Recenze
Žánr a nálada
Dusty Kid všechny překvapil skladbou Nemur (Walls of Guitars) (Extended Version). Od producenta známého temným, hnaným technem přichází píseň, která má blíž k indie elektronickému popu: postavená na kytarách, tvarovaná s trpělivostí elektronického producenta a zabarvená melancholickými, přemýšlivými a upřímnými pocity. Je to okamžik, kdy raver odloží sluchátka a začne zpívat.
O skladbě
„Nemur“ je píseň kratší než pět minut, zařazená na konec klubového alba, jehož skladby trvají až sedmnáct minut. Kytary se vrství jedna na druhou, jak slibuje podtitul, do třpytivé zvukové stěny, zatímco Loddeho vlastní vokál se nad nimi vznáší s křehkým, skoro soukromým tónem. Kredity alba uvádějí dva kytaristy, samotného Dusty Kida a Francesca Loddeho, a Dusty Kida jako zpěváka. Produkce si zachovává smysl elektronického producenta pro prostor a gradaci, ale srdcem skladby je vřelost strun a otevřenost melodie.
Hudební rozbor
Aranžmá roste vrstvením kytary na kytaru, takže píseň se zvětšuje, aniž by kdy zesílila v klubovém smyslu.
Úvod
Skladbu otevírá jediný kytarový motiv, intimní a lehce melancholický, jako když někdo hraje sám za svítání.
Sloka 1
Nad kytarou jemně nastupuje vokál, nespěchající a blízký, s náznakem elektronické textury pod ním.
Gradace
Přidávají se další kytary, každá s novým rytmem nebo harmonií, a zvuk začíná houstnout v slíbenou stěnu.
Refrén
Melodie se otevírá nad vrstvenými strunami, nejcitovější a nejvíc povznášející část písně, hořkosladká a jasná zároveň.
Vyvrcholení
Všechny kytarové vrstvy zvoní spolu v zářivém, rezonujícím vzedmutí, stěna je nejvyšší.
Závěr
Vrstvy odpadávají, až se píseň vrátí k něčemu blízkému svému začátku, jemné a příhodné rozloučení.
Pojmy v centru pozornosti
Nemur je píseň ve formě sloka–refrén na albu, které jinak tvoří klubové skladby. Technové skladby, jako je úvodní „Here Comes the Techno“, se vyvíjejí přidáváním a odebíráním vrstev nad stálým beatem; Nemur místo toho střídá zpívané sloky s melodickým refrénem, jak to dělá popová nebo folková píseň. Poslouchejte okamžik, kdy se melodie refrénu otevře: právě tahle změna části, a ne změna textury, posouvá píseň vpřed.
Tato stránka používá prodlouženou verzi z A Raver’s Diary: The Extended Versions, doprovodného vydání, které Boxer v roce 2009 vydal pro DJe. Technové skladby v prodloužených podobách získávají celé minuty, „Klin“ naroste z necelých pěti na více než sedm, ale Nemur se prodlouží jen ze 4:46 na 4:51. Píseň postavená kolem hlasu a refrénu má málo místa pro dlouhé úvody a závěry, které DJ potřebuje, a právě proto na albu stojí stranou.
Umělecký kontext
Dusty Kid je sardinský producent Paolo Alberto Lodde, koncem nultých let známý hlavně intenzivním, melodickým technem. A Raver’s Diary, jeho debutové album, vznikalo a nahrávalo se mezi červencem 2007 a zářím 2008 v jeho JFL Studiu na Sardinii a vyšlo 20. dubna 2009 u kolínského labelu Boxer Recordings s distribucí přes Kompakt; napsal, produkoval, zaranžoval a smíchal ho sám. „Nemur (Walls of Guitars)“ album uzavírá, odvážná volba po sedmnáctiminutové „America“. V roce 2020 album digitálně znovu vyšlo u Isolade s prodlouženými verzemi a souvislým mixem celé desky.
Ohlas a dopad
Nemur se stala jemnou, lidskou tváří umělce, kterého obvykle slýcháme ve vrcholné hodině večera, skladbou, ke které se posluchači vracejí po technu. Je tu proto, že ukazuje, kolik srdce se může skrývat v tanečním producentovi. Poslechněte si ji za svítání, nejlépe po dlouhé noci.
