Recenze
Žánr a nálada
Into the Dark od Marca Moulina je nu jazz v doslovném smyslu: jazzové nástroje a jazzová zpěvačka položené na rytmus postavený z elektroniky, downtempo svou lehkostí a svižná svým krokem. Jeden kritik ji nazval „svižnou úvodní skladbou“ alba a album „nostalgickým, a přitom moderním klenotem“, což je přesně ten dvojí pocit, který vyvolává.
O skladbě
Into the Dark otevírá Top Secret, album, které Moulin vydal v roce 2001 u Blue Note. Je postavená odspodu nahoru: podle recenze v New Times „jemné dunění elektronické basy a hnací ťukání hi-hatu hraného metličkou podpírají cool-jazzový vibrafon, zemité varhany a smyslný zpěv soulové divy“. Kredity uvádějí Christu na zpěv, Berta Jorise na trubku, Philipa Catherina na kytaru a samotného Moulina na klávesové nástroje, jako producenta i skladatele.
Hudební rozbor
Žádný zdroj skladbu nepopisuje část po části, takže rozbor sleduje její vrstvy, ne časovou osu.
Úvod
Jako první skladba alba nastavuje jeho pravidla: elektronika pro rytmus, jazz pro barvu.
Hlavní část
Groove stojí na elektronické base a hi-hatu hraném metličkou, dotek jazzového bubeníka proti strojovému tepu. Nad nimi nesou cool-jazzovou harmonii vibrafon a varhany a navrchu se vznáší soulový zpěv.
Závěr
Se šesti a půl minutami je skladba na úvod alba dlouhá; všimněte si, jak končí a předává slovo zbytku alba.
Pojmy v centru pozornosti
Místem setkání je groove. Hi-hat hraný metličkou patří k jazzu malých sestav, dunění elektronické basy k taneční hudbě; dohromady dávají rytmus, který je uvolněný, a přesto hnací. Poslouchejte, jak do sebe obě složky zapadnou a jak málo pak musí dělat ostatní nástroje.
Samplování patří k metodě alba: BBC Music Magazine uvádí Moulina na klavír, klávesové nástroje a samply a kritik New Times slyšel na Top Secret vedle živých hráčů procítěné samplované vokály. Porovnejte se samplovaným jazzovým hlasem v srdci skladby Alif Tree – Forgotten Places.
Umělecký kontext
Marc Moulin, narozený v roce 1942 v Ixelles, vedl v 70. letech s Philipem Catherinem jazzrockovou skupinu Placebo, přidal se k Aksak Maboul a v roce 1978 založil synth-discové trio Telex, které v roce 1980 reprezentovalo Belgii na Eurovizi. Byl také rozhlasovým producentem a autorem. Top Secret ho vrátilo k jazzu se vším, co se mezitím naučil; BBC Music Magazine slyšel „osvěžující nové album, které odráží jazz 21. století, a ne 20.“. Zemřel v roce 2008. Pro pozdější belgický pohled na jazz skrze samply si pusťte Boogie Belgique – Forever and Ever.
Ohlas a dopad
Top Secret sklidilo chválu v Evropě i ve Spojených státech, recenze v New Times končí slovy „Definitely a secret worth sharing“ (rozhodně tajemství, které stojí za to sdílet). Into the Dark se dostala dál než album: objevila se na chill-outových kompilacích i na vlastním přehledu Blue Note The Finest in Jazz From 1939 to 2003 a pozdější rozšířené vinylové vydání Top Secret k ní přidalo remixy od Karma Fever a La Malice. Pusťte si ji, až se setmí.
