Mélissa Laveaux, písničkářka haitského původu narozená v Montrealu, přestavěla bezútěšnou píseň Elliotta Smithe z roku 1995 pro perkusivní prstovou hru na kytaru, kontrabas, tleskání a bicí na svém albu Camphor & Copper z roku 2008.
Sting napsal „Roxanne“ v roce 1977 poté, co poblíž pařížského hotelu kapely viděl pouliční prostitutky: prosba k ženě, aby takový život opustila, zasazená do reggae kytary na offbeat a rytmu blízkého tangu, debutový singl u A&M, který se stal poznávací písní The Police.
Hlavní singl alba Cope od Freeland vyměňuje kytarový riff za řvoucí syntezátor a staví kamenný přednes Kurta Baumanna nad bicí vyrostlé z breakbeatu: elektronický rock se syrovým, vzdorným ostřím.
„Remember The Name“ od Fort Minor je hymna vytrvalosti: Mike Shinoda a Styles of Beyond se střídají ve slokách nad violoncellovou smyčkou a refrénem, který rozkládá úspěch na procenta, píseň, která se stala zvukovou kulisou sportu.
Pozvolný hit Portugal. The Man oceněný Grammy: rychlý, houpavý kousek psychedelického funk-popu, který si melodii půjčuje z motownské Please Mr. Postman a jede na jedné z nejznámějších basových linek dekády.
Coververze skladby „Harder, Better, Faster, Stronger“ od Daft Punk, kterou Pomplamoose nahráli v roce 2019: robotická hymna postavená ze samplu a vokodéru, přehraná živou kapelou se skutečnými klávesami, basou, bicími a lidskými hlasy a natočená tak, že všechno, co slyšíte, také vidíte.
První singl z alba The Reminder (2007), které Feist napsala a produkovala spolu s Chillym Gonzalesem: šibalská indie popová píseň vedená klavírem, o lásce a touze, kterou ve videoklipu Patricka Daughterse protančí prázdným nočním letištěm.
Ukolébavka se zuby: průlomová skladba alt-J z roku 2012 balí posedlou milostnou píseň, zčásti vypůjčenou z knihy Max a divočina, do drnkané kytary, těsných harmonií a refrénu, který se vrší, dokud nepustí.
„Tum Rakak“ je píseň kapely Deluxe, kníratých muzikantů z Aix-en-Provence: funky groove živé kapely v b moll, v němž Liliboy s chutí zpívá absurdní text o zvědavosti, drobcích po večírku a náklaďáku, který v horku páchne.
Hlavní singl Miike Snow z roku 2012 klade melancholii ke zpívání nad zadrhávající klavírní akordy a house beat four-on-the-floor, nahraný ve stockholmském studiu, které kdysi používali ABBA.
„Inner Galactic Lovers“ je Kutimanova píseň z roku 2015 složená z partů, které nahrálo 24 hudebníků na volné noze v tuctu zemí: éterická, funky koláž, v níž byl každý hráč najat přes internet a nikdy se s ostatními nesetkal.
Svižný úvodní singl Gregoryho Portera z alba Take Me to the Alley: hřejivá, v gospelu zakořeněná jazz-soulová píseň povzbuzení, kterou nese jeho sytý baryton a malá akustická kapela.
Singl Dead Kennedys z roku 1981 pokládá satiru Jella Biafry na přiblblý večírek na střemhlavý surf-punkový riff East Bay Raye a navzdory zákazu BBC se stal prvním hitem britské top 40 s tímto slovem v názvu.
Ještě před sólovou dráhou zpívala Björk islandské populární písně a jazzové standardy s ostříleným klavírním triem: Kata rokkar z alba Gling-Gló z roku 1990 je krátkým, hravým pohledem na tuto stránku jejího hlasu.
Losangeleský producent Lonely Boy obnažuje funkovou skladbu řeckého producenta Basement Freaks na hypnotický house dub, který vyšel v roce 2013 u Jalapeno Records a později se dostal na francouzské lounge kompilace.
Titulní skladba debutového EP Say Yes Dog z roku 2013, kterou kapela později přenesla i na album Plastic Love: hřejivý, nespěchající synth-pop od německo-lucemburského tria, které se seznámilo při studiu jazzu a zvukové techniky v Haagu.
Mashup producenta Controller 7 ze San Jose z roku 2007 klade a cappellu „Get Ready“ od Temptations z roku 1966 na rytmickou sekci „Young Folks“ od Peter Bjorn and John: dvě písně, mezi nimiž je čtyřicet let, do sebe zapadají až neuvěřitelně.
Basový producent z Birminghamu Chris Lorenzo a Mike Skinner z The Streets se potkávají v rychlém, zuřivém kousku drum and bass: sevřené bicí, trhající basové syntezátory a Skinnerův suchý, hovorový zpěv.