Compliance: GDPR a ochrana před chybným narativem o člověku

O každém z nás existují záznamy v desítkách systémů – u bank, zaměstnavatelů, zdravotnických zařízení, úřadů, platforem, agregátorů dat. Z těchto záznamů vznikají profily a z profilů příběhy: „rizikový klient“, „problémový zaměstnanec“, „nespolehlivý dlužník“. Pokud je záznam chybný, příběh se šíří a ovlivňuje rozhodnutí, o nichž člověk často ani neví. Kniha popisuje, jak se člověku může vzít kontrola nad vlastním příběhem; obecné nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR, nařízení (EU) 2016/679) je jedním z mála právních nástrojů, které mu část této kontroly vracejí.

Doména a problém

GDPR stanoví zásady zpracování osobních údajů (čl. 5), mezi nimi zákonnost, korektnost a transparentnost, účelové omezení, minimalizaci údajů, přesnost (údaje mají být přesné a v případě potřeby aktualizované; nepřesné údaje mají být bez zbytečného odkladu vymazány nebo opraveny), omezení uložení a integritu a důvěrnost. Subjekt údajů má právo na přístup (čl. 15), opravu (čl. 16), výmaz (čl. 17), omezení zpracování (čl. 18), námitku (čl. 21) a právo nebýt předmětem rozhodnutí založeného výhradně na automatizovaném zpracování s právními či obdobně významnými účinky (čl. 22).

Soudní dvůr EU v rozsudku Google Spain (C-131/12, 2014) dovodil, že provozovatel internetového vyhledávače je správcem osobních údajů a že dotčená osoba může za určitých podmínek požadovat odstranění odkazů na informace, které jsou nepřesné, neadekvátní, irelevantní nebo nepřiměřené vzhledem k účelu – což se ujalo jako „právo být zapomenut“ a bylo zakotveno v čl. 17 GDPR.

Problémem je, že práva fungují jen tehdy, když o záznamu víte. Mnoho lidí se o chybném profilu dozví až tehdy, když jim je odmítnut úvěr, zaměstnání nebo služba – a často bez vysvětlení. Druhým problémem je, že se chybný záznam šíří mezi správci: oprava u jednoho nezaručuje opravu u ostatních, i když čl. 19 GDPR ukládá správci oznámit opravu příjemcům, jimž byly údaje zpřístupněny.

Průnik s epistemickou anihilací

Kniha popisuje narativní trauma a ztrátu narativní identity jako stav, kdy člověk ztrácí autorství nad svým příběhem. Chybný záznam, který se šíří systémy, vytváří institucionální obdobu: o člověku koluje příběh, který nenapsal, nemůže ho vidět a obtížně ho mění. Pokud mu instituce na základě tohoto příběhu odmítá věřit, jde o strukturální epistemickou injustici – jeho vlastní svědectví o sobě má menší váhu než cizí záznam (Fricker 2007).

Zuboffová (2019) popsala „sledovací kapitalismus“ jako ekonomický model, v němž se data o chování lidí přeměňují v předpovědi a v nástroje ovlivňování (viz Zuboff: Surveillance Capitalism). V tomto modelu je profil nejen popisem, ale i prostředkem, jak člověka řídit – což je z pohledu knihy nejširší rámec, v němž otázka „kdo má kontrolu nad mým příběhem“ získává politický rozměr. GDPR je jedním z pokusů tento model omezit.

Třetím průnikem je setrvačnost záznamu. I poté, co byl údaj opraven, mohou rozhodnutí založená na původním záznamu přetrvávat: odmítnutý klient je veden jako „dříve odmítnutý“, zaměstnanec, o němž kolovala nepravdivá informace, zůstává „ten, o kterém se něco říkalo“. Lewandowsky a kolegové (2012) popsali trvalý vliv opravené dezinformace u jednotlivců; v institucích se stejný efekt projevuje přes navazující záznamy a pověst.

Rozpoznávací znaky

Na to, že o člověku koluje chybný narativ, ukazují opakovaná odmítnutí bez vysvětlení u různých institucí, nečekané dotazy na skutečnosti, které člověk nezná, cílená reklama nebo nabídky, které prozrazují nepřesný profil, zmínky ve vyhledávačích spojené s jmenovcem nebo se starou událostí, a nesoulad mezi tím, co člověk ví o své historii, a tím, co o ní tvrdí instituce. Na straně organizace je varovným znakem, když nemá postup, jak ověřit a opravit sporný údaj, a když automatizované rozhodnutí nelze vysvětlit.

Rámec: právo, standardy a odpovědnost

Vedle GDPR platí v Česku zákon č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, a dozor vykonává Úřad pro ochranu osobních údajů. Pro rozhodování založené na automatizovaném zpracování stanoví nařízení (EU) 2024/1689 o umělé inteligenci u vysoce rizikových systémů další povinnosti, včetně lidského dohledu. Pro údaje o trestních věcech platí čl. 10 GDPR (viz Prověrka v justice.cz a ISIR).

Ochranná opatření

Pro organizace: postup pro sporné údaje (kdo ověřuje, v jaké lhůtě, s jakým výsledkem), propagace opravy k příjemcům údajů, vysvětlitelnost rozhodnutí, lidské posouzení u rozhodnutí s významným dopadem, pravidelné ověřování přesnosti u údajů, které se přebírají z externích zdrojů, a minimalizace – co se neshromáždí, nemůže se stát chybným příběhem. Pro jednotlivce: žádost o přístup k údajům u institucí, kde má podezření na chybný profil, žádost o opravu s doklady, námitka proti profilování a stížnost u dozorového úřadu. Kniha k tomu nabízí osobní praxi Správa narativu.

Lidský rozměr a zotavení

Lidé, o nichž koloval chybný záznam, popisují zkušenost blízkou tomu, co kniha popisuje u gaslightingu: instituce jim tvrdí něco o jejich vlastním životě, co neodpovídá jejich paměti, a oni musejí dokazovat, že se mýlí instituce. Opakované odmítání vede k vyčerpání a rezignaci. Pomáhá jim, když mají vlastní záznamy (smlouvy, potvrzení, korespondenci), když jim někdo pomůže s právními kroky a když instituce uzná chybu výslovně. Kniha podobnou obnovu důvěry popisuje v Subakutní rekonstrukci důvěry.

Přesah do dalších oborů

Chybný narativ o člověku je zvlášť škodlivý ve zdravotnictví, kde se nesprávná diagnóza nebo poznámka o „neadherentním“ či „psychosomatickém“ pacientovi přenáší do dalších zpráv a ovlivňuje péči; v sociální práci, kde první hodnocení rodiny určuje další postup; ve školství, kde se hodnocení žáka přenáší mezi ročníky; a v rodinných sporech, kde se tvrzení jedné strany stávají „fakty“ ve spisech (viz Rodinné právo). Ve všech oborech platí princip přesnosti z čl. 5 GDPR a obecnější etický princip: člověk má mít možnost vidět a zpochybnit to, co se o něm tvrdí.

Ilustrativní scénář

Hypotetický, anonymizovaný scénář. Žena je opakovaně odmítnuta při žádosti o pronájem bytu. Teprve po několika měsících jí jeden pronajímatel řekne, že databáze, kterou používá, ji vede jako dlužnici. Žena podá žádost o přístup k údajům u provozovatele databáze a zjistí, že záznam se týká jmenovkyně s jiným datem narození. Podá žádost o opravu s doklady; provozovatel záznam opraví a oznámí to pronajímatelům, kteří se na ni dotazovali. Žena podá i stížnost u dozorového úřadu, protože provozovatel neměl postup, jak ověřit shodu identifikátorů. Úřad zahájí kontrolu.

Pro ženu je nejtěžší ztracený čas a pocit, že musela dokazovat, kdo je. Kdyby provozovatel ověřoval shodu více identifikátorů a kdyby pronajímatelé sdělovali důvod odmítnutí, k celé situaci by nedošlo.

Meze a otevřené otázky

Práva podle GDPR vyžadují aktivitu dotčeného a předpokládají, že o záznamu ví; v prostředí mnoha správců a obchodníků s daty je to často nereálné. Otevřenou otázkou je, jak přesunout odpovědnost za přesnost na ty, kdo údaje používají k rozhodování, a jak zajistit, aby oprava dosáhla všech kopií chybného záznamu.

Literatura

• Fricker, M. (2007). Epistemic Injustice: Power and the Ethics of Knowing.
• Lewandowsky, S., Ecker, U. K. H., Seifert, C. M., Schwarz, N., Cook, J. (2012). Misinformation and its correction.
• Zuboff, S. (2019). The Age of Surveillance Capitalism.
• Nařízení (EU) 2016/679 (GDPR), čl. 5, 15–22.
• Rozsudek Soudního dvora ze dne 13. 5. 2014, Google Spain SL a Google Inc. v. AEPD a Mario Costeja González, C-131/12.

Související

Mezioborové mosty

• Prověrka v justice.cz a ISIR – soudní a insolvenční záznamy.
• Kalibrace rozhodovacích systémů – automatizované rozhodování.
• Sankční seznamy a falešné shody – jmenovci v databázích.

Teorie a sebeobrana

• Zuboff: Surveillance Capitalism – ekonomický rámec profilování.
• Správa narativu – kontrola nad vlastním příběhem.

Pojmy

• Narrative Trauma – ztráta autorství příběhu.
• Epistemická injustice – svědectví o sobě bez váhy.
• Doxing – zneužití osobních údajů.