Sonic Playground - vibraphone

Gabriella Cilmi - Sweet About Me

2026-11-15T00:00:00+00:00

Žánr a nálada

Gabriella Cilmi bylo šestnáct, když ji proslavila Sweet About Me: pop, který si chůzi vypůjčil ze swingového jazzu a vřelost ze soulu. Hravá, chytlavá a trochu žhavá píseň přišla v roce 2008 uprostřed vlny soulových zpěvaček, které následovaly Amy Winehouse, a obstála, protože, jak napsal chartový blog BBC, trochu swinguje.

O skladbě

Cilmi ji napsala s Xenomanií, týmem Briana Higginse, který stojí za Girls Aloud a Sugababes, poté co v jednom pařížském obchodě s deskami pátrala po inspiraci; její hravost vzešla z matčiny lásky ke skupinám Sweet a T. Rex. Wikipedie popisuje pop a swingový jazz nad jemným elektronickým beatem odvozeným z rocksteady grooves, s vrstvenou popovou produkcí. Podle Cilmi text říká, že všichni budeme dělat chyby, tak se při nich můžeme rovnou bavit; Nick Levine z Digital Spy pod melodickou roztomilostí slyšel něco hořčejšího.

Hudební rozbor

Prameny popisují spíš zvuk písně než její části, a tak se tento průchod drží jen těch částí, které jmenují.

Úvod

Paul Cashmere z Undercover FM psal o smyslných úvodních tónech písně, zpívaných hlasem, který Levine slyšel jako sladký a drsný zároveň, jako med pokapaný na toustu.

Sloka 1

Tady se obě verze písně rozcházejí. V albové verzi, nahrávce této stránky, se úvodní verš vrací a před předrefrénem následuje ještě další; rádiová verze sloku zkracuje na polovinu.

Refrén

Jake Taylor ze Sputnikmusic chválil píseň za to, že pozornost nedrží refrénem, ale skvělým zpěvem a vrstvenou produkcí od začátku do konce.

Pojmy v centru pozornosti

swing znamená hrát dvojice not nerovnoměrně, takže se rytmus pohupuje, místo aby pochodoval. Tady žije uvnitř moderní popové nahrávky, kterou Wikipedie řadí do čtyřčtvrťového taktu ve 132 úderech za minutu, a Fraser McAlpine z BBC připsal právě swingu, že ji pozvedl nad ostatní soulové obrozenkyně roku 2008. Srovnejte s Paloma Faith – Upside Down.

hook je to, co vám zůstane v hlavě; Cilmi připadalo, že píseň je jako dětská říkanka, tak snadno se v hlavě usadí.

Rádiová verze je kratší verze pro vysílání. CD singly začínaly právě jí a vynechávaly dva verše před předrefrénem, které album ponechává.

Umělecký kontext

Cilmi začala nahrávat Lessons to Be Learned v Melbourne ve třinácti a v roce 2007 se přestěhovala do Londýna, aby ho dokončila. Milovala Led Zeppelin a Kings of Leon, přesto řekla, že musela natočit popově znějící desku, aby oslovila co nejvíc lidí; s Higginsem se sešli napůl cesty. Island album vydal 31. března 2008 a jeho název pochází z verše této písně.

Ohlas a dopad

Píseň vedla australskou hitparádu celkem pět týdnů, ne po sobě jdoucích, čímž se Cilmi stala nejmladší australskou interpretkou na prvním místě, a vystoupala na 6. místo ve Velké Británii, kde ji PRS for Music započítala jako nejhranější skladbu roku 2009. Získala cenu ARIA 2008 za singl roku a Time Out ji označil za nejlepší píseň roku 2008. McAlpine připustil, že vás nezastaví v půli kroku tak jako Amy Winehouse – Rehab; pusťte si ji a nechte ji místo toho swingovat.

Amy Winehouse - Rehab

2026-11-14T00:00:00+00:00

Žánr a nálada

Rehab od Amy Winehouse je soul a R&B postavený jako singl 60. let: kapela v jedné místnosti, navrch dechy a smyčce a hlas, který kritici přirovnávali k Elle Fitzgerald a Shirley Bassey. Slovy je vzdorná, zvukem odvážná a s odstupem času hořkosladká.

O skladbě

Winehouse píseň napsala o tom, jak odmítá nastoupit na protialkoholní léčbu. Mark Ronson vzpomínal, že mu při procházce New Yorkem vyprávěla, jak ji tam otec chtěl poslat a ona řekla ne; Ronson v té větě hned slyšel píseň. Rolling Stone výsledek označil za vítěze ve stylu Motownu s úderným beatem, v němž zamilovaná zlobivá holka svědčí jako Etta James, a text zmiňuje Raye Charlese a Donnyho Hathawaye.

Hudební rozbor

Prameny popisují spíš to, jak Rehab vznikal, než jednotlivé takty, a tak tento rozbor sleduje nahrávku.

Místnost v Brooklynu

Základ se nahrál v brooklynském studiu Dap Kings: bicí, klavír, kytara a baskytara najednou, jeden mikrofon na bicích a spousta přeslechů mezi nástroji. Kredity uvádějí Homera Steinweisse na bicí, Nicka Movshona na baskytaru a Victora Axelroda na klavír, wurlitzer a tleskání.

Londýnské dohrávky

Smyčce, dechy a perkuse se přidaly později ve studiu Metropolis v Londýně; smyčce aranžoval a dirigoval Chris Elliott. Elmhirstův seznam stop uvádí také vibrafon, zvonek a tympány a doprovodné vokály svedené z dvanácti stop na tři.

Sloky, refrén a most

Pružinový dozvuk bicích zůstává ve slokách suchý a v refrénu a mostu se zvedá a kompresi, kterou Ronson dal na basu, mix používá jen v refrénu.

Pojmy v centru pozornosti

Rehab je lekcí toho, co dokáže mixáž. Ronsonovy vlastní mixy byly podle Elmhirsta v rozložení do sterea mnohem radikálnější, skoro jako u Beatles, s bicími celými na jedné straně; Ronson chtěl desku řídkou a nepřeprodukovanou. Elmhirst ponechal odkaz na „wall of sound“ 60. let, ale rytmicky ji pro rádio zesoučasnil a pod jedinou monofonní stopu bicích podložil samply bicích. Kytaru podle svých slov ve finálním mixu nepoužil.

Dozvuk je tu součástí aranžmá: pružinové dozvuky z Brooklynu i z Londýna, deskový dozvuk na hlase a dozvuk bicích otevřený jen tam, kde se píseň potřebuje zvednout. Porovnejte se skladbou Amy Winehouse – You Know I’m No Good od stejného týmu.

Videoklip, který režíroval Phil Griffin a který se natáčel na adrese 33 Portland Place v Londýně, byl nominován na cenu Video of the Year na MTV Video Music Awards 2007.

Umělecký kontext

Island vydal Rehab 23. října 2006 jako úvodní singl alba Back to Black, jejího druhého alba. Ve Velké Británii skladba dosáhla 7. místa a v žebříčku Billboard Hot 100 9. místa, což byl její první hit v americké první desítce.

Ohlas a dopad

Časopis Time ji vyhlásil nejlepší písní roku 2007 a Rolling Stone ji později zařadil na 194. místo mezi 500 nejlepších písní všech dob. Získala cenu Ivor Novello za nejlepší současnou píseň a na Grammy 2008 si odnesla ceny za nahrávku roku, píseň roku a nejlepší ženský popový vokální výkon. Nasaďte si sluchátka a sledujte, jak se ten dozvuk bicích otevírá.

Marc Moulin - Into the Dark

2026-11-14T00:00:00+00:00

Žánr a nálada

Into the Dark od Marca Moulina je nu jazz v doslovném smyslu: jazzové nástroje a jazzová zpěvačka položené na rytmus postavený z elektroniky, downtempo svou lehkostí a svižná svým krokem. Jeden kritik ji nazval „svižnou úvodní skladbou“ alba a album „nostalgickým, a přitom moderním klenotem“, což je přesně ten dvojí pocit, který vyvolává.

O skladbě

Into the Dark otevírá Top Secret, album, které Moulin vydal v roce 2001 u Blue Note. Je postavená odspodu nahoru: podle recenze v New Times „jemné dunění elektronické basy a hnací ťukání hi-hatu hraného metličkou podpírají cool-jazzový vibrafon, zemité varhany a smyslný zpěv soulové divy“. Kredity uvádějí Christu na zpěv, Berta Jorise na trubku, Philipa Catherina na kytaru a samotného Moulina na klávesové nástroje, jako producenta i skladatele.

Hudební rozbor

Žádný zdroj skladbu nepopisuje část po části, takže rozbor sleduje její vrstvy, ne časovou osu.

Úvod

Jako první skladba alba nastavuje jeho pravidla: elektronika pro rytmus, jazz pro barvu.

Hlavní část

Groove stojí na elektronické base a hi-hatu hraném metličkou, dotek jazzového bubeníka proti strojovému tepu. Nad nimi nesou cool-jazzovou harmonii vibrafon a varhany a navrchu se vznáší soulový zpěv.

Závěr

Se šesti a půl minutami je skladba na úvod alba dlouhá; všimněte si, jak končí a předává slovo zbytku alba.

Pojmy v centru pozornosti

Místem setkání je groove. Hi-hat hraný metličkou patří k jazzu malých sestav, dunění elektronické basy k taneční hudbě; dohromady dávají rytmus, který je uvolněný, a přesto hnací. Poslouchejte, jak do sebe obě složky zapadnou a jak málo pak musí dělat ostatní nástroje.

Samplování patří k metodě alba: BBC Music Magazine uvádí Moulina na klavír, klávesové nástroje a samply a kritik New Times slyšel na Top Secret vedle živých hráčů procítěné samplované vokály. Porovnejte se samplovaným jazzovým hlasem v srdci skladby Alif Tree – Forgotten Places.

Umělecký kontext

Marc Moulin, narozený v roce 1942 v Ixelles, vedl v 70. letech s Philipem Catherinem jazzrockovou skupinu Placebo, přidal se k Aksak Maboul a v roce 1978 založil synth-discové trio Telex, které v roce 1980 reprezentovalo Belgii na Eurovizi. Byl také rozhlasovým producentem a autorem. Top Secret ho vrátilo k jazzu se vším, co se mezitím naučil; BBC Music Magazine slyšel „osvěžující nové album, které odráží jazz 21. století, a ne 20.“. Zemřel v roce 2008. Pro pozdější belgický pohled na jazz skrze samply si pusťte Boogie Belgique – Forever and Ever.

Ohlas a dopad

Top Secret sklidilo chválu v Evropě i ve Spojených státech, recenze v New Times končí slovy „Definitely a secret worth sharing“ (rozhodně tajemství, které stojí za to sdílet). Into the Dark se dostala dál než album: objevila se na chill-outových kompilacích i na vlastním přehledu Blue Note The Finest in Jazz From 1939 to 2003 a pozdější rozšířené vinylové vydání Top Secret k ní přidalo remixy od Karma Fever a La Malice. Pusťte si ji, až se setmí.