Recenze
Žánr a nálada
The Kids Are Coming od Tones And I je pop s nádechem indie, vzdorná, rebelská píseň, která svůj protest hraje jako divadlo. Micah Van Dijk z The Banner slyšel hněv prosakující ze žesťů a zpěvu, zatímco hnací beaty pobízejí k činu; Alfred Soto z The Singles Jukebox slyšel divadelní harmonie a luskání prsty.
O skladbě
Píseň je o tom, jak mladí lidé utvářejí budoucnost, hymna, která má podle Van Dijka spojit mladší generaci proti utlačující a nevšímavé starší. Toni Watson ji napsala sama a Konstantin Kersting ji produkoval, stejně jako všechny písně jejího debutového EP. Její název prý pochází z hashtagu a pracovního názvu „The kids are coming“, který použil Neil Goss pro knihu z roku 2015.
Hudební rozbor
Žádný zdroj skladbu nemapuje část po části, takže se držíme částí, které vyzdvihli recenzenti, ne nutně v pořadí, v jakém zaznějí.
Hlavní část
Žestě, luskání prsty a harmonie nad řídkým beatem. Kayla Beardslee shledala žestě pěknými, ale produkci tenkou; Katherine St Asaph se zdálo, že zní skvěle, neúprosněji a úderněji, než bylo nutné.
Mluvená pasáž
Vstupuje mluvený hlas staršího člověka, podle St Asaph s nádechem starého rádia. V příběhu písně, poznamenala, skončí staří zamčení ve sklepě.
Drop
Beardslee slyšela, jak píseň slibuje drop, který zadržuje, a Scottu Mildenhallovi se zdálo, že nejhlasitější zvuk, když konečně přijde, dopadne s žuchnutím.
Pojmy v centru pozornosti
Mluvené slovo je hlas, který mluví, místo aby zpíval. Tady patří druhé postavě, staršímu hlasu postavenému proti hlasu Watson, takže generační konflikt se odehrává přímo ve zvuku, ne jen v textu.
Videoklip v režii Alana Del Rio Ortize, který produkovalo studio Reprobates, vyšel 25. září 2019, dva dny předtím, než singl zamířil do rádií. Nahrávku Billie Eilish, se kterou ji několik kritiků srovnávalo, najdete na stránce Billie Eilish – bury a friend.
Umělecký kontext
The Kids Are Coming otevírá stejnojmenné debutové EP Watson, které 30. srpna 2019 vydaly Bad Batch a Sony Australia. Navázala na Tones And I – Dance Monkey, druhou skladbu EP a její průlomový hit, a 27. září 2019 se stala čtvrtým singlem EP. Den nato ji zazpívala spolu s Dance Monkey na zápase AFL Grand Final.
Ohlas a dopad
Singl se v Austrálii dostal na 65. místo a získal tam zlatou desku. Kritici se rozdělili: Zoë Radas z časopisu Stack v něm slyšela méně výzvu do boje a spíš ujištění o blížícím se příchodu a přirovnala projev Watson k Sie, zatímco většina panelu The Singles Jukebox jí dala nízké hodnocení a Jonathan Bradley napsal, že chce mluvit odvážně, aniž by řekla cokoli odvážného. Samotné EP získalo cenu ARIA za nejlepší nezávislé vydání. Poslechněte si ji a rozhodněte se, na které jste straně.