Bridge: Připravenost (readiness)

Most spojuje pojem připravenosti s místy knihy, kde se rozhoduje, zda je vhodná chvíle pro další krok. Přehled mostů je v rejstříku Glossary Bridges.

Pojem

Připravenost (readiness) je stav, v němž je člověk schopen další krok podstoupit s rozumnou nadějí na užitek a bez nepřiměřeného rizika. Je to pozitivní protějšek kontraindikace: kontraindikace říká, kdy nezačínat, připravenost říká, kdy je čas začít. Obě se posuzují společně a obě se v čase mění.

V psychologii změny chování je nejznámější transteoretický model, který Prochaska a DiClemente (1983) vyvinuli na lidech odvykajících kouření a později zobecnili (Prochaska, DiClemente a Norcross 1992). Model popisuje stadia prekontemplace, kontemplace, přípravy, akce a udržení a ukazuje, že intervence účinná v jednom stadiu může v jiném selhat. Kniha z něj přebírá zásadu, že pomoc musí odpovídat stadiu: člověku, který o změně teprve uvažuje, nepomůže akční plán, ale prostor pro ambivalenci. Miller a Rollnick (2013) na tomto poznatku postavili motivační rozhovory, které ambivalenci nepovažují za odpor, ale za přirozenou součást změny.

Pět podob připravenosti v knize

Kniha rozlišuje pět situací, v nichž se připravenost posuzuje. První je připravenost na odchod z manipulativního prostředí – ze vztahu, skupiny nebo organizace. Zde má posouzení zvláštní váhu, protože odchod sám může být nebezpečný: Campbell a spolupracovníci (2003) v rozsáhlé studii vražd v partnerských vztazích zjistili, že rozchod s kontrolujícím partnerem patřil k významným rizikovým faktorům. Připravenost na odchod proto zahrnuje i plán bezpečí – viz Bridge: Exit a Akutní zajištění bezpečnosti.

Druhou situací je připravenost na psychoedukaci – na informace o technikách, jimž byl člověk vystaven. Poznání, že prožitá zkušenost má jméno a strukturu, může přinést úlevu, ale v nevhodné chvíli i zahlcení a sebeobviňování („jak jsem to mohl nevidět?“). Třetí je připravenost na zpracování traumatu a práci s obsahem přesvědčení. Herman (1992) zdůraznila, že tato práce patří až do druhého stadia zotavení, po nastolení bezpečí. Čtvrtou situací je připravenost na výpověď a účast v řízení; Herman (2003) upozornila, že právní proces klade na oběti požadavky, které jsou v přímém rozporu s jejich psychologickými potřebami, a proto potřebuje přípravu. Pátou je připravenost na výukové a simulační cvičení u studentů a profesionálů, kteří mohou mít vlastní historii expozice.

Znaky připravenosti

Kniha uvádí šest znaků, které připravenost podporují; žádný z nich není podmínkou sám o sobě. Prvním je stabilita – pravidelný spánek a denní rytmus a nepřítomnost akutní krize. Druhým je bezpečí – ukončený nebo kontrolovaný kontakt s pachatelem či skupinou. Třetím je opora – alespoň několik důvěryhodných vztahů, viz Bridge: Doprovodná osoba. Čtvrtým je vlastní zájem – člověk sám klade otázky a chce rozumět, nejde o tlak okolí. Pátým je snesitelnost nejistoty – schopnost zůstat u otázky bez okamžité potřeby odpovědi. Šestým je souhlas – člověk ví, co krok obnáší, a může ho kdykoli přerušit; viz Informed consent.

Siegel (1999) popsal „okno tolerance“ jako pásmo vzrušení, v němž člověk dokáže zkušenost zpracovávat. Připravenost lze v tomto rámci chápat jako stav, v němž je okno dost široké na to, aby se do něj vešel další krok. Stabilizační práce okno rozšiřuje; spouštěče a stres ho zužují.

Kde se pojem v knize vyskytuje

Přechody mezi fázemi zotavení popisuje kapitola Sekvence a rejstřík Longitudinální rekonstruktivní protokoly. Odchod z manipulativního prostředí rozebírá Bridge: Exit a Protokol kultovní extrakce. Výpovědi se věnují kapitoly Disclosure traumatu a Příprava na proces; výuce a simulacím Před-simulační screening a EA-4.2.1 Pre-engagement screening.

Klinické a praktické implikace

Připravenost se posuzuje společně s klientem, ne o něm. Otázka „Co by vám pomohlo poznat, že jste připraven(a)?“ vrací klientovi rozhodování, které mu manipulace vzala. Miller a Rollnick (2013) ukazují, že rozhovor, který klientovi ponechává volbu, vede ke změně spolehlivěji než přesvědčování; u lidí po manipulaci má tento přístup i etický rozměr, protože tlak na „správné“ rozhodnutí by opakoval vzorec, z něhož odcházejí.

Připravenost není trvalý stav. Po spouštěči, soudním jednání nebo kontaktu se skupinou se může vrátit o krok zpět, a to není selhání, ale údaj pro plánování. Kniha proto doporučuje připravenost posuzovat průběžně a mít předem dohodnuté, co se stane, když klient potřebuje krok odložit – viz Bridge: Threshold.

Prochaska, DiClemente a Norcross (1992) popsali změnu jako spirálu, nikoli jako přímku: většina lidí se při změně vrací do dřívějších stadií a teprve po několika obratech změnu udrží. Návrat neznamená začít od nuly, protože člověk si z předchozího pokusu nese zkušenost. U lidí odcházejících z manipulativních vztahů a skupin je spirála častá – návrat ke skupině nebo k partnerovi bývá součástí cesty, ne jejím koncem. Kniha proto doporučuje, aby pomáhající nepodmiňovali další podporu tím, že se člověk „nevrátí“; podmínění by mu v kritické chvíli vzalo oporu, kterou nejvíc potřebuje. Prevenci návratu rozebírá Dlouhodobá prevence relapsu.

Tlak okolí není připravenost. Rodina, advokát nebo média mohou chtít rychlý postup; klinik chrání tempo klienta. U profesionálů a studentů se připravenost na simulační cvičení posuzuje stejně vážně jako u klientů, protože i oni mohou mít vlastní zkušenost s manipulací, o níž okolí neví.

Časté omyly

Prvním omylem je přesvědčení, že kdo není připraven, nikdy to neudělá. Připravenost se dá podpořit stabilizací, oporou a informacemi podanými v přiměřené dávce. Druhým omylem je poznávat připravenost podle souhlasu: souhlas pod tlakem nebo z touhy vyhovět připravenost není, a to platí zvlášť u lidí zvyklých podřizovat se autoritě. Třetím omylem je opačná krajnost – čekat na „úplnou“ připravenost, která nikdy nenastane; i odklad má cenu a někdy je třeba jednat v nejistotě, zvláště jde-li o bezpečí.

Příklad (anonymizovaný kompozit)

Muž po letech v náročné náboženské skupině přichází do poradny s tím, že „chce konečně všechno pochopit“. Poradkyně se ho ptá, co by pro něj znamenalo pochopit a jak se bude cítit, když se dozví věci, které ho rozruší. Ukáže se, že stále pracuje pro člena skupiny a že nemá nikoho, s kým by o tom mohl mluvit. Dohodnou se, že první měsíce budou věnovat práci, bydlení a obnově kontaktu se sestrou; psychoedukaci o technikách, jimž byl vystaven, zahájí, až bude mít mimo skupinu oporu. Muž později říká, že nejdůležitější bylo, že o tempu rozhodoval on.

Meze a otevřené otázky

Transteoretický model je široce používaný, ale jeho empirická opora není jednoznačná a kritici upozorňují, že stadia nemusí být tak oddělená, jak model předpokládá. Kniha ho proto používá jako orientační rámec, ne jako diagnostický nástroj. Otevřená zůstává otázka, jak posuzovat připravenost u lidí, jejichž schopnost rozhodovat je manipulací dočasně oslabena, aniž by se jim tím rozhodování znovu bralo – viz Otázka validity souhlasu v EA výzkumu.

Literatura

• Campbell, J. C., Webster, D., Koziol-McLain, J., et al. (2003). Risk factors for femicide in abusive relationships: Results from a multisite case control study. American Journal of Public Health, 93(7), 1089–1097.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. Basic Books.
• Herman, J. L. (2003). The mental health of crime victims: Impact of legal intervention. Journal of Traumatic Stress, 16(2), 159–166.
• Miller, W. R., & Rollnick, S. (2013). Motivational Interviewing: Helping People Change (3. vyd.). Guilford Press.
• Prochaska, J. O., & DiClemente, C. C. (1983). Stages and processes of self-change of smoking: Toward an integrative model of change. Journal of Consulting and Clinical Psychology, 51(3), 390–395.
• Prochaska, J. O., DiClemente, C. C., & Norcross, J. C. (1992). In search of how people change. American Psychologist, 47(9), 1102–1114.
• Siegel, D. J. (1999). The Developing Mind. Guilford Press.

Související

Sesterské mosty

• Bridge: Kontraindikace – kdy nezačínat.
• Bridge: Threshold – prahy pro rozhodnutí.
• Bridge: Exit – připravenost na odchod.
• Bridge: Etický rámec – souhlas a autonomie.

Protokoly

• Sekvence – pořadí kroků a přechody mezi nimi.
• Před-simulační screening – posouzení před výukovými cvičeními.
• Disclosure traumatu – připravenost na výpověď.
• Akutní zajištění bezpečnosti – bezpečí jako podmínka.

Glosář

• Informed consent – souhlas jako součást připravenosti.
• Retraumatizace – riziko předčasného kroku.