Recenze
Žánr a nálada
Gaullin a Julian Perretta berou Seven Nation Army, garage rockovou píseň, která se stala nejoblíbenějším stadionovým chorálem světa, a dělají z ní taneční nahrávku. Je elektronická a krátká, pod tři minuty. Nálada je energická a odvážná a riff, opakovaný jako v originálu, je pořád tím hlavním.
O skladbě
The White Stripes vydali Seven Nation Army v roce 2003 jako hlavní singl alba Elephant. Jack White ji napsal jako malý experiment, poutavou píseň bez refrénu, postavenou na sedmitónovém riffu, který hrál na semiakustickou kytaru přes pedál posouvající výšku tónu o oktávu dolů, takže zněla jako baskytara. Gaullinova verze si ponechává ten riff i slova Jacka Whitea, který je uveden jako jediný autor, a přenáší je na taneční beat; místo Whiteova zkresleného hlasu zpívá Perretta. S délkou pod tři minuty je kratší než originál.
Hudební rozbor
Úvod
Riff je první věc, kterou je třeba poslouchat. Už nepotřebuje kytaru: sedm tónů je okamžitě k poznání na jakémkoli nástroji.
Sloka 1
Poslouchejte Perrettův zpěv proti vzpomínce na Whiteův: zkreslení originálu je součástí jeho hrozivosti a taneční verze se musí rozhodnout, co dá na jeho místo.
Hlavní část
Poslouchejte, kam aranžmá umístí riff v nejplnější podobě: dav, který ho zpíval na stadionech, přesně ví, co s ním dělat.
Závěr
S délkou pod tři minuty skladba nezdržuje déle, než je třeba.
Pojmy v centru pozornosti
Riff je krátká, opakovaná hudební figura, která nese píseň. Seven Nation Army je jedním z nejjasnějších příkladů: pět výšek, sedm tónů, jeden držený, čtyři synkopované a dva závěrečné, jaké často zní v nářcích. Protože funguje beze slov, zpívají ho fotbaloví fanoušci na stadionech už dvě desetiletí a sloužil i jako jedna z hymen mistrovství světa ve fotbale 2018. Gaullinova verze dokazuje totéž z druhé strany: vyměňte všechny nástroje a riff je pořád tou písní.
Coververze je nová nahrávka cizí písně, věrná, nebo proměněná. Tahle mění žánr, hlas i délku, ale ponechává si píseň Jacka Whitea, uvedeného jako jediného autora. Porovnejte ji s deep house coververzí Lucky Luke – Cooler Than Me, dalším pohledem litevského producenta na známý hit, vydaným stejnou cestou.
Umělecký kontext
Gaullin je litevský producent a Seven Nation Army vydali 14. května 2021 Columbia a B1 Recordings spolu s Lithuania HQ, YouTube kanálem a labelem, který zveřejnil i video. Julian Perretta je písničkář vyrostlý v Londýně, kterého singl Wonder Why z roku 2010 a album Stitch Me Up z roku 2011 proslavily víc v kontinentální Evropě než doma; Stitch Me Up se ve Francii dostalo na 1. místo. Později zpíval v písni Miss You od Southstara (2022) a v Substitution s Purple Disco Machine a Kungsem (2023). Gaullin a Perretta se později znovu spojili pro coververzi Sweater Weather od The Neighbourhood.
Ohlas a dopad
Originál získal Grammy za nejlepší rockovou píseň a byl označen za možná nejpopulárnější sportovní hymnu světa; coververze nahráli umělci od Bena l’Oncle Soul po Alice Russell. Gaullinova verze je jednou z nejnovějších v té řadě a je tu proto, že ukazuje, jak málo skvělý riff potřebuje. Pusťte si nejdřív The White Stripes, pak tohle, a spočítejte v obou těch sedm tónů.
