Recenze
Žánr a nálada
Nicola Cruz bere ve skladbě Cumbia del Olvido cumbii uvolněným tempem; je to elektronika, a zároveň downtempo a world music zakořeněná v lidové hudbě. Pocity pocházejí ze zdrojů: hypnotická a uvolněná podle „hypnotické a uvolněné“ rytmiky, kterou slyšel jeden recenzent; nostalgická podle Cruzova vlastního popisu skladby jako nostalgické mantry odpoutání.
O skladbě
Cumbia del Olvido, cumbia zapomnění, je čtvrtou z deseti skladeb alba Prender el Alma, Cruzova debutu, které vydal ZZK Records 30. října 2015, a trvá 3:36. V rozboru skladbu po skladbě pro The Ransom Note ji Cruz nazval „zelenou jako dub“ (green as dub), zamlženým, zakouřeným prostředím a ideální písní k tomu, dát si pár piv a zapomenout na minulé lásky. Nahrál ji s Rodrigem Capellem na kytaru; album si podle ZZK sám produkoval i nahrál a každou skladbu stavěl vrstvu po vrstvě, nástroj po nástroji, buben po bubnu.
Hudební rozbor
Zdroje popisují spíš textury skladby než její oddíly, a tak se jimi tento rozbor řídí.
Hlavní část
Tonewood slyšel pečlivě drnkané struny v dozvuku, jejichž ozvěna se odráží od rytmiky, která je hypnotická a uvolněná, a přesto rázná, a celek přirovnal ke sluncem rozpáleným výletům uvolněné psychedelie 70. let. Kytara patří Capellovi.
Závěr
Jak skladba končí, žádný zdroj nepopisuje. Sounds and Colours slyšel, jak se písně alba rozvíjejí jako hudební věty a každých pár vteřin přinášejí nové nástroje, a tak poslouchejte, co do posledních taktů přibylo nebo zmizelo.
Pojmy v centru pozornosti
dub vznikl na Jamajce jako způsob, jak nahrávku remixovat: obnažit ji na bicí a basu a vše ostatní zpracovat ozvěnou a výpadky. Když Cruz nazývá tuto skladbu zelenou jako dub, jedním dechem se zamlženým, zakouřeným prostředím, zdá se, že myslí ten pocit prostoru a oparu, a ne reggae samotné; název přece jen jmenuje cumbii.
dozvuk je zvuk prostoru, odrazy, které doznívají po tónu. Ve skladbě Cumbia del Olvido ho recenzent slyšel na kytaře: drnkané struny „v dozvuku“, jejichž ozvěna se odráží od rytmiky. Takový dozvuk je jedním ze způsobů, jak pár tónů dokáže, že skladba působí vzdáleně a nostalgicky, jako něco napůl zapomenutého.
Umělecký kontext
Cruz, který pracuje ve studiu v ekvádorském Tumbacu, začínal jako bubeník, ve dvanácti hrál covery Megadeth, než se obrátil k elektronické hudbě. Remezcla vypráví, jak pomalá, procítěná skladba, kterou poslal labelu Nicolase Jaara Clown & Sunset, vedla Jaara k tomu, aby ho pozval k další tvorbě a vzal ho na turné; Jaar ze skladby Nicolas Jaar – Time For Us s touto skladbou sdílí trpělivost. Na Prender el Alma svůj styl pojmenoval Andes Step, ekvádorský folklor smíchaný s elektronickou hudbou, který podle slov ZZK zkoumá místní domorodé a afro kosmologie v moderním prostředí.
Ohlas a dopad
Sounds and Colours nazval Prender el Alma žánrově rozkročenou novou klasikou a Remezcla ho v den vydání přivítala jako vyprávění o hudebním duchu Ekvádoru. Pusťte si ji na konci večera a nechte ji udělat to, k čemu ji Cruz určil.
