Přeskočit na obsah

EA-5.3.41 Transindividualizace

Vzorec, v němž se vlastní tvůrčí a osobní já rozpouští v „nadosobním“ celku – estetice mistra, díle, kolektivu – pod rétorikou překonání ega. Znaky, odlišení, obrana.

Toto heslo se teprve rozpracovává. Zatím má 1073 slov a plný popis znaků, detekce a neutralizace teprve vzniká. Mezitím pomohou další techniky rodiny EA-5 nebo pracovní seznam ve Stavu knihy.

Pozice v rodině
96 z 187 technik
Riziko
neuvedeno
Rozsah
1073 slov · 6 min čtení
Odkazují sem
4 stránky

EA-5.3.41 Transindividualizace

PoleHodnota
EA kódEA-5.3.41
Kategorie5. Ultramární techniky
Subkategorie5.3 Hypertransformativní protokoly
Přístupová úroveňL3 (pro klinickou, forenzní a výzkumnou analýzu)
Riziková úroveňVysoká
ReverzibilitaStřední; po odchodu z prostředí se hranice já obnovují, často s bolestí
Rodičovská kapitolaKapitola 8: Hypertransformativní protokoly

Definice

Transindividualizace je vzorec, v němž se vlastní já člověka – jeho tvůrčí hlas, vkus, úsudek, hranice – rozpouští v „nadosobním“ celku: v estetice mistra, ve společném díle, v kolektivu, v „hnutí“. Rozpuštění je podáváno jako vyšší stupeň vývoje: překonání ega, služba něčemu většímu, splynutí s dílem. Ve skutečnosti „nadosobní“ celek obvykle má konkrétního nositele – osobu nebo úzkou skupinu, jejíž vůle a vkus se tím stávají vůlí a vkusem všech.

Pojem transindividuální zavedl do filozofie Gilbert Simondon (L'individuation à la lumière des notions de forme et d'information) pro skutečný vztah, v němž jednotlivci spoluutvářejí kolektivní rozměr, aniž by v něm zanikli. Kompendium popisuje jeho zvrácenou podobu: kolektivní rozměr nevzniká z jednotlivců, ale je jim vnucen a jednotlivce pohlcuje.

Vzorec navazuje na antiindividuační půst: tam se vlastní hlas odkládá, zde se ruší jeho oprávnění vůbec existovat.

Mechanismus (strukturní popis)

  1. Rétorika překonání ega. Já je popsáno jako iluze, překážka nebo „malé“; vlastní přání a hranice jsou projevem ega (glosář: ego death popisuje skutečný prožitek, z jehož jazyka vzorec čerpá).
  2. Nadosobní celek s nositelem. Dílo, škola nebo kolektiv mají ideál, který formuluje jedna osoba; souhlas s ní je souhlasem s „celkem“.
  3. Rozostření hranic. Prostorové, časové a osobní hranice mizí – společné bydlení, práce bez konce, vztahy mezi učitelem a žákem bez jasného rámce.
  4. Přivlastnění díla. Výsledky práce jednotlivců jsou připisovány celku nebo mistrovi; autorství mizí.
  5. Prožitek splynutí. Intenzivní společná práce přináší skutečné chvíle vytržení a sounáležitosti, které vzorec váže k sobě.
  6. Nemožnost odchodu bez ztráty sebe. Kdo odejde, ztrácí nejen skupinu, ale i jediný rámec, v němž jeho já mělo smysl.

Fenomenologické znaky (pohled zevnitř)

ZnakJak ho člověk popisuje
Ztráta vlastního vkusu„Nevím, co se mi líbí – vím, co je správné.“
Stud za osobní přáníPřání odpočinout si nebo mít soukromí jsou „ego“.
Vytržení a vyčerpáníStřídání silných zážitků splynutí a hlubokého vyčerpání.
Nejasné autorství„Nevím, co z toho jsem udělal já.“
Strach z odchoduOdejít znamená „vrátit se do malosti“.

Detekční markery (pohled pozorovatele)

MarkerCo může naznačovat
Práce členů je nerozlišitelná od práce mistraRozpuštění tvůrčího hlasu
Vlastní jména a autorství se v kolektivu neuvádějíPřivlastnění díla
Odpor proti hranicím (čas, prostor, soukromí)Rozostření hranic
Jazyk „ego“, „malé já“, „služba dílu“ v každodenní řečiRétorika překonání ega
Kritika celku = kritika všech; nikdo nemluví za sebeNadosobní celek s nositelem

Rizikové kontexty

Umělecké ateliéry a divadelní soubory kolem jedné osobnosti, umělecké školy, tvůrčí komuny, duchovní a meditační společenství, startupy s rétorikou mise, aktivistické skupiny, v nichž „věc“ stojí nad lidmi, a technologické prostředí, kde splynutí s produktem je požadavkem kultury.

Odlišení

  • Skutečná tvůrčí spolupráce. Kolektivní dílo může být větší než součet jednotlivců; zdravá podoba však uznává autorství, respektuje hranice a nezávisí na jedné osobě, jejíž vkus je normou.
  • Flow a pohlcení prací. Prožitek splynutí s činností je běžný a hodnotný; vzorcem se stává, když je vyžadován trvale a spojen se zrušením vlastního já.
  • Mystický prožitek a duchovní praxe. Prožitek přesahu já může být hluboký a obohacující; rozhoduje, zda se člověk z něj vrací k vlastnímu životu, nebo zda je prožitek nástrojem podřízení.
  • Spiritual bypassing. Obchází osobní obtíže duchovním jazykem; transindividualizace tentýž jazyk používá k obcházení hranic.
  • EA-5.2.21 Fúze subjektu a objektu. Filozofická rovina rozpouštění hranice mezi já a světem; transindividualizace je jeho sociální podoba.
  • Depersonalizace. Depersonalizace je prožívána jako cizí a nepříjemná; transindividualizace bývá přijímána jako vyšší stav.

Klinický a právní rámec

Klinicky se lidé po odchodu z takového prostředí potýkají s nejistotou, co je jejich a co převzaté, s tvůrčím blokem, s vyčerpáním a někdy s hlubokým smutkem po ztrátě intenzity, kterou kolektiv poskytoval. Terapeut by neměl prožitky splynutí znevažovat; cílem je pomoci je umístit do života, v němž má člověk vlastní hranice.

Právně mohou být relevantní otázky autorství a odměny za práci (autorské a pracovní právo), zneužití závislosti a v krajních případech sexuální zneužívání v prostředí bez hranic (pracovní právo, nepřípustný vliv).

Obrana a neutralizace

Pro jednotlivce. Udržovat si oblasti života mimo kolektiv a mimo dílo. Evidovat vlastní práci a autorství. Ptát se, kdo formuluje ideál „celku“ a zda ho lze zpochybnit. Vnímat signály těla a únavy jako legitimní, ne jako „ego“ (nastavování hranic).

Pro instituce. Jasné hranice mezi výukou a soukromím, uznávání autorství studentů a spolupracovníků, nezávislý dohled nad vedoucími souborů a ateliérů (etický ředitel).

Zotavení

Zotavení vrací hranice já: zjišťovat, co se člověku líbí, co chce a co nechce, bez odkazu na ideál celku. Častou potřebou je truchlit nad ztrátou intenzivního společenství a najít nové formy sounáležitosti, které já nepohlcují. Pomáhají ochrana existenciálního smyslu, identitní rekonstituce a dlouhodobá rekonstrukce komunity.

Případy, které vzorec ukazují

Totalizace na umělecké škole (vlastní tvůrčí já rozpuštěné v estetice mistra), umělecká totalizace, kult zakladatele startupu a aktivistický kult.

Literatura

  • Simondon, G. (1958/2005). L'individuation à la lumière des notions de forme et d'information.
  • Csikszentmihalyi, M. (1990). Flow: The Psychology of Optimal Experience.

Související

Kapitola a sourozenci

Příbuzné vzorce

Pojmy

Pomoc

Související pojmy

Okolí stránky

Otevřít v Mapě knihy →