Recenze
Žánr a nálada
Gin Wigmore přišla s hlasem jako štěrk a med a Hey Ho ho ukazuje v nejhravější podobě. Píseň čerpá z retro soulu, popových hooků a bluesového švihu a nálada je odvážná a svižná, dost drzá na to, aby z jednoduchého pokřiku udělala výzvu.
O skladbě
„Hey Ho“ je rozjařená, rytmem hnaná písnička se zpěvem, který se naparuje, škádlí a vyzývá vás, ať se zkusíte nepřidat. Aranžmá se opírá o dupavé beaty a groove s příchutí staré školy a dává jejímu chraplavému hlasu spoustu prostoru ke švihu. Pod zábavou se skrývá pruh vzdoru, zpěvačka si zjevně užívá vlastní sebevědomí. Nezapomenutelným detailem je samotný pokřik, okamžitě chytlavý a trochu uličnický, ten druh hooku, který funguje v přeplněné místnosti stejně dobře jako ve sluchátkách. Je to také dokonalá ukázka jejího frázování: ohýbá a přisekává slova s pěveckým timingem, díky němuž i ten nejjednodušší verš zní, jako by k němu patřilo mrknutí.
Hudební rozbor
Píseň je stavěná pro hybnost a skoro nic v ní nestojí na místě.
Úvod
Dupavý rytmus nastaví od prvních vteřin živé tempo, při kterém se noha sama hýbe.
Sloka 1
Hlas Wigmore nastupuje plný postoje, hravý a ostrý, a s viditelnou chutí se veze na grooveu.
Refrén
Hook „hey ho“ se mění ve skupinový pokřik, jednoduchý, burcující a neodolatelný.
Most
Krátká změna textury nechá kapelu nadechnout a buduje napětí pro poslední kolo.
Vyvrcholení
Poslední refrén vrátí všechno v plné energii a kapela s hlasem dovedou píseň do cíle.
Závěr
Skladba končí sebevědomým švihem, a ne postupným ztišením, jako by se ukláněla.
Pojmy v centru pozornosti
Hey Ho ukazuje, jak funguje skandovaný hook. Dvě slabiky opakované skupinou se pamatují a vracejí pokřikem snáz než jakákoli dlouhá melodie, a proto pokřiky vedou od říkanek na hřišti přes fotbalové tribuny až k popu. Wigmore a její spoluautor Dan Wilson, známý hlavně ze Semisonic a z psaní písní pro jiné interprety, na tu frázi narazili skoro náhodou, když se snažili napsat něco temného a podivného, a nechali si ji, protože se uchytila.
Píseň také ukazuje, jak soundtrack může skladbu přenést za hranice domácího trhu. Hey Ho zazněla na konci finále 6. řady amerického seriálu Tráva (Weeds), dílu „Theoretical Love Is Not Dead“, a oslovila diváky, kteří o novozélandské zpěvačce s debutovým albem na prvním místě nikdy neslyšeli.
videoklip, který v Los Angeles natočil režisér Moh Azima a který vyšel v březnu 2010, dal singlu vizuální identitu ve chvíli, kdy Wigmore začínala působit mimo Nový Zéland. Drsnější, těžší stránku téhož hlasu uslyšíte ve skladbě Gin Wigmore – Black Sheep.
Umělecký kontext
Gin Wigmore je písničkářka z Aucklandu na Novém Zélandu. Hey Ho byla třetím singlem z jejího debutového alba Holy Smoke, vydaným v lednu 2010 po Oh My a I Do. Napsala ji s Danem Wilsonem v Minneapolisu; produkoval ji Tony Buchen. Wigmore uvedla, že výchozím bodem bylo něco temného, jakési mariachi ke Dni mrtvých, a že text, žena trápící muže, byl projevem feministky v ní. Album představilo její vlivy vintage soulu a blues i její nezaměnitelný chrapot a připravilo půdu pro drsnější rock alba Gravel & Wine a těžší zvuk alba Blood to Bone, z nichž obou najdete písně i na tomto playgroundu.
Ohlas a dopad
Holy Smoke debutovalo na prvním místě na Novém Zélandu, ve druhém týdnu získalo platinu a na vrchol žebříčku se vrátilo v únoru 2010, měsíc poté, co Hey Ho vyšla jako singl, a znovu v říjnu 2010 s rozšířenou edicí; nakonec dosáhlo čtyřnásobné platiny. Zařazení do seriálu Tráva přineslo píseň americkým televizním divákům. Je to ten druh pokřiku, který jako by byl stvořený k tomu, aby ho dav vracel, a patří sem jako veselá vstupní brána do jejího katalogu. Pusťte si ji a zkuste netleskat.
