Recenze
Žánr a nálada
David Lynch napsal Pinky’s Dream se svým zvukovým inženýrem Deanem Hurleym jako noční rockovou píseň se zpěvem Karen O a v této instrumentální verzi remixu od Trentemøllera hlas zmizel a zůstala jen noční můra. Elektronická produkce, darkwaveová atmosféra a industriální ostří se setkávají v náladě, která je uhrančivá, temná a tísnivá, čistý Lynch i bez jediného slova.
O skladbě
Originál, který FACT nazval vypjatým kusem psychotického melodramatu, je horečná noční píseň; remix z něj dělá to, co Stereogum slyšel jako ještě zlověstnější syntezátorové pulzování. Bez zpěvu Karen O instrumentální verze obnažuje Trentemøllerovu práci: pulzující basu, napjaté, zkreslené textury a vrstvy hrozivých syntezátorů, to vše se valí kupředu jako světla reflektorů na prázdné dálnici. Zapamatovatelné je, jak filmově působí. Každá pasáž jako by doprovázela scénu, kterou tak docela nevidíte.
Hudební rozbor
Úvod
Z temnoty se vynoří hluboký, pulzující syntezátor, stálý a hrozivý, a udá tempo, které působí jako motor běžící naprázdno před dlouhou jízdou.
Gradace
Bicí a basa se do sebe zaklesnou a napětí stoupá, zkreslené textury se plíží po okrajích jako tvary ve zpětném zrcátku.
Hlavní část
Nastoupí plný groove, hnaný a neúprosný, se zachmuřenými melodickými linkami v prostoru, kde býval zpěv. Nepřítomnost hlasu ho činí ještě znepokojivějším.
Vyvrcholení
Aranžmá se vzepne do své nejintenzivnější pasáže, hluk a melodie zapletené do sebe se syrovou industriální silou, jízda v plné rychlosti.
Závěr
Vrstvy odpadají, až zůstane jen pulz, který mizí do tmy jako auto, jež zmizí za kopcem.
Pojmy v centru pozornosti
remix skládá nahrávku znovu z jejích částí a instrumentální remix přesně ukazuje, které části se remixér rozhodl ponechat. Z kapelového zvuku originálu tu nepřežilo téměř nic; zůstává melodický tvar a nálada písně, které Trentemøller rekonstruoval vlastní paletou. Poslouchat instrumentální verzi je jako vidět filmovou scénu, z níž odešli herci.
Tou paletou je syntezátor: pulzující hluboký syntezátor jako motor, vrstvené plochy a linky pro hrozbu. FACT poznamenal, že remix téže písně od Visionquest zněl hodně jako Trentemøller, což ukazuje, jak rozpoznatelný byl jeho temný syntezátorový styl s příklonem k analogu do roku 2012. Poslechněte si ho vedle jeho dánských souputníků ve skladbě Lulu Rouge – Lulu’s Theme (feat. Trentemøller).
K industriální hudbě remix posouvá zkreslení. Přebuzené textury dávají zvuku drsnost a agresi a ve vyvrcholení rozmazávají hluk a melodii dohromady, rozervanou úzkost industriálního rocku, kterou v něm FACT slyšel.
Umělecký kontext
Filmový režisér David Lynch vydal své debutové album Crazy Clown Time v listopadu 2011, v Evropě u Sunday Best a v USA u PIAS; nahrál ho ve svém studiu Asymmetrical Studio v Hollywoodu a složil spolu s Deanem Hurleym. „Pinky’s Dream“, kterou zpívá Karen O z Yeah Yeah Yeahs, album otevírala. V létě 2012 dánský producent Anders Trentemøller skladbu remixoval pro remixové EP Pinky’s Dream vedle remixů od Visionquest a Tythe; EP vyšlo digitálně a v srpnu pak na dvanáctipalcovém vinylu, v téže sezóně jako rozšířené znovuvydání alba. Vložené video je oficiální nahrávka vokální verze tohoto remixu.
Ohlas a dopad
Stereogum popsal Trentemøllerův remix jako proměnu originálu v ještě zlověstnější syntezátorové pulzování, Hypebeast v něm slyšel temnější ostří a FACT rozervanou úzkost industriálního rocku, drsnější než Lynchova vlastní skladba. Instrumentální verze je pro každého, kdo chce tuto náladu bez slov, a funguje jako soundtrack k jakémukoli filmu, který vám zrovna běží v hlavě. Zhasněte a poslouchejte.
