy
Jiné názvy	regresní klam, přehlížená regrese k průměru
Obecnější heslo	Po tom, tedy kvůli tomu
Užití	převážně chyba uvažování
Riziko zneužití	střední
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Klam regrese je usuzování, které změnu po extrémním stavu připisuje zásahu, ačkoli by k ní došlo i bez něj, protože extrémní hodnoty se při opakovaném měření obvykle vracejí k průměru. Regrese k průměru je statistická zákonitost, která platí všude tam, kde je měřená veličina ovlivněna zčásti stálými vlastnostmi a zčásti kolísáním. Mimořádně dobrý výkon bývá zčásti výsledkem příznivé náhody a příště se proto zpravidla zhorší; mimořádně špatný výkon bývá zčásti výsledkem nepříznivé náhody a příště se zpravidla zlepší. Klam vzniká tehdy, když se mezi dvě měření vloží zásah, například léčba, trest, pochvala nebo reforma, a změna se připíše jemu. Jde o zvláštní případ klamu po tom, tedy kvůli tomu, u něhož je posloupnost zvlášť zavádějící, protože zásah se nasazuje právě v okamžiku extrému, tedy tehdy, kdy je návrat nejpravděpodobnější. Tversky a Kahneman tento klam popsali jako jeden z projevů heuristiky reprezentativnosti: lidé nepředpokládají regresi ani v situacích, kde k ní musí dojít, a když ji pozorují, vymýšlejí pro ni příčinná vysvětlení (Tversky a Kahneman 1974).

Původ a souvislosti🔗

Jev regrese popsal v osmdesátých letech devatenáctého století Francis Galton při studiu dědičnosti tělesné výšky: děti velmi vysokých rodičů byly v průměru vysoké, ale méně než rodiče, a děti velmi malých rodičů byly malé, ale méně než rodiče. Galton zprvu hledal biologické vysvětlení, ale ukázalo se, že jde o obecnou statistickou vlastnost dvou nedokonale korelovaných veličin. Psychologie úsudku pak doložila, jak hluboce je klam zakořeněn. Tversky a Kahneman uvádějí zkušenost z výcviku letců: instruktoři pozorovali, že po pochvale za mimořádně dobré přistání následovalo horší přistání a po kritice za mimořádně špatné přistání lepší, a vyvodili z toho, že pochvala škodí a kritika pomáhá; ve skutečnosti pozorovali regresi (Tversky a Kahneman 1974). Kahneman později tento příklad rozvinul a ukázal, že regrese je pro intuitivní myšlení obtížně uchopitelná právě proto, že nemá příčinu, kterou by bylo možné vyprávět (Kahneman 2011). Gilovich popsal regresní klam jako jeden z mechanismů, kterými vznikají a udržují se nepodložená přesvědčení, včetně pověr o „prokletí“ úspěchu ve sportu (Gilovich 1991).

Struktura argumentu🔗

Argument má čtyři kroky. Nejprve je pozorován extrémní stav: nejhorší výsledky, nejsilnější bolest, nejvyšší kriminalita. Potom se zavede zásah, protože extrémní stav ho vyvolává. Následuje druhé měření, které ukáže změnu směrem k průměru. Nakonec se změna připíše zásahu. Chybí krok, který by zjistil, jak by se stav vyvíjel bez zásahu. Struktura je zrádná tím, že výběr podle extrému a nasazení zásahu splývají: lidé vyhledávají léčbu, když je jim nejhůř, manažeři zasahují, když jsou výsledky nejhorší, a politici vyhlašují opatření, když statistika vrcholí. Každá z těchto situací vytváří podmínky, ve kterých se zlepšení dostaví s velkou pravděpodobností samo. Opačná podoba klamu se týká úspěchu: po mimořádném výkonu přijde průměrnější a vykládá se jako důsledek pýchy, uvolnění nebo „prokletí“ (Gilovich 1991). Regrese se projevuje i ve vztazích: po nejhorší hádce bývá klidnější období, a pokud se mezitím odehrálo smíření nebo omluva, snadno se jim připíše účinek, který ve skutečnosti patří přirozenému kolísání. Zákonitost se od lidských vlastností nijak neodvozuje; je důsledkem toho, jak se měří veličina zatížená náhodou (Kahneman 2011).

Detekční znaky🔗

Klam lze rozpoznat podle toho, že zásah byl nasazen v reakci na extrém, a podle toho, že chybí srovnávací skupina se stejným výchozím extrémem, která zásah nedostala. Dalším znakem je výběr účastníků podle jednoho měření, například podle jednoho vysokého krevního tlaku nebo jednoho špatného testu; čím víc měření obsahuje náhodnou složku, tím silnější regrese bude. Typickým rysem jsou svědectví: lidé, kteří vyhledali pomoc v nejhorším období, upřímně referují o zlepšení, které skutečně nastalo. Rovněž je znakem asymetrie výkladu: zlepšení po zásahu se připíše zásahu, zhoršení po úspěchu se připíše jiné příčině, a regrese se nezmíní v žádném z obou případů. Varovné je i to, když zásah „funguje“ hlavně u těch, kterým bylo nejhůř; přesně to by předpověděla regrese. V organizacích a ve školství se klam projevuje u programů, do nichž se vybírají nejslabší jednotlivci a jejichž úspěch se měří následným zlepšením (Tversky a Kahneman 1974).

Odlišení od platné argumentace🔗

Ne každé zlepšení po zásahu je regresí. Platný argument o účinku zásahu regresi předvídá a vylučuje ji designem. Nejsilnějším prostředkem je kontrolní skupina vybraná stejným způsobem, ideálně náhodným rozdělením lidí se stejným výchozím stavem; o účinku pak vypovídá rozdíl mezi skupinami, nikoli změna uvnitř jedné z nich. Dalším prostředkem je opakované vstupní měření, které snižuje vliv náhodné složky na výběr. Užitečné je také sledovat delší časovou řadu před zásahem a po něm a ptát se, zda změna vybočuje z obvyklého kolísání. Mill formuloval obecnou podmínku, že k závěru o příčině je třeba srovnat případy, které se liší jen přítomností domnělé příčiny (Mill 1843). V klinické psychologii je požadavek kontrolovaného srovnání zdůrazňován právě proto, že zlepšení po intervenci může mít více zdrojů než intervenci samotnou (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015). Platné je i opačné užití: kdo upozorní, že pozorované zlepšení může být regresí, nepopírá účinek zásahu, ale žádá data, která by ho od regrese oddělila.

Stav poznání🔗

Regrese k průměru je matematicky dobře popsaná a její přehlížení patří k nejlépe doloženým chybám intuitivního úsudku. Tversky a Kahneman ukázali, že lidé nepředpovídají regresi ani tehdy, když jsou si vědomi nedokonalé spolehlivosti měření, a že když ji pozorují, vysvětlují ji příčinně (Tversky a Kahneman 1974). V práci o zákonu malých čísel doložili, že i výzkumníci podceňují kolísání výsledků a přeceňují replikovatelnost (Tversky a Kahneman 1971). Kahneman popsal regresi jako příklad situace, kdy intuitivní myšlení nahrazuje statistickou zákonitost příběhem s příčinou (Kahneman 2011). Gilovich upozorňuje, že regresní klam přispívá k udržování víry v neověřené léčebné postupy, protože lidé je vyhledávají v době nejhorších potíží (Gilovich 1991). V metodologii klinických studií je regrese standardně uváděna jako jeden z hlavních důvodů, proč nestačí sledovat změnu u léčených pacientů a proč je nutná kontrolní skupina. Spor se nevede o existenci jevu, ale o jeho velikost v konkrétních situacích; ta závisí na spolehlivosti měření a na tom, jak extrémně byli účastníci vybráni.

Varianty🔗

Klam má několik opakujících se podob. V dopravní politice se opatření, například radary nebo přestavby křižovatek, umísťují na místa s nejvyšším počtem nehod v posledním období; následný pokles se pak připíše opatření, i když část poklesu by nastala sama, protože mimořádně špatný rok bývá vystřídán průměrnějším. Ve sportu a v zaměstnání se po mimořádném úspěchu mluví o „druhé sezoně“, v níž výkon klesne, a hledá se pro to psychologické vysvětlení. V terapii a v alternativní medicíně se zlepšení po návštěvě praktika vykládá jako účinek metody, ačkoli klient přišel v nejhorším období. V osobních vztazích se po krizi a smíření připisuje klidnější období smíření samotnému. Ve všech případech je společné to, že zásah a výběr podle extrému přicházejí současně, a dojem účinku proto vzniká i tam, kde žádný účinek není (Tversky a Kahneman 1974; Gilovich 1991).

Obrana a odpověď🔗

Základní otázkou je, proč byl zásah nasazen právě v tomto okamžiku. Pokud odpověď zní „protože bylo nejhůř“, je třeba počítat s tím, že by se stav pravděpodobně zlepšil i bez zásahu. Druhou otázkou je, jak se vyvíjeli srovnatelní lidé nebo případy, kterým se zásahu nedostalo. Třetí otázkou je, zda výběr podle extrému nespočíval na jediném měření. U osobních zkušeností s léčbou pomáhá uznat, že zlepšení bylo skutečné, a zároveň připomenout, že potíže mnoha druhů kolísají a že nejhorší období bývá vystřídáno lepším (Gilovich 1991). V řízení organizací a ve školství pomáhá vědět, že trest po špatném výkonu a pochvala po dobrém výkonu se zdají působit opačně, než ve skutečnosti působí, a že dojem je dán regresí (Kahneman 2011). Při posuzování programů, reforem a terapeutických nabídek je legitimní žádat srovnávací data a odmítnout svědectví jako jediný doklad účinku (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015). Souvislosti s heuristikami, které klam živí, rozebírá stránka Tversky a Kahneman: heuristiky, a s klinickým hodnocením léčby stránka terapeutické přístupy.

Literatura🔗

• Gilovich, T. (1991). How We Know What Isn't So: The Fallibility of Human Reason in Everyday Life. New York: Free Press.
• Kahneman, D. (2011). Thinking, Fast and Slow. New York: Farrar, Straus and Giroux.
• Lilienfeld, S. O., Lynn, S. J., & Lohr, J. M. (Eds.) (2015). Science and Pseudoscience in Clinical Psychology (2. vyd.). New York: Guilford Press.
• Mill, J. S. (1843). A System of Logic, Ratiocinative and Inductive. London: John W. Parker.
• Tversky, A., & Kahneman, D. (1971). Belief in the law of small numbers. Psychological Bulletin, 76(2), 105–110.
• Tversky, A., & Kahneman, D. (1974). Judgment under uncertainty: Heuristics and biases. Science, 185(4157), 1124–1131.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Kauzální klamy – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Po tom, tedy kvůli tomu – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Po tom, tedy kvůli tomu – příbuzné heslo (Kauzální klamy, Post hoc ergo propter hoc)
• Hráčský klam – příbuzné heslo (Statistické a pravděpodobnostní klamy, Gambler's fallacy)
• Horká ruka – příbuzné heslo (Statistické a pravděpodobnostní klamy, Hot-hand fallacy)
• Zákon malých čísel – příbuzné heslo (Statistické a pravděpodobnostní klamy, Law of small numbers)
• Odvolání na anekdotu – příbuzné heslo (Klamy hodnot, přírody a vědy, Anecdotal fallacy)
• Klam placeba – příbuzné heslo (Klamy hodnot, přírody a vědy, Placebo fallacy)

V kompendiu

• EA-7.3.2 Tversky a Kahneman: Heuristiky – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• 6.3 Terapeutické přístupy — přehled – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• 7.5 Kognitivní vědy a EA — duální systém, predikční zpracování, embodied cognition – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Texaský střelec – předchozí heslo rodiny
• Zjednodušená kauzalita – další heslo rodiny