Případ 34: Profesorská totalizace mladších kolegů

Upozornění: Kompozit z několika akademických prostředí. Obor, země, kariérní systém (habilitace či tenure track) a osoby jsou zobecněny tak, aby kazuistiku nebylo možné přiřadit konkrétnímu pracovišti (American Psychological Association, 2017). Studie popisuje strukturu patronátní moci, nikoli konkrétní osoby.

1. Kontext a vymezení

Na rozdíl od předchozích akademických případů se zde vztah nevede mezi učitelem a studentem, ale mezi dvěma kolegy na různých stupních kariéry. Kompozit popisuje odbornou asistentku v prvních letech dráhy vedoucí ke stálému místu a staršího profesora se stejným oborovým zaměřením, který se nabídl jako mentor. Jeho vliv nevycházel z jediné formální pravomoci, ale z patronátní sítě: zasedal v komisích, recenzoval granty a rukopisy, doporučoval do redakčních rad a na konference. Bourdieu (1984) popisuje tento typ vlivu jako akademický kapitál, tedy moc nad institucemi, které reprodukují obor – komisemi, jmenováními a recenzemi –, odlišnou od vědecké prestiže samotné.

Patronát je v akademii běžný a může být velkorysý. Totalizující se stává, když mentor začne ovládat celý tok uznání – co se publikuje, s kým se spolupracuje, kde se vystupuje – a mladší kolega přestane mít nezávislou cestu k ověření kvality vlastní práce. Merton (1968) ukázal, že uznání ve vědě se kumuluje u těch, kdo už uznání mají; kdo uzly této kumulace ovládá, může rozhodovat i o tom, k čemu se uznání mladších kolegů připíše.

2. Vstupní modus

Vstupem byla nabídka ochrany v nejisté fázi. Asistentka v prvním roce nové pozice dostala od uznávaného profesora pozvání ke spolupráci a příslib, že ji „provede“ systémem. Mentorství skutečně pomohlo: první grant, první pozvaná přednáška. Kram (1985) rozlišuje kariérní a psychosociální funkce mentorství a ukazuje, že na počátku vztahu bývají obě silné a skutečně prospěšné.

Vděk a pocit, že bez něj by se v oboru neprosadila, se staly základem pozdější závislosti. Kram (1985) popisuje mentorský vztah jako vývojový proces, který po fázích zahájení a kultivace přirozeně směřuje k oddělení a předefinování na kolegiální vztah; zde mentor fázi oddělení blokoval.

3. Časová osa expozice

V prvním roce patronát přinesl společný grant, pozvání na konference a doporučení do komisí. V prvním a druhém roce mentor četl veškerý výstup před odesláním a „upravoval“ argumenty. Fricker (2007) popisuje svědeckou nespravedlnost jako situaci, kdy je výpověď mluvčího systematicky hodnocena níž kvůli jeho postavení; zde se váha vlastních argumentů asistentky snižovala s každou povinnou revizí.

Mezi druhým a čtvrtým rokem mentor diktoval účast na konferencích, rozhodoval o spoluautorství a blokoval zahraniční spolupráce. Mezi čtvrtým a pátým rokem se vzorec konsolidoval: mentor splynul se stálým místem i kariérou, kontakty mimo něj byly zmiňovány při hodnocení a oborová politika nahradila vědecký přínos. Tepper (2000) definuje zneužívající vedení (abusive supervision) jako trvalé nepřátelské jednání nadřízeného a ukazuje jeho souvislost s psychickou tísní podřízených; patronát zde nabyl stejné struktury bez otevřeného nepřátelství.

V pátém roce kolega na stejném stupni zjistil, že mentor mu kvůli konkurenci blokoval obdobný knižní projekt. Mezi pátým a šestým rokem následoval přechod na jinou univerzitu bez stálého místa, nový běh kariérních lhůt a právní pomoc v otázkách autorství. Bourdieu (1984) upozorňuje, že kdo opustí síť, ztrácí kapitál, který v ní nashromáždil; odchod měl proto skutečnou cenu.

4. Manifestované EA techniky

Mentor fungoval jako brána ke stálému místu (EA-1.6.1 Vzorec Guru a adept). Znehodnocoval alternativní oborové směry, k nimž by se asistentka mohla přiklonit (EA-2.1.1 Expertní disinflation), a zlehčoval její vystoupení bez něj (EA-2.1.3 Útok na kredibilitu). Tyto techniky odpovídají tomu, co Fricker (2007) nazývá snižováním epistemické důvěryhodnosti mluvčího, zde ovšem cíleně a uvnitř vztahu, který se navenek jevil jako podpora.

Každý výstup byl přepracován podle mentorova rámce (EA-1.3.2 Strategická reinterpretace) a vliv na recenze a komise působil jako neviditelná páka (EA-2.4.6 Ovládnutí recenzního řízení). Akademická identita se zhustila do „mentorovy linie“ (EA-5.3.36 Identitární singularita). Strukturálně jde o scénář F, scénář H a scénář L. Bourdieu (1984) ukazuje, že akademické „školy“ se reprodukují právě kontrolou nad tím, kdo je přijat do komisí a redakcí.

5. Fenomenologický průběh

Typická byla neschopnost napsat grantovou žádost bez mentorovy předběžné kontroly, panika na konferencích, kde mentor nebyl, a výrazný pokles publikační aktivity v prvním roce po odchodu. Asistentka popisovala, že svůj text čte „jeho hlasem“ a v duchu předjímá jeho námitky dřív, než vůbec zformuluje vlastní myšlenku. Govier (1993) chápe sebedůvěru jako ochotu spolehnout se na vlastní úsudek; kdo ji ztratí, hledá vnější schválení i tam, kde by si dříve poradil sám.

Objevoval se skok sebepochybnosti před každým odesláním a posun rozsahu mentorových zásahů – od formy k obsahu a od obsahu k volbě spolupracovníků. Clance a Imes (1978) popsali fenomén podvodníka (impostor phenomenon) u úspěšných žen, které připisují vlastní úspěch náhodě nebo cizí pomoci; mentor tento sklon zesiloval tím, že si úspěchy přisvojoval.

6. Detekční bod

Kolega na stejném stupni kariéry jí v důvěře řekl, že mentor blokoval jeho knižní projekt, protože se tematicky překrýval s jeho vlastním. Asistentka si uvědomila, že několik jejích zamítnutých nabídek spolupráce mělo stejný vzorec. Šlo o ověřitelnou informaci od člověka bez zájmu na jejím odchodu, a proto ji nedokázala odbýt jako pomluvu. Fricker (2007) zdůrazňuje, že hermeneutická nespravedlnost (hermeneutical injustice) mizí, když člověk najde pojmy pro zkušenost, kterou sdílí s druhými.

Teprve sdílená zkušenost proměnila osobní nejistotu v rozpoznání struktury. Kram (1985) popisuje vrstevnické vztahy (peer relationships) jako alternativu k hierarchickému mentorství, která poskytuje informace a potvrzení nezávislé na jediném patronovi; právě tento typ vztahu zde rozhodl.

7. Intervenční strategie

Rámcem byl protokol epistemické rekonstrukce. Stupeň S1 (validace a mapování) rekonstruoval, kdy a kde mentor zasahoval, a oddělil skutečnou pomoc od kontroly. Kram (1985) poskytuje pro toto rozlišení slovník: kariérní funkce mentorství jsou legitimní, pokud vedou k samostatnosti, a stávají se kontrolou, pokud ji brzdí.

Ve stupni S2 (externalizace introjektů) byl vnitřní kritik mluvící mentorovými formulacemi pojmenován a oddělen od vlastního odborného úsudku. Stupeň S3 (rekonstrukce metakognice) zahrnoval psaní bez předběžné kontroly, nejdřív krátkých textů, a zpětnou vazbu od více nezávislých kolegů. Govier (1993) ukazuje, že sebedůvěra se obnovuje zkušeností s vlastním úsudkem, který obstojí, a krátké texty takovou zkušenost umožnily.

Stupeň S4 (hermeneutická obnova) obnovil vlastní badatelskou linii a citační síť mimo mentorův okruh. Ve stupni S5 (konsolidace a transfer) nastoupila na novou instituci, pravidla spolupráce sepsala předem a sama převzala mentorskou roli vůči mladším. Kram (1985) považuje převzetí mentorské role za přirozené vyústění zdravého mentorského cyklu, který zde bylo nutné dokončit jinde.

8. Výsledek a reziduální deficity

Přechod znamenal posunutí kariérních lhůt o několik let, nutnost znovu vybudovat citační a kolegiální síť a často i finanční zátěž spojenou se změnou místa. Asistentka se k publikování vrátila po zhruba roce. Merton (1968) vysvětluje, proč je taková ztráta dlouhodobá: kumulativní výhoda funguje i opačně a výpadek v raných letech se v citační síti projevuje ještě dlouho.

Přetrvávala opatrnost vůči nabídkám patronátu a sklon odmítat i nabídky, které by jí pomohly. Tepper (2000) ukazuje, že následky zneužívajícího vedení přetrvávají i po změně nadřízeného; nedůvěra k novým patronům je proto pochopitelnou, byť ne vždy prospěšnou adaptací.

9. Diferenciální diagnostika

Dobré mentorství podporuje nezávislost, mentor sdílí kontakty a snese, když mentee vybuduje vlastní síť; Kram (1985) to označuje za znak úspěšně dokončené fáze oddělení. Akademická konkurence bez totalizace znamená soupeření o zdroje, ale bez kontroly nad celým tokem uznání (Bourdieu, 1984); rozhodující je, zda existuje cesta k uznání, která nevede přes jednu osobu.

Fenomén podvodníka je pochybnost o vlastních schopnostech bez vnějšího zdroje, který ji živí (Clance a Imes, 1978); zde ji systematicky zesiloval mentor, a samotná psychoterapie zaměřená na sebehodnocení by proto bez změny prostředí nestačila. Klinicky je třeba vyloučit depresivní epizodu, která rovněž snižuje publikační aktivitu.

10. Právní a institucionální rámec

Habilitační a jmenovací řízení upravuje zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách; pracovní vztah zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce. Střet zájmů v recenzních a grantových řízeních je předmětem pravidel poskytovatelů a etických kodexů, viz politika střetu zájmů.

Oznámení zneužívání postavení může spadat pod ochranu oznamovatelů podle zákona č. 171/2023 Sb., o ochraně oznamovatelů. Spory o spoluautorství se řídí zákonem č. 121/2000 Sb., autorským zákonem, a etickými pravidly instituce; Merton (1973) připomíná, že připisování zásluh ve vědě je otázkou nejen práva, ale i normativního řádu a systému odměn vědecké komunity.

11. Prevence a poučení pro praxi

Fakulty chrání mladší kolegy rozptýlením patronátu: více mentorů, hodnoticí komise bez přímých konkurentů, transparentní sledovatelnost rozhodnutí a rotace rolí v komisích. Kram (1985) doporučuje místo jediného mentora síť vývojových vztahů, v níž žádný vztah nemá monopol na kariérní podporu.

Mladým akademikům pomáhá hodnocení mentorů a vědomé budování sítě mimo jeden okruh. Bourdieu (1984) ukazuje, že akademická moc je relační a závisí na hustotě vazeb; každá vazba mimo patronátní síť tuto moc oslabuje.

12. Limity a otevřené otázky

Patronátní moc je často neviditelná a obtížně prokazatelná; kompozit stojí na náhodném odhalení, které se v mnoha případech nedostaví. Otevřené zůstává, jak poznat blokování v recenzních řízeních, která jsou ze své podstaty anonymní, když hodnocení má podle normy univerzalismu, kterou formuloval Merton (1973), posuzovat práci nezávisle na osobě autora.

Literatura

• American Psychological Association (2017). Ethical Principles of Psychologists and Code of Conduct. APA.
• Bourdieu, P. (1984). Homo academicus. Les Éditions de Minuit.
• Clance, P. R., a Imes, S. A. (1978). The imposter phenomenon in high achieving women: Dynamics and therapeutic intervention. Psychotherapy: Theory, Research & Practice.
• Fricker, M. (2007). Epistemic Injustice: Power and the Ethics of Knowing. Oxford University Press.
• Govier, T. (1993). Self-trust, autonomy, and self-esteem. Hypatia.
• Kram, K. E. (1985). Mentoring at Work: Developmental Relationships in Organizational Life. Scott, Foresman.
• Merton, R. K. (1968). The Matthew effect in science. Science.
• Merton, R. K. (1973). The Sociology of Science: Theoretical and Empirical Investigations. University of Chicago Press.
• Tepper, B. J. (2000). Consequences of abusive supervision. Academy of Management Journal.

Související

Sourozenecké případy

• Případ 33 – exploatace postdoka – předchozí stupeň dráhy s pákou smlouvy a víza.
• Případ 05 – vědecká disinflation – znehodnocování expertízy.
• Případ 66 – kult akademické školy – oborová „linie“ jako uzavřené společenství.

Organizace

• Ochrana mentorství – více zdrojů kariérní podpory.
• Role ombudsmana – důvěrná cesta mimo patronátní síť.

Klinika a pojmy

• Případová studie: Akademický kontext – klinická kazuistika z téhož prostředí.
• Epistemická injustice – snížená váha hlasu podle postavení.

Rejstřík

• Přehled případových studií – zařazení případu mezi ostatní kazuistiky.