Případ 33: Exploatace postdoka

Upozornění: Kompozit z několika akademických drah. Země, obor, laboratoř a smluvní podmínky jsou zobecněny, aby kazuistiku nebylo možné přiřadit konkrétní osobě (American Psychological Association, 2017). Studie nepopisuje konkrétní osoby a slouží k rozpoznání strukturální zranitelnosti postdoktorských pozic.

1. Kontext a vymezení

Postdoktorská pozice je přechodná ze své podstaty: krátké smlouvy, závislost na grantech a doporučeních, často pobyt v cizí zemi. Stephan (2012) popisuje akademický trh práce v přírodních vědách jako systém, v němž laboratoře závisejí na levné a dočasné práci postdoků, zatímco počet stálých míst roste mnohem pomaleji než počet uchazečů. Nejistota je tedy z velké části strukturální, nikoli dílem jednotlivce.

Kompozit popisuje postdoktorandku v prestižní zahraniční laboratoři, kde vedoucí rozhodoval o ročním prodloužení smlouvy, vízu, doporučeních i autorství. Nejistota, která je v systému obvyklá, se zde stala nástrojem řízení: prodloužení přicházelo pozdě a podmíněně, takže každý rok začínal otázkou, zda bude kde žít. Standing (2011) popisuje prekariát (precariat) jako skupinu, jejíž práce postrádá jistotu i předvídatelnost; v akademii se tento stav kombinuje s vysokou kvalifikací a silnou profesní identitou.

Na rozdíl od doktorského programu nejde o formování začínajícího vědce, ale o zúžení dráhy zkušené odbornice, která si je vědoma nespravedlnosti, a přesto ji nedokáže opustit, protože věří, že „jiná cesta neexistuje“. Stephan (2012) ukazuje, že úzkým hrdlem akademické dráhy je právě přechod z dočasné pozice na stálé místo, a přesvědčení o jediné cestě tak má v realitě trhu oporu, kterou lze snadno zneužít.

2. Vstupní modus

Vstupem bylo přesvědčení o jediné cestě: úspěšná absolventka doktorátu přijala pozici v jedné z nejprestižnějších laboratoří oboru s tím, že bez takové stáže nemá šanci na stálé místo. Toto přesvědčení sdílelo celé její akademické okolí, a proto nevypadalo jako riziko, ale jako realismus. Rousseau (1995) popisuje psychologickou smlouvu (psychological contract) jako nepsaná očekávání o tom, co si zaměstnanec a organizace vzájemně dluží; zde nepsaný slib zněl „vydrž a dostaneš kariéru“.

3. Časová osa expozice

V prvních šesti měsících převládal prestižní projekt, slibné výsledky a první společné publikace. Mezi šestým a dvanáctým měsícem přišlo první prodloužení smlouvy na poslední chvíli a „extra“ projekty jako jeho nevyslovená podmínka. Lazarus a Folkman (1984) ukazují, že stres nevzniká jen z velikosti zátěže, ale z hodnocení, zda ji člověk dokáže zvládnout; nepředvídatelný termín toto hodnocení trvale znemožňoval.

Ve druhém a třetím roce se prodloužení pravidelně opožďovalo, přibývala neplacená práce o víkendech a vízum znemožňovalo pohyb. Mezi třetím a čtvrtým rokem se vzorec konsolidoval – kariéra, publikace a vedoucí splynuly v jedno, kontakty mimo něj byly zpochybňovány a rodinné plány se objevovaly v rozhovorech o prodloužení. Rousseau (1995) by tento posun popsal jako porušení psychologické smlouvy, které zaměstnanec nemůže vznést, protože smlouva nikdy nebyla vyslovena.

Ve čtvrtém roce partnerka otěhotněla a vedoucí výslovně sdělil, že pokud chce zůstat, musí rodinné plány odložit. Mezi čtvrtým a pátým rokem následoval přechod na evropskou univerzitu s perspektivou stálého místa, pracovněprávní konzultace a vrstevnický mentoring. Stephan (2012) upozorňuje, že rozhodnutí o odchodu z prestižní laboratoře bývá prožíváno jako selhání, ačkoli často jde o racionální reakci na strukturu trhu.

4. Manifestované EA techniky

Ústředním mechanismem bylo EA-1.2.1 Falešné dilema, tedy „tady, nebo nikde“ v kombinaci s vízovou závislostí. Vedoucí vystupoval jako jediný most ke stálé pozici (EA-1.6.1 Vzorec Guru a adept) a alternativní dráhy znevažoval jako „neseriózní vědu“ (EA-2.1.3 Útok na kredibilitu). Spojení kariéry a rodiny v jedné volbě má strukturu dvojné vazby, kterou Bateson a kol. (1956) popsali jako situaci, v níž každá z dostupných odpovědí je trestána a z níž nelze odejít.

Časovou rovinu kontroly zachycuje EA-5.1.10 Temporální dekoherence – roční cyklus prodlužování rozbíjel dlouhodobé plánování – a EA-2.2.6 Kontrola času, v níž termíny a „extra“ projekty pohlcovaly osobní čas. Vlastní životopis viděla postdoktorandka očima vedoucího (EA-5.3.10 Perspektivní substituce). Strukturálně jde o scénář F, scénář G a scénář K; Standing (2011) zdůrazňuje, že ztráta kontroly nad vlastním časem je jádrem prekarity.

5. Fenomenologický průběh

Typická byla úzkost na konci každého semestru před prodloužením smlouvy, tělesné reakce na e-maily týkající se víza a odkládání rodinných plánů o několik let. Postdoktorandka popisovala život „v ročních úsecích“ – nedokázala si představit, kde bude za tři roky, a proto přestala plánovat. Lazarus a Folkman (1984) popisují, jak dlouhodobá nejistota vyčerpává zvládací zdroje, protože člověk nemůže zvolit strategii, dokud neví, čemu čelí.

Typickou signaturou byla temporální dezorientace a vytváření časového tlaku ze strany vedoucího. Rozum jí říkal, že je s ní zacházeno nespravedlivě; přesvědčení o jediné cestě však tento úsudek neutralizovalo. Govier (1993) ukazuje, že člověk může nespravedlnost vidět, a přesto nejednat, pokud ztratil důvěru, že jeho vlastní úsudek je dostatečným důvodem k činu.

6. Detekční bod

Zlom nastal, když partnerka otěhotněla a vedoucí výslovně spojil prodloužení smlouvy s odkladem rodiny. Do té doby byla podmíněnost nevyslovená a dala se vykládat jako nedorozumění; nyní byla formulovaná a ověřitelná. Konflikt mezi kariérou a rodinou přestal být abstraktní. Bateson a kol. (1956) řadí mezi podmínky dvojné vazby nemožnost o ní metakomunikovat; jakmile byla podmínka vyslovena, dalo se o ní mluvit a posoudit ji.

Rozhodující bylo, že kolegyně z oboru ji upozornila na otevřené místo v Evropě a nabídla doporučení nezávislé na vedoucím. National Academies of Sciences, Engineering, and Medicine (2018) upozorňují, že závislost na doporučení jediného školitele je jedním z hlavních důvodů, proč lidé v akademii o zneužívání mlčí; nezávislé doporučení tuto páku zrušilo.

7. Intervenční strategie

Rámcem byl protokol epistemické rekonstrukce a pracovněprávní konzultace k podmínkám odchodu. Stupeň S1 (validace a mapování) přinesl uznání, že nejistota byla zčásti systémová a zčásti instrumentalizovaná, a mapu toho, kdy a jak prodloužení přicházela. Stephan (2012) poskytuje pro takové rozlišení kontext: co je běžná vlastnost trhu, a co už je zneužití.

Ve stupni S2 (externalizace introjektů) byla věta „bez této laboratoře nemám kariéru“ ověřena proti skutečným drahám kolegů. Stupeň S3 (rekonstrukce metakognice) obnovoval dlouhodobé plánování a kalibraci důvěry k nabídkám a slibům. Rousseau (1995) doporučuje převádět nepsaná očekávání do výslovných dohod, a právě to se stalo nástrojem kalibrace.

Stupeň S4 (hermeneutická obnova) nabídl nový výklad akademické kariéry jako jedné z více cest. Ve stupni S5 (konsolidace a transfer) nastoupila na novou pozici s jasnými pravidly a začala sama nabízet vrstevnický mentoring dalším postdokům. Herman (1992) popisuje přechod od vlastní zkušenosti k pomoci druhým jako jednu z cest, jimiž se trauma integruje do života.

8. Výsledek a reziduální deficity

Změna místa přinesla stabilitu a rodinu, ale také publikační mezeru jednoho až dvou let a dlouhodobou hořkost vůči akademickému systému. Maslach, Schaufeli a Leiter (2001) popisují cynismus jako jednu ze tří složek vyhoření; zde se hořkost neobrátila proti vědě, ale proti způsobu, jakým je organizována.

Přetrvávala nedůvěra k ústním příslibům a sklon pracovat nad míru při každé nové evaluaci. Rousseau (1995) ukazuje, že po porušení psychologické smlouvy lidé do nových pracovních vztahů vstupují s méně důvěrou a více formálními zárukami; to je zde spíše adaptivní než patologické.

9. Diferenciální diagnostika

Strukturální prekarita bez instrumentalizace znamená krátké smlouvy, ale prodloužení včas a bez podmínek mimo práci (Stephan, 2012). Úzkostná porucha se projevuje napříč oblastmi života i bez vnějšího spouštěče; zde úzkost sledovala kalendář prodlužování a po odchodu výrazně ustoupila, což svědčí pro reaktivní povahu (Lazarus a Folkman, 1984).

Syndrom vyhoření zahrnuje vyčerpání a cynismus bez zúžení perspektivy na „jedinou cestu“ (Maslach, Schaufeli a Leiter, 2001). Rozlišujícím znakem případu je právě toto zúžení, tedy epistemická složka: postdoktorandka nepřestala vidět nespravedlnost, ale přestala vidět alternativy.

10. Právní a institucionální rámec

Podmiňování prodloužení smlouvy rodinnými plány se v mnoha právních řádech dotýká zákazu diskriminace. V Česku zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, zakazuje diskriminaci mimo jiné z důvodu rodinného stavu a povinností k rodině, a zákon č. 198/2009 Sb., antidiskriminační zákon, řadí k diskriminaci z důvodu pohlaví i diskriminaci z důvodu těhotenství, mateřství a otcovství.

U zahraničních pozic platí právo země zaměstnavatele a pobytová úprava, viz pracovní právo a právo cizinců. Písemné záznamy o podmínkách jsou zásadní, protože podmíněnost bývá sdělována ústně; Rousseau (1995) upozorňuje, že právě nevyslovené složky pracovního vztahu se nejhůře dokazují.

11. Prevence a poučení pro praxi

Instituce mají zkrátit dobu nejistoty: víceleté smlouvy, termín rozhodnutí o prodloužení stanovený předem, hodnocení supervizorů a anonymní zpětnou vazbu od postdoků. Stephan (2012) rozebírá, jak financování postdoků z grantů jednotlivých vedoucích vytváří osobní závislost; financování vázané na instituci nebo stipendium tuto páku oslabuje.

Samotným postdokům pomáhá diverzifikace sítě: doporučení od více lidí a kontakty mimo laboratoř. National Academies of Sciences, Engineering, and Medicine (2018) doporučují mentorské sítě místo jediného mentora, protože více vztahů znamená více nezávislých pohledů na vlastní práci.

12. Limity a otevřené otázky

Kompozit popisuje ženu v páru se stabilním zázemím; pro osamělé postdoky nebo ty z oborů s menším počtem míst je odchod obtížnější. Otevřené zůstává, kde končí strukturální prekarita oboru a začíná její zneužívání jednotlivcem, když obojí podle Standing (2011) působí stejným mechanismem nejistoty.

Literatura

• American Psychological Association (2017). Ethical Principles of Psychologists and Code of Conduct. APA.
• Bateson, G., Jackson, D. D., Haley, J., a Weakland, J. (1956). Toward a theory of schizophrenia. Behavioral Science.
• Govier, T. (1993). Self-trust, autonomy, and self-esteem. Hypatia.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. Basic Books.
• Lazarus, R. S., a Folkman, S. (1984). Stress, Appraisal, and Coping. Springer.
• Maslach, C., Schaufeli, W. B., a Leiter, M. P. (2001). Job burnout. Annual Review of Psychology.
• National Academies of Sciences, Engineering, and Medicine (2018). Sexual Harassment of Women: Climate, Culture, and Consequences in Academic Sciences, Engineering, and Medicine. National Academies Press.
• Rousseau, D. M. (1995). Psychological Contracts in Organizations: Understanding Written and Unwritten Agreements. Sage.
• Standing, G. (2011). The Precariat: The New Dangerous Class. Bloomsbury Academic.
• Stephan, P. (2012). How Economics Shapes Science. Harvard University Press.

Související

Sourozenecké případy

• Případ 34 – profesorská totalizace – další stupeň akademické dráhy.
• Případ 32 – doktorský program – předchozí stupeň se stejnou vízovou pákou.
• Případ 41 – lékařská rezidentura – obdobná závislost v medicíně.

Organizace a obnova

• Ochrana mentorství – víc než jeden zdroj doporučení.
• Středně dobá vokační integrace – návrat k plánování kariéry.

Pojmy

• Double bind – kariéra proti rodině jako past bez východu.
• Coercive control – kontrola prostřednictvím nejistoty a podmíněnosti.

Rejstřík

• Přehled případových studií – zařazení případu mezi ostatní kazuistiky.