Sebe-obrana: Časové sešívání já

Člověk se cítí sám sebou mimo jiné proto, že vnímá souvislost mezi tím, kým byl, kým je a kým bude. Fenomenologie mluví o vnitřní časovosti – o tom, jak vědomí drží minulé a očekává budoucí. Tato souvislost se dá narušit. Skupiny často rozřezávají čas na „před“ (temné, zbytečné) a „teď“ (pravé), budoucnost svazují s apokalypsou nebo spásou a minulé já prohlašují za mrtvé. Kontrolující partner zase tvrdí, že „takový jsi byl vždycky“, a tím budoucnost uzavírá. Časové sešívání je soubor cvičení, která tyto přetržené nitě znovu spojují: s porozuměním k minulému já, s odpovědností k budoucímu.

Pro koho je návod

Návod je pro člověka, který své dřívější já odmítá nebo se za něj stydí, pro ty, kdo si nedokážou představit budoucnost mimo vztah nebo skupinu, a pro lidi, kterým se po traumatu zdá, že čas „stojí“ nebo se rozpadá.

Situace, ve kterých pomáhá

Pomáhá po odchodu ze skupiny, která přepsala vaši minulost; při zotavování z dlouhodobé kontroly, kdy budoucnost působí neskutečně; v období, kdy se člověk sám soudí za dřívější rozhodnutí; a při velkých rozhodnutích, kde je užitečné vidět sebe v delším časovém oblouku. Souvisí s temporální dezorientací, kterou kniha popisuje jako jeden z prožitkových znaků manipulace.

Varovné signály

Přetržená časová souvislost se projevuje ve vztahu k minulosti i budoucnosti. Minulé já vám připadá cizí, hloupé nebo zkažené; budoucnost si nedokážete představit, nebo jen tak, jak ji líčí skupina či partner. Nejvýmluvnějším znakem je zlom „před a po“ spojený se vstupem do vztahu nebo skupiny – minulost se tím stává temným prologem a budoucnost pokračováním, jehož scénář píše někdo jiný.

Další signály se týkají prožívání času samotného: máte pocit, že čas se zastavil, nebo že dny splývají, a datum, roční období a výročí ztrácejí význam. Zimbardo a Boyd (1999) popsali, že lidé se liší v tom, jak se vztahují k minulosti, přítomnosti a budoucnosti, a že některé profily – například převaha negativního pohledu na minulost nebo fatalistický pohled na přítomnost – souvisejí s horší pohodou. Kde se takový profil objeví náhle a v souvislosti s určitým vztahem, je dobré se ptát, odkud přišel.

Modelová situace

Dospívající dívka strávila tři roky v online komunitě, která ji přesvědčila, že její dětství bylo „naprogramování“ a že jen komunita jí ukázala pravdu. Když komunitu opustila, odmítala o sobě před ní mluvit. Se školní psycholožkou napsala dopis sobě v jedenácti letech – plný porozumění pro dívku, která hledala, kam patří. Pak napsala dopis sobě ve třiceti. Mezi oběma dopisy se objevila nit: zvědavost, která ji do komunity přivedla, ji také vyvedla ven. (Anonymizovaný kompozit.)

Cíl dovednosti

Aktivně propojovat minulé, současné a budoucí já v souvislý časový tok, aby se identita nerozpadla na odříznuté úseky a aby ji nikdo nemohl odříznout od vlastní minulosti ani budoucnosti.

Odborné východisko

Fenomenologická tradice, kterou založil Edmund Husserl, popsala, že vědomí přítomnosti vždy obsahuje „dozvuk“ právě minulého a „předjímání“ právě přicházejícího, a že teprve toto propojení vytváří zkušenost trvání (Husserl 1928). Filozofie osobní identity se ptá, co činí člověka v různých okamžicích života týmž člověkem; Parfit (1984) zdůraznil, že pro to, na čem nám záleží, je podstatná psychologická souvislost – paměť, záměry, přetrvávající přesvědčení a povahové rysy –, a že tato souvislost může být silnější nebo slabší.

Psychologický výzkum ukazuje, že pocit souvislosti s budoucím já má praktické důsledky. Hershfield (2011) shrnul studie, podle nichž lidé, kteří vnímají své budoucí já jako sobě bližší, se rozhodují s větším ohledem na budoucnost – například více spoří. Chandler et al. (2003) zjistili, že dospívající, kteří nedokázali vysvětlit, jak jsou přes všechny změny stále týmiž lidmi, patřili častěji ke skupině se sebevražedným jednáním; ztráta časové souvislosti tedy není jen filozofický problém, ale může souviset s vážným ohrožením.

Model autobiografické paměti Conwaye a Pleydell-Pearce (2000) popisuje, že vzpomínky jsou uspořádány podle životních období a cílů a že současné cíle ovlivňují, co si z minulosti vybavíme a jak. Prostředí, které člověku vnutí nové cíle, proto mění i jeho minulost. Časové sešívání pracuje obráceně: obnovuje vlastní cíle a jejich prostřednictvím i přístup k minulosti, která k nim patří.

Pět praktických cvičení

1. Rada tří já

Před velkým rozhodnutím se zeptejte: Co by řeklo moje já před třemi lety? Co říká moje já teď? Co by řeklo moje já za tři roky? Tři hlasy vidí víc než jeden.

2. Závazky budoucímu já

Napište dopis sobě za rok s několika konkrétními závazky (péče o zdraví, vztahy, něco, co se chcete naučit). Za rok dopis otevřete a zhodnoťte. Budujete tím most, po kterém lze jít.

3. Poděkování minulému já

Občas poděkujte minulému já za něco, co vám dnes slouží: „Díky tomu, že jsi tehdy vydržel / odešel / se učil, jsem tady.“ Začleňuje to minulost, místo aby ji odmítalo.

4. Bez odsouzení

Když si všimnete, že své minulé já soudíte, zastavte se: „Tohle já dělalo to nejlepší, co dokázalo s tím, co vědělo a mělo.“ Neznamená to omlouvat všechno – znamená to rozumět. Odpovědnost a soucit mohou stát vedle sebe.

5. Pohled starého člověka

Jednou za čas si představte sebe ve vysokém věku. Co by vám ten člověk řekl o tom, co teď řešíte? Co by považoval za důležité, co za malicherné?

Jak si vést záznam

Dopisy minulému a budoucímu já uchovávejte s datem pohromadě, nejlépe spolu s paměťovým archivem. Zapisujte si, kdy jste dopis otevřeli a co se mezitím stalo. Pokud vám ztráta orientace v čase dělá potíže, veďte si i jednoduchý kalendář událostí – pomáhá to udržet časovou osu.

Časový rámec a indikátory pokroku

Jednou měsíčně půl hodiny na rozhovor s budoucím já, jednou ročně dopis, v reálném čase zastavení sebeodsouzení. Pokrok poznáte podle většího pocitu souvislosti, klidnějšího vztahu k minulosti i ke stárnutí a podle toho, že budoucnost začne mít vaše obrysy, ne cizí.

Kdy a koho požádat o pomoc

• Pokud ztrácíte orientaci v čase, máte výpadky paměti nebo pocit nereálnosti, vyhledejte lékaře či psychologa.
• Pokud si budoucnost nedokážete představit vůbec a provází to beznaděj nebo myšlenky na smrt, volejte Linku první psychické pomoci 116 123; v akutním ohrožení 112 nebo 155.
• Mladí lidé se mohou obrátit na Linku bezpečí 116 111 nebo školního psychologa.

Čeho se vyvarovat

Nepoužívejte dopisy minulému já k sebetrestání; mají vést k porozumění, ne k dalšímu odsouzení. Nevracejte se k nejbolestnějším obdobím bez opory.

A nepřebírejte budoucnost, kterou vám někdo líčí jako jedinou možnou. Budoucnost, která má jen jednu verzi, je proroctví, ne plán – a proroctví slouží tomu, kdo ho vyslovil.

Meze svépomoci

Časové sešívání může narazit na traumata z minulosti, která nejsou zpracovaná; pak nejde o čistě rozumové cvičení, ale o práci pro terapii. U výrazné dezorientace v čase je potřeba vyloučit i zdravotní příčiny (neurologické, spánkové, užívání látek).

Literatura

• Chandler, M. J., Lalonde, C. E., Sokol, B. W., & Hallett, D. (2003). Personal persistence, identity development, and suicide: A study of native and non-native North American adolescents. Monographs of the Society for Research in Child Development, 68(2).
• Conway, M. A., & Pleydell-Pearce, C. W. (2000). The construction of autobiographical memories in the self-memory system. Psychological Review, 107(2), 261–288.
• Hershfield, H. E. (2011). Future self-continuity: How conceptions of the future self transform intertemporal choice. Annals of the New York Academy of Sciences, 1235, 30–43.
• Husserl, E. (1928). Vorlesungen zur Phänomenologie des inneren Zeitbewußtseins (M. Heidegger, Ed.). Max Niemeyer.
• Parfit, D. (1984). Reasons and Persons. Clarendon Press.
• Zimbardo, P. G., & Boyd, J. N. (1999). Putting time in perspective: A valid, reliable individual-differences metric. Journal of Personality and Social Psychology, 77(6), 1271–1288.

Související

Návody

• Paměťový archiv – stopy minulého já.
• Integrace životního příběhu – minulost jako kapitoly.
• Revize přesvědčení – setkání s minulým já v názorech.
• Správa narativu – příběh v čase.

Pojmy a teorie

• Vnitrni Casovost – prožívání času.
• Husserl Retence – jak vědomí drží právě minulé.
• Heidegger: Být-ve-světě a struktura starosti – existence jako časová.

Protokoly

• Středně-dobá rekonstrukce identity – vedená obnova souvislosti já.