Recenze
Žánr a nálada
Call Me od Blondie je místem, kde se v jedné nahrávce potkává nová vlna, disco a rock: Record World ji označil za strhující elektronickou taneční skladbu a zdroje ji řadí i k dance-rocku a hard rocku. Je energická a intenzivní a okázalá po vzoru filmu, pro který vznikla, jízda do „špinavé neonové budoucnosti“, jak píše Stereogum.
O skladbě
Giorgio Moroder složil Call Me jako ústřední melodii filmu Americký gigolo režiséra Paula Schradera z roku 1980 a také ji produkoval. Nejdřív oslovil Stevie Nicks, které to zakázala nedávno podepsaná nahrávací smlouva, a pak dal Debbie Harry instrumentální skladbu nazvanou Man Machine. Harry napsala text za pár hodin z pohledu filmového hrdiny, společníka na objednávku Juliana Kaye, kterého hrál Richard Gere; prý si přitom představovala úvodní scénu, jízdu po kalifornském pobřeží. Tato stránka patří sedmipalcové verzi o délce 3:32, jak ji obsahuje kompilace The Best of Blondie.
Hudební rozbor
Stereogum označuje skladbu za uhlazenou a úspornou, za mechanický zázrak; části níže sledují jeho popis.
Úvod
Zazní zlověstný syntetický bzukot a pak píseň odstartuje nervózní vířivka bicích.
Sloka 1
Harry zpívá naplno, s tím, čemu Stereogum říká horečnatá oddanost, a Moroder do vší té bombastičnosti vplétá hořkosladké syntezátorové melodie.
Refrén
Muži z kapely vykřikují název písně a všude kolem zní horečnatá zkreslená kytara.
Sloka 2
Harry žádá zákazníka, aby jí zavolal, italsky a pak francouzsky; tyto fráze jí poradil přidat Moroder.
Sólo na klávesy
Sólo hraje Harold Faltermeyer; Jimmymu Destrimu z Blondie se nelíbilo a dal by přednost vlastnímu.
Pojmy v centru pozornosti
Jako píseň pro soundtrack vznikla Call Me pro obraz: Moroderův tým nahrál instrumentální podklad ve studiu Westlake Recording Studios v Los Angeles, synchronizovaný s časovým kódem, aby seděl s filmem. Blondie nahrávali v New Yorku v srpnu 1979 a trvali na tom, že své party zahrají sami, jenže se jim nedařilo trefit synchronizaci, a tak Moroder skladbu dokončil v Los Angeles se svými hudebníky.
Zde slyšíte rádiovou verzi. Album se soundtrackem u Polydoru nese dlouhou verzi o délce zhruba osmi minut; verze o délce 3:32 vyšla na sedmipalcové desce u Chrysalis, labelu Blondie, a videoklip používá verzi o délce 2:15.
Nahrávku pohání syntezátor: Faltermeyer ji nahrával jako zvukový inženýr, aranžoval a hrál na klávesy, a Stereogum slyší syntezátorové melodie jako hořkosladké proti kytaře Chrise Steina.
Umělecký kontext
Call Me vyšla v USA 1. února 1980, mezi singly The Hardest Part a Atomic. Španělská verze Llámame vyšla u Salsoul pro Mexiko a části Jižní Ameriky. Kompilace The Best of Blondie, kterou Chrysalis vydal 16. října 1981, ji pak zařadila do svého výběru. Morodera jeho vlastními slovy uslyšíte v Daft Punk – Giorgio by Moroder.
Ohlas a dopad
Call Me strávila od 19. dubna 1980 šest týdnů na prvním místě Billboard Hot 100, stala se největším singlem Blondie a podle Billboardu singlem číslo jedna roku 1980; v čele žebříčků byla i ve Velké Británii a Kanadě. Stereogum jí dal deset bodů z deseti a Rolling Stone ji zařadil na 289. místo svých 500 největších písní. Pusťte si ji nahlas.
