Recenze
Žánr a nálada
Kata rokkar („Kata válí“) není ta elektronická, experimentální Björk, kterou zná většina posluchačů. Pochází z alba Gling-Gló, které v roce 1990 nahrála s triem Guðmundura Ingólfssona: vokální jazz a islandské populární písně v podání akustického klavírního tria s jejím hlasem v popředí. Nálada je hravá a hřejivá, s nostalgickým leskem: text v bookletu od islandského písničkáře Megase popisuje album jako setkání jazz popu padesátých let se současností.
O skladbě
Píseň napsal islandský skladatel Theodór Einarsson a jako většina Gling-Gló se zpívá islandsky. Je krátká, necelé tři minuty, a postavená spíš pro zábavu než pro hloubku; už samotný název „Kata válí“ prozrazuje, že se má podávat s úsměvem. Za poslech stojí kvůli kontrastu se vším, co přišlo potom. Hlas Björk je tu sotva zpracovaný, sedí v malé místnosti se třemi hudebníky a jeho charakter, rychlé přechody od dětské lehkosti k drsnější hraně, je už teď nezaměnitelný.
Hudební rozbor
Úvod
Trio začíná samo: klavír, basa a bicí, žádné syntezátory ani studiové efekty. Vede klavír Guðmundura Ingólfssona.
Nástup zpěvu
Björk nastupuje blízko u mikrofonu a islandský text frázuje lehce a rytmicky, s tím odpichem, který slibuje název.
Hlavní část
Hlas a klavír si předávají verše, zatímco basa a bicí pod nimi drží pevné tempo, což je tradiční dělba práce v jazzovém triu.
Vyvrcholení
Energie vrcholí díky výkonu, ne díky aranžmá: Björk tlačí hlas víc a trio hraje s ní, bez jakýchkoli přidaných vrstev.
Závěr
Píseň se uzavře rychle a čistě, spíš jako číslo z živého setu než jako vyprodukovaný singl.
Pojmy v centru pozornosti
Celé album Gling-Gló stojí na tom, čemu se říká coververze, a na interpretacích. Kata rokkar nenapsala Björk, ale Theodór Einarsson, a deska ji staví vedle jazzových standardů přeložených do islandštiny a starších populárních písní přepracovaných pro trio. Coververze může být věrná, nebo proměňující, a tak či tak vypovídá o interpretovi: tady o zpěvačce z reykjavické punkové scény a okruhu Sugarcubes, která ukazuje, že zpěvník své země znala a měla ráda.
Trio hraje v jazzové tradici a jeho rytmus se opírá o swing, nerovnoměrné, houpavé dělení doby, díky kterému jazz, boogie-woogie i raný rock ‘n’ roll působí uvolněně, a ne mechanicky. All About Jazz vyzdvihl jako nejživější momenty alba výměny ve stylu boogie-woogie a bebopu mezi Ingólfssonovým klavírem a zpěvem. Srovnejte s větší, uhlazenější vokálně jazzovou kapelou ve skladbě Gregory Porter – Don’t Lose Your Steam.
Umělecký kontext
Gling-Gló vyšlo v roce 1990 u Smekkleysy, reykjavického labelu z okruhu Sugarcubes, pod jménem Björk Guðmundsdóttir & tríó Guðmundar Ingólfssonar. Trio tvořili pianista Guðmundur Ingólfsson, baskytarista Þórður Högnason a bubeník Guðmundur Steingrímsson a album produkoval a mixoval Tómas Magnús Tómasson, baskytarista skupiny Stuðmenn. Většina vznikla během dvou dnů, 1. a 3. září 1990 ve Stúdiu Sýrland; dvě písně pocházejí z rozhlasové session pro veřejnoprávní RÚV. Název je islandskou obdobou citoslovce „bim bam“, zvuku zvonu. Björk byla tehdy stále členkou Sugarcubes; její sólové album Debut následovalo v roce 1993.
Ohlas a dopad
Gling-Gló sklidilo smíšené recenze a zůstává v katalogu Björk vedlejší cestou, i když od roku 1990 vyšlo mimo Island několikrát znovu. All About Jazz ho označil za docela dobrou, hravou desku, jejíž minimálně zpracované vokály a prosté trio překvapí fanoušky její pozdější tvorby, a nejvíc chválil Ingólfssonův klavír. Kata rokkar patří k jejím nejjasnějším chvílím a je užitečným výchozím bodem pro každého, koho zajímá, odkud se ten hlas vzal.
