Recenze
Žánr a nálada
Björk proměňuje It’s Oh So Quiet v pop přes big bandový jazz, coververzi zahranou s divadelní chutí. Je hravá a bujará a celá její stavba je vtip na vlastní název: ticho nikdy nevydrží.
O skladbě
Stavba písně svůj název předvádí a vzápětí mu odporuje. Jemné, šeptané pasáže střídají hlasité, vykřičené úseky, v nichž big band hraje v plné síle, pak se ticho vrátí, až do dalšího výbuchu. Björk skladbu produkovala s Nelleem Hooperem, John Altman kapelu aranžoval a řídil a nahrávka se stala třetím singlem z jejího druhého alba Post, který vydal label One Little Indian 13. listopadu 1995. Podle jejích slov to byla poslední píseň, kterou pro album natočili.
Hudební rozbor
Ticho
Píseň začíná ve své tiché podobě, v pasážích, které zdroje popisují jako jemné a šeptané.
Výbuch
Pak se přiřítí big band a Björk přes něj křičí. Skladba mezi oběma stavy stále přepíná; žádný zdroj nemapuje každé přepnutí, ale celé aranžmá stojí právě na tomto kontrastu.
Pojmy v centru pozornosti
Coververze je nová nahrávka písně od někoho jiného, než kdo ji nazpíval první. Tahle má dlouhou historii: Hans Lang složil hudbu k písni Und jetzt ist es still, kterou v roce 1948 nahrál Horst Winter, a anglický text Berta Reisfelda dal Betty Hutton B-stranu jejího singlu u RCA z roku 1951. Björčin spolupracovník Guy Sigsworth našel desku Betty Hutton a pouštěl ji v autobusu na turné tak dlouho, až se z ní podle Björk stala hymna turné. Lidé prý považovali její verzi za přehnanou, ale vedle verze Betty Hutton je ta její podle Björk ambientní verze.
Videoklip je druhou polovinou hitu. Spike Jonze ho natočil v San Fernando Valley jako technicolorový muzikál v duchu Busbyho Berkeleyho a filmu Jacquese Demyho Deštníky ze Cherbourgu: Björk vyjde z umývárny autoservisu, tančí s dělníky, staršími dámami s deštníky i s poštovní schránkou a přidá se celá ulice. Na MTV Video Music Awards 1996 získal ze šesti nominací cenu za nejlepší choreografii a byl nominován na cenu Grammy.
Umělecký kontext
Björk staré písně zpívala už dřív: Gling-Gló, její album islandských populárních písní a jazzových standardů z roku 1990, tu zastupuje skladba Björk – Kata rokkar. Na Post, svém druhém albu, udělala výjimku: nazpívat starou píseň podle ní bylo proti jejím zásadám, protože je tak zarytě proti retru.
Ohlas a dopad
Píseň vystoupala ve Velké Británii na čtvrté místo, strávila v žebříčku patnáct týdnů a získala zlatou desku, na Islandu byla první a v Austrálii šestá. James Masterton z Dotmusic v ní slyšel islandského skřítka, který se potkává se zvukem Franka Sinatry; Smash Hits jí dal pět bodů z pěti. Björk připadalo ironické, že se právě tohle stalo její největší písní, a za nejlepší na ní považovala videoklip. Pusťte si ji nahlas a počkejte si na ticho.
