Recenze
Žánr a nálada
Que Sera - Phonovisions Symphonic Version od Wax Tailora bere trip-hopovou skladbu poskládanou ze starých desek a svěřuje ji orchestru. Echoes slyší v jeho hudbě „a film noir quality“, náladu filmu noir, a tato verze se k ní ještě víc přiklání: je downtempová, nostalgická a tajemná, a divadelní i doslova, protože se nahrávala v divadle.
O skladbě
Původní Que Sera patřila k prvním vydaným nahrávkám Wax Tailora, nejdřív jako singl z roku 2004 a pak jako druhá skladba jeho debutového alba Tales of the Forgotten Melodies z roku 2005, které samplovalo Hitchcockovy filmy a nahrávky Niny Simone a Doris Day. Echoes ji nazývá „his adaptation of Doris Day’s rendition“, jeho zpracováním písně Doris Day z filmu Muž, který věděl příliš mnoho. O deset let později ji nově zorchestroval pro Phonovisions Symphonic Orchestra, projekt 27 skladeb z jeho čtyř alb přearanžovaných pro 35 hudebníků a sedmnáctihlasý sbor.
Hudební rozbor
Prameny popisují koncerty a projekt, ne tuto skladbu část po části, a tak zůstávají níže uvedené části obecné.
Aranžmá
MusicBrainz uvádí jako autora orchestrace a producenta této verze samotného Wax Tailora, který ji také smíchal s Julienem Depardieu. Hudba, která byla kdysi poskládaná z desek, je tu rozepsaná pro hráče.
Prostor
Koncerty se natáčely dva dny v Théâtre Sébastopol v Lille a vizuální scénografii k nim vytvořil Pierre Jampy. Echoes zjistil, že „the live horns give it a different kind of punch“, že mu živé žestě dodávají jiný druh průrazu.
Pojmy v centru pozornosti
Původní Que Sera stojí na samplování. Echoes popisuje zvuk Wax Tailora jako „a rollicking smash-up of film dialogue, jazz grooves, John Barry’s suave orchestral aplomb and hip-hop scratching“, bujarou směs filmových dialogů, jazzových grooves, uhlazené orchestrální noblesy Johna Barryho a hip-hopového scratchování, a Wikipedie zmiňuje, jak hojně samploval staré filmy. Píseň Que Sera, Sera, kterou napsali Jay Livingston a Ray Evans, uvedla Doris Day v Hitchcockově filmu z roku 1956, kde ji zpívá jako signál svému unesenému synovi, a získala Oscara za nejlepší původní píseň.
Tato nahrávka je alternativní verze: tatáž skladba od téhož interpreta s jiným aranžmá a zvukem. Srovnejte ji s albovou skladbou z roku 2005 a poslouchejte, co patří melodii a co patřilo produkci.
Je to také živá nahrávka, pořízená před publikem a vydaná na dvojitém CD s DVD. Echoes doporučoval začít DVD. Podobnou cestu od samplů k živé kapele prošli Boogie Belgique se skladbou Boogie Belgique – Forever and Ever.
Umělecký kontext
Wax Tailor je Jean-Christophe Le Saoût, narozený v roce 1975 ve Vernonu v Normandii, který v roce 1998 založil vlastní vydavatelství Lab’Oratoire. Phonovisions Symphonic Orchestra připomnělo deset let jeho kariéry a vyšlo 3. listopadu 2014.
Ohlas a dopad
John Diliberto z Echoes nazval projekt velkým prohlášením Wax Tailora a Stereofox napsal, že na něj velmi zapůsobilo, jak se skladby s orchestrem proměnily. Pusťte si ji po původní verzi z roku 2005 a poslouchejte, jak se z desek stává sál plný hudebníků.
