Recenze
Žánr a nálada
Dead Kennedys přinášejí v „Too Drunk to Fuck“ úderný, rebelský zvuk ve skladbě, která spojuje punkrockovou rychlost s jízlivou satirou. Je to typický příklad zvyku sanfranciské kapely útočit na téma tím, že se za ně převlékne, s humorem a sarkasmem místo kázání.
O skladbě
Text Jella Biafry líčí nehorázný, přiblblý večírek zevnitř, zpívaný postavou, která prožívá nejhorší možnou noc a chlubí se tím. Hudbu tvoří těžký surfový a garážový riff East Bay Raye, o němž komik Bill Bailey, který píseň později převzal, řekl, že je to „a very difficult riff to play… very, very fast“, tedy velmi těžký riff, který se hraje… velmi, velmi rychle. Vtip spočívá v propasti mezi chvástáním a stavem zpěváka.
Hudební rozbor
Úvod: okamžitý zásah
Skladba odstartuje rychlým kytarovým riffem s příchutí surfu, který hned nastaví tempo i tón.
Gradace: stoupající energie
Tempo zůstává vysoké, jak se baskytara Klause Flouridea a bicí Teda za riffem sevřou. Biafra nastupuje s rozechvělým, přehnaným přednesem a už hraje postavu.
Hlavní část: chytlavý refrén
Refrénem je název, vykřikovaný dokola. Je záměrně stavěný ke společnému zpěvu, což je součást satiry: dav, který ho skanduje, se sám stává večírkem, jemuž se píseň vysmívá.
Vyvrcholení: plný plyn
Kapela prožene poslední refrény plnou rychlostí a riff ani na chvíli nepoleví.
Závěr: náhlý konec
Píseň končí zvukem zvracejícího muže, náhlým a velmi punkovým způsobem, jak večírek uzavřít.
Pojmy v centru pozornosti
Skladbu pohání riff, krátká kytarová figura opakovaná jako páteř skladby. Riff East Bay Raye pochází ze surf rocku, drnčivé, rychle drnkané kytarové hudby Kalifornie počátku 60. let, hraného s punkovou rychlostí a vahou. Taková výpůjčka je pro Dead Kennedys typická a je součástí vtipu: slunečný zvuk plážových večírků pod textem o večírku, který se zvrtl.
Její další život z ní dělá dobrý příklad toho, co je coververze. V roce 2004 ji francouzský projekt Nouvelle Vague nahrál jako jemnou bossa novu, kterou zpívá Camille, a komik Bill Bailey ji převzal se svou kapelou Beergut 100. Poslechněte si hned po této písni Nouvelle Vague – Too Drunk to Fuck: slova jsou stejná, ale bez agresivity riffu zní satira chladněji a podivněji.
Umělecký kontext
Dead Kennedys vznikli v San Francisku v roce 1978 a stali se jednou z určujících amerických hardcore punkových kapel, známou provokativními, satirickými texty Biafry. Too Drunk to Fuck byl jejich čtvrtý singl, vydaný v květnu 1981 u Cherry Red Records se skladbou „The Prey“ na straně B a produkovaný Gezou X; Biafra zpíval, East Bay Ray hrál na kytaru, Klaus Flouride na baskytaru a zpíval doprovodné vokály a Ted hrál na bicí. Obě strany se později objevily na albu rarit Give Me Convenience or Give Me Death z roku 1987.
Ohlas a dopad
BBC singl zakázala vysílat na Radio 1, přehledy hitparád jeho název zkracovaly na „Too Drunk To“ a některé obchody ho odmítly prodávat, přesto dosáhl 36. místa britské hitparády singlů a vedl britský nezávislý žebříček; byl to první singl v britské top 40 s tímto slovem v názvu. O roky později vyvolal jiný spor: poté, co soud přiřkl katalog kapely ostatním členům, ti píseň licencovali pro film Planeta Teror z roku 2007, kde coververze Nouvelle Vague hraje ve scéně znásilnění, a Biafra je za to kritizoval. Zůstává klasickou punkovou hymnou, stejně vtipnou a stejně nepříjemnou jako v roce 1981.
