Recenze
Žánr a nálada
Daft Punk ještě před vydáním Random Access Memories předali mikrofon svým hrdinům a Episode 3, Nile Rodgers je jedním z těch rozhovorů. Nejde o píseň, ale o mluvené slovo, přesto každou větou prostupuje disco a funk. Nálada je inspirativní, nostalgická a přemýšlivá: mistr hudebník se ohlíží za životem stráveným hledáním groovu.
O skladbě
Jde o třetí kapitolu série The Collaborators, krátkých filmů, které Daft Punk na jaře 2013 zveřejnili prostřednictvím The Creators Project a z nichž každý se věnuje jednomu z hudebníků na albu: jako první přišel Giorgio Moroder, pak Todd Edwards, 11. dubna Rodgers a po něm Pharrell Williams, Panda Bear a Chilly Gonzales. Rodgers tu mluví o tom, jak poprvé slyšel Love to Love You Baby od Donny Summer, o jazz-fusion zázemí za sevřenými groovy Chic, o svém kytarovém stylu a o tom, jak se s Thomasem Bangalterem a Guyem-Manuelem de Homem-Christem ocitli ve stejnou dobu v New Yorku a zašli spolu do studia. Dancing Astronaut shrnul jeho poselství do tří slov: groove je všechno.
Hudební rozbor
Úvod
Epizoda začíná myšlenkou groovu a Rodgers se pohodlně usazuje do svého vyprávění. Není tu žádný beat, o který by se dalo opřít, jen jeho hlas, uvolněný a plný lehkého humoru, a pocit, že uslyšíte něco přímo od zdroje.
Hlavní část
Jádrem je jeho kariéra ve zkratce: rytmická kytara a vzorec Chic a produkce pro Davida Bowieho, Madonnu a Duran Duran, které utvářely zvuk osmdesátých let. Mluví tak, jak hraje: na povrchu lehce, pod ním přesně.
Most
Rozhovor se stočí k jeho kořenům, k vývoji taneční hudby a k radosti z hraní na kytaru na desce, která brala staré řemeslo vážně.
Závěr
Uzavírá ho spolupráce s Daft Punk; končí vřelostí a vděčností, ne pointou, a zanechává ve vás pocit, že chystané album bude setkáním generací.
Pojmy v centru pozornosti
Celá epizoda je argumentem ve prospěch groovu. Rodgers vysvětluje, že disco, které mnozí odbývali jako jednoduché, vyžadovalo disciplínu jazzových hudebníků: bicí, basa a kytara do sebe zapadají tak těsně, že tanečníci hudbu ucítí dřív, než o ní začnou přemýšlet. Kapitoly videa sledují tuto nit, od síly groovu přes vzorec Chic až po vývoj taneční hudby.
Jeho vlastním příspěvkem k tomu groovu je kytarový riff zvláštního druhu: ne těžká rocková figura, ale krátký, sekaný rytmický vzorec hraný pořád dokola, ostrý a tlumený, spíš bicí než melodie. Je to zvuk Le Freak a Good Times a v roce 2013 i zvuk Get Lucky. Poslechněte si epizodu, pak singl, a všimněte si, že kytara téměř nikdy nezmlkne.
A konečně samotná epizoda je mluvené slovo: hlas vyprávějící příběh zcela bez melodie. Daft Punk už z přesně takového materiálu postavili skladbu, monolog Giorgia Morodera v Daft Punk – Giorgio by Moroder, a tyto filmy tu myšlenku rozvíjejí. Rodgersův mluvený hlas má vlastní rytmus, uvolněný a houpavý, a stojí za to poslouchat ho stejně pozorně jako jeho kytaru.
Umělecký kontext
Daft Punk vydali Random Access Memories v květnu 2013 u Columbie; album vzdávalo hold americké hudbě konce 70. a počátku 80. let a většinu strojů dvojice nahradilo studiovými hudebníky. Filmy Collaborators budovaly očekávání celé týdny předem. Rodgers spoluzaložil Chic s Bernardem Edwardsem a patří k nejvlivnějším kytaristům a producentům v dějinách popu. Na albu jeho rytmická kytara pohání „Give Life Back to Music“, „Lose Yourself to Dance“ a „Get Lucky“, poslední dvě s Pharrellem Williamsem.
Ohlas a dopad
Série proměnila uvedení alba v příběh o hudební linii a tato epizoda patřila k nejsdílenějším, protože Rodgers je přirozený vypravěč. „Get Lucky“ se brzy stal celosvětovým hitem a jeho kytara byla najednou zase všude. Epizoda je na tomto hřišti proto, že vlastními slovy vysvětluje, proč na tom zvuku pořád záleží. Poslechněte si ji, než pustíte album, a uslyšíte desku jinak.
