Recenze
Žánr a nálada
Trentemøller bere Blue Hotel, osamělou baladu Chrise Isaaka z roku 1987, a dělá z ní coververzi v temném rejstříku darkwave a shoegaze: Nowness ji nazval shoegazeovým pojetím zvonivé gotické klasiky. Nálada zůstává temná a plná touhy, se žhavým nádechem, který Cover Me slyšel jako svádění.
O skladbě
Dánský producent natočil Blue Hotel jako exkluzivní coververzi pro Late Night Tales: Trentemøller, svůj díl kompilační série z roku 2011, v níž každý hostující umělec smíchá hudbu, kterou má rád, a přidá jednu vlastní novou coververzi. Píseň svěřil dvěma hlasům, Marii Fisker a Steenu Jørgensenovi, a svůj záměr vysvětlil jedinou větou: zkusil ji vzít jinam tím, že zpomalil tempo a udělal ji hlučnější a zaprášenější. Trvá zhruba čtyři a půl minuty; originál má tři minuty deset.
Hudební rozbor
Žádný zdroj coververzi neprochází část po části, takže tento rozbor sleduje to, co popisují recenze.
Tempo
První změnou je rychlost: Cover Me si všímá, že Trentemøller skladbu zpomaluje.
Textura
Druhou změnou je povrch. Zatímco Isaakův originál podle slov magazínu Magnet staví jeho baryton ve stylu Roye Orbisona proti malátné kytaře s tremolem Jamese Calvina Wilseyho, coververze je méně otevřená a surfová a víc industriální a městská: šum a prach tam, kde dřív zněla čistá zvonivá kytara.
Zpěv
Isaak zpíval sám; tady si píseň dělí žena a muž v duetu, který by se podle Cover Me hodil do kteréhokoli filmu Davida Lynche.
Pojmy v centru pozornosti
Coververze je nová nahrávka písně, kterou předtím vydal někdo jiný. Trentemøller zachovává píseň i její náladu, tentýž temný a tesklivý výsledek, který slyšel Magnet, a mění tempo, texturu i zpěváky.
Zkreslení je zdrsnění zvuku, od jemné zrnitosti až po stěnu hluku. Trentemøllerovo „hlučnější a zaprášenější“ je tatáž myšlenka použitá jako atmosféra: opar, který recenze slyší místo otevřené kytary originálu.
Late Night Tales je série postavená na principu DJ mixu, plynulého sledu skladeb jiných umělců; luxusní vydání nabízí Trentemøllerův výběr smíchaný i nesmíchaný, s Blue Hotel na šestnácté pozici. Coververze je vlastním hlasem sestavovatele uvnitř mixu.
Umělecký kontext
Anders Trentemøller, narozený v roce 1972 ve Vordingborgu, vydal debutové album The Last Resort v roce 2006 a před albem Into the Great Wide Yonder z roku 2010, které se posunulo k živým nástrojům a zpěvu, založil vlastní label In My Room. Steen Jørgensen zpívá s kodaňskou kapelou Sort Sol od jejích začátků jako punkové skupiny Sods v roce 1977; Marie Fisker později zpívala na Trentemøllerových albech Lost a Fixion. Pro jeho temnější remixovou práci srovnejte David Lynch, Karen O – Pinky’s Dream (Trentemøller Remix Instrumental).
Ohlas a dopad
Isaakův Blue Hotel byl druhým singlem z jeho alba Chris Isaak z roku 1987, hitem ve Francii a po znovuvydání v roce 1991 i v britské Top 20. Magnet postavil obě verze vedle sebe a usoudil, že Trentemøller odvedl dobrou práci, když píseň zmodernizoval. Pusťte si ji po originálu a poslouchejte, co zůstane.
