Recenze
Žánr a nálada
Nightmares On Wax a jejich Les Nuits jsou downtempo v té nejštědřejší podobě: trip-hop a nu jazz v podání orchestru. Nálada je snová a uvolněná, spíš procítěná než ospalá, hudba pro pozdní noc, která nechce skončit.
O skladbě
Les Nuits otevírá Carboot Soul, třetí album George Evelyna pod jménem Nightmares On Wax, které vydal Warp 12. dubna 1999, a byla jedním z jeho dvou singlů toho roku. Je koncem dlouhé honičky. V roce 1987 nebo 1988 Evelyn objevil instrumentální verzi Summer in the City od Quincyho Jonese a chtěl ji nasamplovat, jenže jeho klávesy Casio pojaly jen 1,6 sekundy zvuku a celé dva takty se mu nikdy zachytit nepodařilo. S prvním samplerem je rozsekal do skladby Nights Interlude z roku 1991; na albu Smokers Delight následovala Nights Introlude; a Les Nuits byla podle Wikipedie postavena na plnohodnotném orchestrálním živém nahrávání, inspirovaném těmito samply, které Evelyn sám smíchal.
Hudební rozbor
Žádný pramen skladbu nepopisuje část po části, takže se tento rozbor drží toho, co v ní prameny slyší.
Orchestr
Smyčce jsou tou písní. Arctic Reviews počítá dvaapadesátičlenný orchestr, „a giant leap from grappling with the DIY sound systems of his youth“, obrovský skok od zápolení s podomácku stavěnými soundsystémy jeho mládí.
Groove
Pod nimi leží to, co týž autor nazval „a liquid, organic funk“, tekutým, organickým funkem, který se hodí stejně k vyrážení ven jako k zůstávání doma.
Verze pro videoklip
Oficiální videoklip na kanálu VEVO vydavatelství trvá zhruba tři a půl minuty oproti 6:20 na albu; existuje i samostatná rádiová verze. Co tato verze vypouští, žádný pramen neříká.
Pojmy v centru pozornosti
samplování obvykle znamená převzít kus nahrávky. Les Nuits ukazuje jeho druhou stránku: sampl může být náčrtem. Evelynova smyčka ze Summer in the City se stala tématem, které mohl hrát orchestr, a výpůjčka se, slovy Arctic Reviews, stala nenápadnou.
Les Nuits je také alternativní verze vlastní minulosti, třetí zpracování jednoho nápadu po Nights Interlude a Nights Introlude, a v roce 2024 k nim výroční vydání ke 25 letům přidalo čtvrté, Hip Hop Reprise.
rádiová verze zkracuje skladbu pro vysílání. Tady se ze šestiminutové úvodní skladby alba stal klip kratší než čtyři minuty; poslechněte si obojí a všimněte si, co si krátká verze může dovolit ponechat.
Umělecký kontext
Evelyn album pojmenoval po bleších trzích z kufrů aut, takzvaných car boot sales: hledal tam desky, samploval je a pak své mixy nosil zpátky do auta, aby je tam přezkoušel. Tinnitist slyšel desku jako trip-hop „as played by Quincy Jones“, tedy jako by ho hrál Quincy Jones, s celou kapelou přidanou k Evelynovu arzenálu smyček a samplů, a shrnul ji: „If you dig the notion of Curtis Mayfield getting down with Portishead, Carboot Soul packs a trunkful of funk.“ Kdo si umí představit Curtise Mayfielda, jak to rozjíždí s Portishead, najde na Carboot Soul plný kufr funku.
Ohlas a dopad
AllMusic, jak cituje Wikipedie, nazval album „one of the best arguments yet for the continuing development of trip-hop beyond mere coffee table fare“, jedním z dosud nejlepších argumentů pro to, aby se trip-hop dál vyvíjel za hranice pouhé kulisy do obýváku, a Arctic Reviews zařadil Les Nuits na 46. místo svých sta nejlepších písní 90. let. Začněte plnou albovou verzí a dopřejte smyčcům jejich šest minut.
