Recenze
Žánr a nálada
The Fugue (Extended Version) od Dusty Kida je techno, ve kterém straší klasická hudba. The Partae slyšel tísnivé syntezátory a postupnou gradaci a jeden recenzent alba v roce 2009 vnímal Dusty Kida jako temného a melodického, a tuto desku nevyjímaje. Odtud nálady, které tu najdete: tísnivá a temná.
O skladbě
The Fugue je poctou Johannu Sebastianu Bachovi. Dusty Kid řekl Magnetic Magazine, že ho chtěl uctít tím, že použije jeho jméno jako tóny, B-A-C-H, jak to udělal sám Bach v Umění fugy. Ten první pokus nikdy nedokončil. Ve stejném období udělal remix pro DJ Hella, kterému se nelíbil, a tak přetvořil jeho melodii, aby odpovídala myšlence BACH, a skladba se pak poskládala snadno. Tato prodloužená verze trvá asi deset minut; jeho kanál ji uvádí jako skladbu ze singlu Moto Perpetuo z roku 2009.
Hudební rozbor
Žádný zdroj neprochází skladbu minutu po minutě; recenze popisují její syntezátory, pohyb a gradaci a rozbor se drží jich.
Úvod
Žádný zdroj nepopisuje, jak skladba začíná. Poslouchejte, kdy se poprvé objeví melodie a jestli v ní uslyšíte čtyři tóny.
Gradace
The Partae slyšel postupnou gradaci: skladba roste přidáváním, vrstvu po vrstvě, a ne přepnutím. Textura ji nazval gyroskopickou, slovem pro něco, co se točí a při pohybu drží rovnováhu.
Hlavní část
Skladbu nesou syntezátory. The Partae je slyšel jako tísnivé; u albové verze uvádí vlastní kanál Dusty Kida nástroje, na které živě hrál a které nahrál: Minimoog, Korg MS-10, Alesis Andromedu, Roland Jupiter-8 a SH-101 a Korg Monopoly.
Závěr
Žádný zdroj nepopisuje konec. Poslouchejte, jestli odejde jako poslední melodie.
Pojmy v centru pozornosti
V německém značení not znamená B tón b (snížené h) a H tón h, takže Bachovo jméno lze zahrát jako čtyři tóny; použil je v Umění fugy. Dusty Kid si vypůjčuje myšlenku, ne formu.
Analogový syntezátor tvoří zvuk obvody, ne samply, a každý nástroj z toho seznamu u albové verze je analogový. Hrané živě, jak o nich říká, si uchovávají lehkou volnost, která programovaným partům může chybět.
Gradace je tu ten pomalý druh, postupná gradace, kterou slyšel The Partae. Prodloužená verze jí dává víc prostoru: je zhruba o tři čtvrtě minuty delší než albová, deset minut, do kterých a ze kterých může DJ mixovat.
Umělecký kontext
Dusty Kid je Paolo Alberto Lodde, italský producent, který říká, že vyrůstal s klasickou hudbou a k Bachovi se vrátil zhruba v sedmnácti. A Raver’s Diary vyšlo na Boxer Recordings v dubnu 2009; uzavírá ho Dusty Kid – Nemur (Walls of Guitars) (Extended Version). V roce 2020 ho Isolade poprvé vydal na vinylu a remixy, singly a B-strany následovaly digitálně.
Ohlas a dopad
V roce 2009 zařadil blog Sound of the weak The Fugue mezi skladby, které vám uvíznou v hlavě, a textura v ní slyšel nový začátek stoupání alba. Poslouchejte čtyři tóny a to, jak daleko může doputovat odmítnutý remix.
