Recenze
Žánr a nálada
Soul Intoxication (Lonely Boy’s Detox Dub) je housový dub skladby od Basement Freaks, což je pseudonym soluňského producenta George Fotiadise. Originál pochází z jeho alba Funk From The Trunk z roku 2013, vydaného u Jalapeno Records, labelu známého funkem, breaks a ghetto funkem; remix losangeleského discového a housového producenta Lonely Boye ho odvádí někam pomaleji a hlouběji. Nálada je introspektivní a hypnotická a slovo „Detox“ v názvu slibuje to, co dub mix dělá tak jako tak: ubírá.
Stavba skladby a zvukový design
Úvod
Dub mix začíná úsporně. Místo aby píseň ohlásil, nechá nejprve zabydlet rytmickou sekci a rozpoznatelný materiál z originálu si šetří na později.
Gradace
Prvky nad beatem přibývají jeden po druhém, takže skladba získává hloubku vrstvením, ne tím, že by zesilovala nebo zrychlovala.
Hlavní část
Jádrem je pravidelný house groove pod útržky originálu. To je ten „dub“ z názvu: části nahrávky se ztlumí, opakují nebo se zatlačí do ozvěny a prostor mezi nimi se stává součástí hudby.
Breakdown
Beat na chvíli ustoupí a zbývající zvuky visí ve vzduchu samy, což je klasický dubový tah, kdy nástroje z mixu vypadávají.
Vyvrcholení
Když se groove vrátí v plné síle, účinek vychází z kontrastu s breakdownem, ne z nějakého nového materiálu.
Závěr
Prvky se znovu stahují, až nezbude o moc víc než rytmus, což je typ konce, který DJové používají k přechodu do další desky.
Pojmy v centru pozornosti
Tohle je remix v tom nejpraktičtějším smyslu. Když Jalapeno Records v srpnu 2013 vydali Soul Intoxication z alba jako singl, objednali tři přepracování pro tři publika: jedno od losangeleského projektu Skaggs, „nanejvýš letní housový mix“ od australského breaksového producenta Toma Drummonda a tohle od Lonely Boye. Tutéž píseň tak různí producenti míří na různé taneční parkety.
Název ji označuje jako dub, což v house znamená verzi postavenou na bicích a base, z níž je většina písně odstraněna. Termín pochází přímo z jamajské praxe, kterou nazýváme dub a v níž zvukoví mistři jako King Tubby a Lee „Scratch“ Perry remixovali reggae nahrávky živě u mixážního pultu: ztlumovali části, přidávali ozvěnu a nechávali nástroje vypadávat a vracet se. Housový dub si ten zvyk ubírat zachovává: poslouchejte, co chybí, stejně pozorně jako to, co tam je.
Pod tím vším leží house groove, pravidelný a nespěchající, který skladbu odvádí od funku a breakbeatu, jimiž jsou Basement Freaks známí. Srovnejte se skladbou Groove Armada – Superstylin’, další nahrávkou, kde se dubový smysl pro prostor potkává s housovým beatem.
Produkční techniky
Dubová produkce stojí na mixážním pultu jako nástroji: odbočky na ozvěnu a dozvuk se ručně otevírají a zavírají, filtry se přetahují přes jednotlivé party, celé nástroje se na pár taktů ztlumí a zase vrátí. Právě k těmto nástrojům odkazuje název „Detox Dub“. Původní albová verze je připsána George Fotiadisovi jako skladateli; remix je připsán Lonely Boyovi.
Tematická interpretace
Název staví opojení proti detoxu a remix ten kontrast přehrává. Albová verze je skladba zakořeněná ve funku; dub ji vyprázdní, až zbude jen puls a prostor. Jestli v tom slyšíte vystřízlivění, nebo naopak hlubší ponor do transu, je na posluchači, a opakování podporuje obojí.
Kulturní kontext
Skladba ukazuje, jak může nahrávka putovat mezi scénami. Basement Freaks vydávají u breaksových a funkových labelů jako Jalapeno, Bombastic Jam a Ghetto Funk; Lonely Boy se pohybuje v disku a house; a v roce 2015 zařadil francouzský label Wagram Music tento dub na dvě své lounge kompilace, Saint-Germain-des-Prés Café 17 a Deep Lounge 02. Singl napsaný pro funkové taneční parkety tak skončil jako hudba do playlistů pařížských kaváren.
Možný dopad a ohlas
Jeho druhý život na lounge kompilacích říká, v čem je remix dobrý: funguje na klubové aparatuře stejně jako pozdě večer v pozadí. Je tu jako lekce toho, kolik může remixér změnit tím, že ubírá. Pusťte si ho vedle původní albové verze a poslouchejte, co Lonely Boy vynechal.
