Recenze
Žánr a nálada
Gin Wigmore se do nové éry vplíží s Dirty Mercy. Je to alternativní rock nasáklý blues a nabroušený popem, spíš vykračující a bažinatý než hlasitý, a pocity, se kterými obchoduje, jsou vzdorné, drsné a provokativní: píseň s úšklebkem a výzvou.
O skladbě
„Dirty Mercy“ je o přetahování nebezpečné přitažlivosti, o druhu milosti, který má své podmínky. Hlas Wigmore, chraptivý a žhavý, se ovíjí kolem dupavého grooveu ve středním tempu z těžkých bicích, bluesové kytary a temné, moderní produkce. Působí, že má všechno pod kontrolou, a zní trochu výhružně; každý verš škádlivě vytahuje, jako by přesně věděla, kolik potíží způsobuje. Hook je lepivý, aniž by byl sladký, což k názvu dokonale sedí.
Hudební rozbor
Píseň funguje na napětí a uvolnění, groove drží sevřený a hrozbu nechává doutnat.
Úvod
Těžký, dupavý beat a drsný tón kytary nastolí bažinatou, zlověstnou náladu.
Sloka 1
Wigmore nastupuje hluboko a zblízka, její chrapot je skoro předení, a lstivým, vědoucím přednesem posluchače vtahuje.
Gradace
Vrstvy vokálů a nástrojů se kolem beatu stahují a napětí stoupá k hooku.
Refrén
Titulní hook dopadne se vzdorným cvaknutím, chytlavý a konfrontační, a její hlas se otevře naplno.
Most
Aranžmá ustoupí zpět k beatu a hlasu, chvíle suverénnosti a napětí před posledním kolem.
Vyvrcholení
Poslední refrén udeří vším najednou, bicí dupou a její hlas je nejzuřivější.
Závěr
Groove se ostře utne a postoj zůstane viset ve vzduchu.
Pojmy v centru pozornosti
Jako hook slouží v Dirty Mercy její název, ale přilepit se mu pomáhá hlas, který ho podává. Chrapot Wigmore je podpisovým zvukem písně; tatáž dvě slova zazpívaná čistě by přišla o většinu své hrozby. Poslechněte si, jak refrén frázi ostře zaklapne, místo aby ji natahoval.
Píseň sleduje klasickou formu sloka–refrén postavenou na kontrastu: sloky zpívané hluboko a zblízka, gradace, která aranžmá sevře, refrén, v němž se hlas otevře, osekaný most a poslední refrén se vším najednou. Stavba je známá; napětí vzniká z toho, jak dlouho se každá sloka drží zpátky.
Jako pilotní singl přišla píseň s videoklipem, který měl premiéru přes Billboard. Režíroval ho novozélandský herec a režisér David de Lautour, pro kterého to byl první videoklip, podle scénáře, který Wigmore napsala sama. Porovnejte s retro rokenrolem Gin Wigmore – Black Sheep a uslyšíte, jak daleko se její zvuk za pět let posunul.
Umělecký kontext
Novozélandská písničkářka, narozená v roce 1986 v Aucklandu jako Virginia Wigmore, vydala „Dirty Mercy“ na konci roku 2016 (Wikipedie uvádí 3. listopad) jako první singl ze svého čtvrtého alba Ivory, které následovalo v dubnu 2018 u Island Records Australia a dosáhlo 11. místa na Novém Zélandu. Píseň napsala Wigmore se Stevem Ruschem a Marcem Orrellem z Dropkick Murphys, koprodukovala ji s Ruschem a napsána i nahrána byla v Los Angeles; podle jejích slov je „trochu laciná, tak trochu naštvaná, a přitom si drží mou lásku k pořádné melodii“. Ukazovala k uhlazenějšímu, modernějšímu zvuku a přitom si ponechala bluesovou drsnost a vrčení, které jí udělaly jméno na deskách jako Gravel & Wine a Blood to Bone.
Ohlas a dopad
Singl, podpořený oficiálním videoklipem, otevřel v kariéře Wigmore novou kapitolu a udal tón albu, které vyšlo o víc než rok později. Rychle se stal stálou součástí jejích koncertů; hrála ho na amerických klubových turné od konce roku 2016 až po koncerty k albu Ivory, včetně večera v newyorském Bowery Ballroom v roce 2018. Je tady proto, že má za tři a půl minuty víc postoje, než většina písní zvládne za celé album. Pusťte si ji nahlas, nejlépe po setmění.
