Recenze
Žánr a nálada
Henry Mancini napsal hudbu a Audrey Hepburn ji zpívá: tahle Moon River je filmová hudba a balada v té nejmenší podobě, jeden hlas a kytara. Je snová, jak Far Out slyší její dýchavé podání; toužebná, protože kritik Robert Wright nazval píseň láskou zpívanou touze po toulkách; a nostalgická, protože Johnny Mercer vystavěl text z vodních toků svého vlastního dětství.
O skladbě
Manciniho a Mercera svedl dohromady režisér Blake Edwards, aby napsali píseň, kterou Hepburnová zazpívá ve Snídani u Tiffanyho (1961). Mercerův první název zněl „Blue River“; jeho text vzpomíná na Savannah ve státě Georgia a na borůvky (huckleberries), které tam jako chlapec sbíral a z nichž se stal „huckleberry friend“ písně. Mancini melodii přizpůsobil zpěvačce. „I knew how wide her range was and I wrote the song accordingly“ (věděl jsem, jak široký je její rozsah, a podle toho jsem píseň napsal), řekl v Tokiu v roce 1975 a dodal, že ji zazpívala lépe než kdokoli, kdo ji zpíval po ní.
Hudební rozbor
Zdroje popisují nahrávku jako celek, takže tento rozbor sleduje scénu, pro kterou vznikla.
Úvod
Ve filmu sedí Holly Golightly s kytarou na svém požárním schodišti; její soused, kterého hraje George Peppard, ji uslyší shora a vyjde ven poslouchat.
Hlavní část
Píseň se rozvíjí jako to, co Will Friedwald nazývá půvabným valčíkem, trochu připomínajícím lidovou píseň: jednoduchá melodie pro herečku s velmi malým rozsahem, evokující melodii, kterou by se mohlo naučit dítě. Hepburnová ji zpívá jemně a sama se doprovází na kytaru.
Závěr
Jak tato nahrávka končí, žádný zdroj nepopisuje; poslouchejte, jak málo se změní mezi prvním a posledním veršem.
Pojmy v centru pozornosti
Jako filmová hudba ukazuje Moon River, jak lze píseň postavit pro jediný okamžik na plátně. Přes úvodní titulky zní instrumentální verze; verze Hepburnové je scéna sama. Filmaři z Paramountu si původně mysleli, že její hlas budou muset předabovat jiným, a po vlažné předpremiéře navrhl manažer Martin Rackin píseň vystřihnout. Odpověď Hepburnové se traduje v různých podobách, od „Over my dead body!“ (Jen přes mou mrtvolu!) po cosi hrubšího, a píseň zůstala.
Píseň brzy začala žít i mimo film. Manciniho vlastní orchestrální singl, nahraný bez Hepburnové, se dostal na 11. místo žebříčku Billboard Hot 100 a coververze Andyho Williamse, poprvé nahraná v roce 1962, se stala jeho znělkou. Vedle uhlazené verze tahle ukazuje, jak moc intimita písně závisí na zpěvákovi; porovnejte s James Newton Howard, Jennifer Lawrence – The Hanging Tree.
Umělecký kontext
Skladatelskou kariéru Johnnyho Mercera, která uvázla v polovině 50. let, když standardy vytlačil rock and roll, znovu nastartoval úspěch této písně. Vokál Hepburnové vyšel na desce teprve v roce 1993, po její smrti, na albu Music from the Films of Audrey Hepburn; verze uvedená zde je na kompilaci Champagne for the Private Eye připsána Mancinimu se zpěvem Hepburnové.
Ohlas a dopad
Moon River získala Oscara za nejlepší původní píseň a na Grammy v roce 1962 cenu za píseň roku, zatímco Manciniho nahrávka byla vyhlášena nahrávkou roku. V roce 2004 zařadil Americký filmový institut verzi Hepburnové na čtvrté místo svého žebříčku 100 Years…100 Songs. Poslechněte si ji jednou, aniž byste si představovali film.
