Sociální sdílení emocí

Běžné chování se záhadným výsledkem

Když se stane něco emočně významného, lidé o tom mluví. Vyprávějí partnerovi o ponižující poradě, volají příteli po děsivé situaci, kdy je od neštěstí dělil jen kousek, znovu a znovu popisují ztrátu v týdnech, které následují. Toto chování je tak běžné, že si ho málokdo všimne, a obecně se předpokládá, že právě tak se emoce zpracovávají: když se to vypovídá, je to lepší.

Výzkumný program sociálního sdílení emocí, který od počátku devadesátých let rozvíjel Bernard Rimé se spolupracovníky, si toto chování vzal za předmět zkoumání. Přinesl dvě zjištění, která spolu nesedí úplně dobře. První je, že sdílení je nesmírně běžné a lidé si ho cení. Druhé je, že v mnoha studiích sdílení nesnížilo emoční dopad toho, co bylo sdíleno. Esej vysvětluje teorii, která měla obojí dát do souvislosti, a proč je mezera mezi nimi jasným příkladem rozdílu mezi úlevou a vyřešením.

Co je sociální sdílení

V tomto výzkumu sociální sdílení znamená mluvit o emoční události a o svých reakcích na ni s ostatními ve společně sdíleném jazyce. Odlišuje se od soukromé ruminace, od psaní i od neverbálního projevu, i když se se všemi třemi překrývá.

Jak je běžné

Přehled programu uvedl, že většina emočních zážitků je s ostatními sdílena krátce po události, což poprvé popsali Rimé a kolegové v roce 1992 a co bylo později ověřeno postupy navrženými tak, aby překonaly omezení dřívějších studií (Rimé, Finkenauer, Luminet, Zech a Philippot, 1998). Jev byl zkoumán u dětí i starších lidí, byly zohledněny individuální a kulturní rozdíly a zkoumal se vztah mezi intenzitou emoce a mírou sdílení. Na základě těchto prací autoři navrhli, že sdílení je nedílnou součástí emočního zážitku, nikoli příležitostným doplňkem. Pozdější přehled shrnul teorii i doklady a popsal sdílení jako činnost s mezilidskými funkcemi, například vyvoláváním pozornosti, empatie a opory (Rimé, 2009).

Tyto studie se opírají převážně o sebeposouzení, často zpětné, a pocházejí hlavně z jednoho výzkumného programu. Ukazují, že lidé uvádějí, že sdílejí většinu svých emočních zážitků; nemohou přesně ukázat, kolik sdílení v každodenním životě probíhá, a kulturní normy otevřenosti se liší.

Teorie: sdílení jako sociální proces

Rimého výklad chápe sdílení jako proces, který má důsledky pro oba zúčastněné i pro skupiny (Rimé, 2007).

Znovuaktivace. Mluvení o emoční události přivádí zpět její obrazy, myšlenky a pocity. Sdílení tedy znovu aktivuje emoční vzrušení u toho, kdo sdílí. Vyvolává také emoce u posluchače, jehož odpovědi zpětně podněcují další projev mluvčího.

Emoční sounáležitost a sbližování. Protože interakce zahrnuje vzájemné podněcování, podporuje empatii a pocit emoční sounáležitosti. Teorie předpovídá, že sdílení posiluje sociální vazbu mezi mluvčím a posluchačem.

Šíření. Lidé, kteří slyšeli emoční vyprávění, ho často sdílejí dál, v tom, čemu výzkum říká sekundární sdílení. Když emoční událost zasáhne celou komunitu, je zdrojů sdílení tolik, kolik je členů, a každé sdílení znovu aktivuje emoce u zúčastněných. Rimé navrhl, že takové řetězce sdílení přispívají k emočnímu klimatu komunity a mohou ovlivňovat soudržnost skupiny i kolektivní paměť. Tyto kolektivní předpovědi jsou teoretické a testované méně přímo než individuální zjištění; propojují tuto esej s Teorií 08.

Všimněte si, co tento výklad netvrdí. Neříká, že sdílení emoci vybije. Jeho první důsledek, znovuaktivace, je spíše opakem: sdílení emoci přivádí zpět.

Záhada: užitečné, ale vzpomínku nezmírňuje

Pokud sdílení emoci znovu aktivuje, co dělá pro zotavení? Přehled programu se tím zabýval přímo a dospěl k závěru, že zjištění obecně neodpovídala představě, že sdílení zmírňuje vzpomínku na sdílený emoční zážitek (Rimé a kol., 1998). V korelačních studiích lidé, kteří o události mluvili více, nevykazovali při pozdějším vybavení v průměru menší emoční dopad.

Experimentální práce toto oddělení ještě zostřila. Účastníci, kteří mluvili o negativním emočním zážitku, hodnotili rozhovor jako užitečný, ale emoční dopad vzpomínky se ve srovnání s kontrolními podmínkami nesnížil (Zech a Rimé, 2005). Lidé měli pocit, že jim mluvení pomohlo. Podle měřítka emočního zotavení použitého ve studiích tomu tak nebylo (tvrzení).

Lze to číst několika způsoby, které se navzájem nevylučují.

• Sdílení slouží sociálním, nikoli emočním cílům. Lidé mohou sdílet hlavně proto, aby získali oporu, udrželi vztahy nebo společně dali událostem smysl, a těchto výsledků si cenit.
• Přínos je skutečný, ale není to zotavení. Lidé se po sdílení mohou cítit méně sami, více pochopeni a klidnější, aniž by vzpomínka ztratila svůj emoční náboj.
• Záleží na druhu sdílení. Některé formy sdílení mohou zotavení podporovat a jiné ne, a studie, které je míchají, účinky zprůměrují.

Třetí čtení vedlo k nejpoučnější linii výzkumu.

Dva způsoby sdílení

Teorie

Výklad dvou způsobů rozlišuje, co posluchač, nebo rozhovor jako celek, poskytuje. V socio-afektivním způsobu nabízí posluchač empatii, útěchu, potvrzení a blízkost. V kognitivním způsobu pomáhá mluvčímu událost přehodnotit: zasadit ji do perspektivy, přerámovat ji, najít v ní význam nebo revidovat předpoklady, které narušila. Výklad předpovídá, že socio-afektivní sdílení dočasně zmírňuje tíseň a posiluje vztah a že k emočnímu zotavení přispívá kognitivní sdílení (jak shrnují Brans, Van Mechelen, Rimé a Verduyn, 2013).

Experimentální test

Nils a Rimé (2012) to testovali přímo. Účastníci zhlédli averzivní film a pak o něm mluvili s blízkou osobou. Posluchač dostal pokyn zaujmout kognitivní, nebo nekognitivní způsob a nezávisle na tom socio-afektivní, nebo neutrální způsob, v designu 2 × 2. Emoční, kognitivní a sociální výsledky byly měřeny ihned a znovu o dva dny později, poté co byli účastníci filmu opět vystaveni.

Vzorec odpovídal předpovědi:

• Emoční zotavení, měřené při opětovném vystavení, nastalo jen tehdy, když posluchač podněcoval kognitivní zpracování účastníka.
• Za těchto podmínek se příznivěji měnily i kognitivní proměnné, tedy základní předpoklady účastníka.
• Socio-afektivní odpovědi přinesly sociální začlenění, větší blízkost k posluchači a menší osamělost spolu s dojmem, že je účastníkům lépe.

Autoři dospěli k závěru, že sdílení může vést k několika odlišným přínosům podle toho, jak posluchači odpovídají: k emočnímu zotavení, upevnění otřesených předpokladů, sociálnímu začlenění a dočasnému snížení tísně. Název článku, Za mýtem ventilace, vyjadřuje důsledek. Jde o jedinou laboratorní studii s filmovým podnětem a její abstrakt neuvádí velikost vzorku, proto web tvrzení hodnotí se střední mírou jistoty.

Doklady z každodenního života

Dvě studie se vzorkováním zážitků zkoumaly sdílení každodenního hněvu, strachu a smutku (Brans a kol., 2013). V první bylo sdílení spojeno s kratším trváním emoční epizody, zejména pokud bylo socio-afektivní. Druhá studie se ptala, zda kratší trvání neodráží spíše úlevu než zotavení, a proto měřila i zbytkovou intenzitu emoce tři dny po jejím vzniku. Zjištění o trvání se z velké části zopakovalo; trvání a zbytková intenzita byly empiricky odlišné; a mezi sdílením a zbytkovou intenzitou nebyl nalezen žádný vztah, ani při zohlednění způsobu sdílení.

Tyto výsledky odpovídají části výkladu dvou způsobů a jinou část komplikují. Socio-afektivní sdílení bylo spojeno s dřívějším koncem epizod, což je v souladu s dočasnou úlevou. Kognitivní sdílení v každodenním životě však nebylo spojeno s nižší zbytkovou intenzitou, jak by se podle laboratorního experimentu dalo čekat. Mezi možná vysvětlení patří, že každodenní „kognitivní“ sdílení se liší od instruovaného přerámování, že se liší měřítka, nebo že mimo laboratoř je účinek menší. Studie je observační, sdílení tedy nebylo manipulováno.

Proč je sdílení příjemné

Pocit, že sdílení pomáhá, není iluze, kterou by bylo možné odmítnout. Doklady výše podporují několik výsledků, kterých si lidé pravděpodobně cení:

• Propojení. Empatické odpovědi zvyšovaly blízkost a snižovaly osamělost.
• Kratší epizody. V každodenním životě bylo sdílení spojeno s dřívějším koncem emocí.
• Úleva v danou chvíli. Účastníci po empatických odpovědích uváděli dojem, že je jim lépe.
• Pochopení. Sdílení vyvolává pozornost, empatii a oporu, které jsou mezilidskými hodnotami samy o sobě.

Přispívat může i převádění pocitů do slov. V neurozobrazovací studii bylo pojmenování emoce ve výrazech tváří spojeno s nižší aktivitou amygdaly a vyšší aktivitou pravé ventrolaterální prefrontální kůry než pasivní pozorování (Lieberman a kol., 2007). Jde o laboratorní souvislost u konkrétní úlohy, nikoli o doklad, že rozhovor reguluje emoce stejnou cestou, naznačuje však, že popsat pocit není neutrální (pojmenování afektu).

Proč sdílení nemusí změnit emoční dopad

Teorie také nabízí důvody, proč uspokojivý rozhovor může ponechat emoční náboj vzpomínky beze změny. Jako interpretace:

• Znovuaktivace bez revize. Sdílení přivádí událost zpět. Pokud je vyprávěna pokaždé stejnými slovy a se stejným hodnocením, převyprávění emoci nacvičuje, místo aby měnilo to, co ji vytváří (Teorie 03).
• Posluchači mají sklon utěšovat. Mnoho posluchačů odpovídá na tíseň přítele soucitem a souhlasem, ne zpochybněním jeho výkladu. Je to laskavá a společensky vhodná odpověď. Experimentální doklady naznačují, že přináší spíše blízkost a úlevu než zotavení.
• Souhlas může hodnocení potvrdit. Posluchač, který sdílí rozhořčení mluvčího, může potvrdit výklad, který rozhořčení vytváří. To propojuje sdílení se zjištěními o ventilaci (Teorie 01).

Kognitivní zpracování naproti tomu něco mění: význam události, předpoklady, které narušila, nebo vyprávění, které o ní člověk dokáže podat. Výzkum expresivního psaní ukazuje stejným směrem a spojuje přínos s vytvářením souvislého vyprávění, nikoli se samotným vyjádřením (Pennebaker, 1997). Web tuto shodu vede jako teoretickou interpretaci hodnocenou podle jejích zdrojů (tvrzení).

Úleva a vyřešení ve sdílení

Literatura o sociálním sdílení nabízí možná nejjasnější empirické oddělení obou výsledků, které tento web rozlišuje.

• Úleva odpovídá tomu, že je člověku po rozhovoru lépe, kratším epizodám a zmírnění tísně v danou chvíli. S tím je spojeno socio-afektivní sdílení.
• Vyřešení v úzkém smyslu, jak je zde měřeno, odpovídá emočnímu zotavení: nižšímu emočnímu dopadu při dalším setkání s událostí spolu se změněnými předpoklady. V jediném experimentu, který se způsobem odpovědi posluchače manipuloval, s tím bylo spojeno kognitivní sdílení.

Oba výsledky mají hodnotu. Praktické čtení jako interpretace nezní „přestaňte hledat útěchu“, ale že útěcha a přehodnocení jsou různé věci a rozhovor může poskytnout jedno bez druhého. Rady budovat trvalou oporu a psát, abyste porozuměli to převádějí do praxe s výslovně uvedenými limity.

Otevřené otázky a limity

Málo manipulací způsobu sdílení. Výklad dvou způsobů stojí do značné míry na malém počtu experimentů. Je potřeba replikace s jinými podněty, vztahy a výsledky.

Laboratorní a každodenní výsledky se rozcházejí. Data ze vzorkování zážitků nenašla vztah mezi kognitivním sdílením a zbytkovou intenzitou. Není známo, zda to odráží měření, rozdíl mezi instruovaným a spontánním přerámováním, nebo slabší účinek v každodenním životě.

Závažné a traumatické události. Zde shrnuté studie používaly filmy a každodenní emoce v neklinických vzorcích. O mluvení po traumatických událostech nevypovídají přímo nic. Doklady o jednorázovém psychologickém debriefingu, rozebírané ve výzkumné poznámce o klinických pohledech, varují před předpokladem, že mluvení brzy po traumatu je vždy ochranné.

Kultura a vztahy. Normy o tom, co lze sdílet, s kým a jak by měl posluchač odpovídat, se mezi kulturami i vztahy liší. Program kulturní rozdíly zohlednil, ale většina experimentální práce pochází ze západoevropských vzorků.

Komu sdílení prospívá? Sdílení působí i na posluchače, kteří jsou vystaveni znovu aktivovaným emocím. Náklady a přínosy pro posluchače a pro vztahy v čase jsou prozkoumány méně.

K čemu esej dospívá

Sociální sdílení emocí je téměř univerzální chování, kterého si lidé cení, a teorie vybudovaná kolem něj vysvětluje proč: sdílení znovu aktivuje emoce, zve k empatii a posiluje vazby. Stejná teorie vysvětluje, proč sdílení nemusí snížit emoční dopad události. Nejlepší dostupné experimentální doklady naznačují, že zotavení následuje, když sdílení zahrnuje kognitivní zpracování, a že empatické sdílení přináší propojení a dočasnou úlevu. Je to skromná a doklady ohraničená verze staré intuice: mluvení pomáhá, ale s čím pomáhá, závisí na tom, co rozhovor dělá.