1.6 Odkud kniha pochází

Kompendium nevzniklo v akademickém ústavu ani na klinice. Vzniklo ve vývojovém kontextu, z něhož kniha vzešla — uvnitř softwarového projektu, jehož předmětem bylo rozhodování pod nejistotou a práce s nespolehlivými zdroji. Tato kapitola neříká, co ten projekt byl ani jak fungoval; to do knihy o epistemické a kognitivní anihilaci nepatří a bylo z ní odstraněno. Říká jen to, co z onoho původu plyne pro text, který čtenář drží, protože původ textu je součást jeho epistemického profilu: kdo něco napsal a za jakým účelem, patří k důkazní hodnotě toho, co napsal.

Co původ s knihou udělal

První a nejviditelnější stopa je slovník. Řada hesel glosáře nese jména, která do psychologie ani filozofie nepatří, protože vznikla při popisu softwarových a bezpečnostních praktik: OSINT, fúze zpravodajství, rizikové skóre, sjednocování entit, rámec souladu. Tyto pojmy v knize zůstávají, protože samy o sobě obecné jsou a text je používá. Hesla, která existovala jen jako pojmy onoho projektu, v knize nezůstala — jejich adresy vedou na nejbližší obecné heslo nebo do glosáře.

Druhá stopa je návyk psát o poznání jako o procesu, který lze ověřovat průběžně. Odtud pochází důraz, který kniha klade na nezávislost zdrojů, na uchování rozporu místo jeho rychlého vyřešení a na rozlišení mezi tvrzením a jeho oporou. Tyto zásady kniha zastává a dokládá u příslušných hesel; že k nim autor přišel při stavbě softwaru, není argument pro ani proti nim.

Třetí stopa je nedůvěra k taxonomii, která se nerevidovala. Klasické diagnostické manuály se mění v dlouhých cyklech: mezi čtvrtým a pátým vydáním diagnostického manuálu uplynulo devatenáct let (American Psychiatric Association, 1994; American Psychiatric Association, 2013). Kniha z toho nevyvozuje, že je lepší; vyvozuje, že její vlastní kategorie jsou revidovatelné a že má smysl psát je tak, aby se revidovat daly. Jak se s nimi pracuje, popisuje kapitola Jak kompendium používat.

Co z původu neplyne, i když to dřívější verze této kapitoly tvrdila

Starší podoba této kapitoly tvrdila, že taxonomie knihy je „živá“: že je permanentně testována proti reálným datům, že generuje verifikovatelné predikce, že odchylky se evidují automaticky a že revize probíhají v týdenních až měsíčních cyklech. Žádné z těchto tvrzení kniha nedokládá a nedrží je. Byla to popis zamýšlené vlastnosti nástroje, ne vlastnost textu, a s odstraněním popisu toho nástroje zmizela i jeho opora. Kniha je referenční text. Nic v ní není průběžně validováno proti datům pacientů ani klientů, a kdyby bylo, čtenář by o tom musel dostat doklad, ne ujištění.

Stejně tak z původu neplyne, že by kategorie knihy byly empiricky potvrzené. Jejich status popisuje heslo taxonomie EA: jsou to popisné rodiny, nikoli diagnostické jednotky, nejsou škálou závažnosti ani frekvence a netvrdí o nikom úmysl. Původ ve technickém projektu tomu nepřidává váhu žádnou.

Čemu v knize nemá čtenář věřit bez dalšího důkazu

Z původu plyne několik konkrétních rizik, a je poctivější je pojmenovat než je zamlčet (interpretace knihy).

Čísla, která vypadala jako měření. Vývojové prostředí produkuje metriky, a dřívější verze textu nesly údaje — prahy, skóre, podíly —, které žádný zdroj neměl. Postupné revize je odstraňovaly; kde takový údaj v textu ještě je a není u něj zdroj, je to chyba, nikoli výsledek. Souvisí s tím replikační krize: kniha z ní bere především pravidlo, že nereprodukovaný údaj není fakt.

Technický slovník tam, kde má být klinický. Kde text mluví o člověku jazykem vhodným pro systém, čte se to jako větší jistota, než jaká existuje. Taková místa kniha opravuje, ne obhajuje.

Dvojí užití. Kniha popisuje rozpoznatelnou strukturu útoků na poznání a popisuje ji proto, aby je čtenář poznal. Totéž porozumění je použitelné i opačně, což je problém, který kniha nemá vyřešený a pojmenovává ho v hesle dual-use poznání. Z původu v projektu, který rozhodoval o lidech a organizacích, je toto riziko bližší, ne vzdálenější.

Proč kapitola zůstává

Odstranit ji by bylo snazší. Zůstává proto, že kniha jinde trvá na tom, že epistemický profil tvrzení zahrnuje jeho zdroj, a bylo by nekonzistentní uplatňovat to na cizí tvrzení a na vlastní ne. Čtenář má právo vědět, že text, který ho učí nedůvěřovat jedinému zdroji, vznikl v jediném kontextu, a že ten kontext zanechal v textu stopy, které autor nemusí vidět celé.

Jméno onoho projektu v knize není, a to je záměr, ne opomenutí: pro čtenáře je bez užitku a odkazoval by na neveřejný systém. Co má význam, je ta vlastnost, kterou pojmenovává tato kapitola — že kniha má původ, a tedy i jeho zkreslení.

Proč je původ textu součástí jeho důkazní hodnoty

Posuzovat tvrzení bez ohledu na to, odkud přišlo, zní jako ctnost, ale v praxi to nejde. Čtenář nemá přístup k datům, z nichž text vznikl; má přístup k textu a k tomu, co o sobě text prozradí. Proto je původ součástí toho, co lze o tvrzení zjistit: ne jako argument proti němu, ale jako informace o tom, jaké chyby jsou v něm pravděpodobné. Kniha tuto zásadu uplatňuje na materiál, který popisuje — u hesla testimoniální nespravedlnost i tam, kde váží spolehlivost zdrojů —, a bylo by nekonzistentní vyjmout z ní sebe samu (interpretace knihy).

Z původu v technickém projektu plynou tři pravděpodobné chyby, a každá je v knize dohledatelná. První je přesnost tam, kde není: software vyžaduje jednoznačné hodnoty, a text psaný v takovém prostředí má tendenci uvádět čísla i tam, kde zdroj neexistuje. Druhá je mechanistický výklad člověka: popis, který se hodí pro systém, přenesený na osobu, tvrdí o ní víc, než kolik je doloženo. Třetí je přeceňování architektury: sklon věřit, že dobře rozvržená kategorizace je tím i empiricky platná. Žádná z nich není hypotetická; všechny tři se v dřívějších verzích textu vyskytovaly a byly opravovány.

Čím kniha není a co z toho plyne pro revizi

Kuhn (1962) popsal, že vědecké rámce se nemění hromaděním dílčích poznatků, ale přestavbou toho, co se vůbec počítá za otázku a za doklad. Z toho kniha nevyvozuje, že její kategorie jsou předběžné jen formálně: vyvozuje, že revidovatelnost musí být zapsaná ve způsobu, jakým jsou kategorie napsané — každá rodina pojmenovaná tak, aby šlo říct, co by ji vyvrátilo, a každé heslo oddělující doloženou část od vlastní interpretace. Kde to text nedělá, je to vada, ne styl.

Klasické diagnostické manuály revidují v dlouhých cyklech: mezi čtvrtým a pátým vydáním diagnostického manuálu (American Psychiatric Association, 1994; American Psychiatric Association, 2013) uplynulo devatenáct let, a to při podstatně větším aparátu, než má tato kniha. Kompendium z toho nevyvozuje svou převahu — dlouhý cyklus manuálu je důsledkem nároků na konsenzus, které kniha nemá. Vyvozuje jen, že text bez institucionální kontroly potřebuje vlastní zábrany, a popisuje je v kapitole Jak kompendium používat a v hesle epistemická bezpečnost.

Literatura

• American Psychiatric Association (1994). Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders (4. vyd.). Washington, DC: APA.
• American Psychiatric Association (2013). Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders (5. vyd.). Arlington, VA: APA.
• Kuhn, T. S. (1962). The Structure of Scientific Revolutions. Chicago: University of Chicago Press.

Související

Rámec knihy

• Pro koho je kompendium určeno
• Účel kompendia
• Jak kompendium používat

Status kategorií

• Taxonomie EA
• Replikační krize
• Falsifikace

Etika a rizika

• Dual-use poznání
• Epistemická bezpečnost
• Testimoniální nespravedlnost