Základní emoce a konstruované emoce: současná debata

O čem debata je

Zeptejte se většiny lidí, co je strach, a popíšou rozpoznatelnou věc: bušící srdce, vytřeštěné oči, nutkání utéct. Otázka, která stojí za touto esejí, zní, zda tento popis označuje přirozený druh, tedy biologicky daný vzorec, který nastává vždy, když nastane strach, nebo kategorii, kterou lidé používají, aby dali smysl velmi proměnlivým stavům. Odpověď určuje, co věda o emocích hledá, jak vykládá svá data a pro tento web i to, co by vůbec mohlo znamenat emoci měřit.

Debatu vymezují dvě pozice. Nejsou jediné; teorie hodnocení (Teorie 03) a dimenzionální přístupy zaujímají prostřední pole. Kontrast mezi teorií základních emocí a teorií konstruovaných emocí je však nejostřejší verzí otázky a velkou část novějšího výzkumu poháněl.

Teorie základních emocí

Argument

Ve své klasické podobě teorie základních emocí tvrdí, že emoce se vyvinuly pro svou adaptivní hodnotu při zvládání základních životních úkolů, jako je čelit nebezpečí, přijít o něco cenného nebo narazit na překážku (Ekman, 1992). Každá emoce má jedinečné rysy: signál, fyziologii a typické spouštěcí události. Emoce také sdílejí charakteristiky, které je odlišují od jiných afektivních jevů: rychlý nástup, krátké trvání, nevyžádaný výskyt, automatické hodnocení a soudržnost odpovědí. Tyto společné i jedinečné rysy mají být produktem evoluce.

Úvaha je funkční a srovnávací. Pokud se určité situace v evoluční historii opakovaly, organismy, které na ně odpovídaly koordinovanými, rychlými a předem uspořádanými balíčky fyziologie, jednání a signálu, měly výhodu. Signály, zejména výrazy tváře a hlasu, by ostatním umožnily předvídat chování jedince. Kategorie emocí jsou podle tohoto pohledu objevem biologie, nikoli vynálezem jazyka.

Jak se teorie proměnila

Pozdější formulace tvrzení zpřesnily. Základní emoce nejsou popisovány jako jednotlivé stavy, ale jako rodiny příbuzných stavů se společnými charakteristikami, které jednu rodinu odlišují od druhé; tyto odpovědi jsou předem naprogramované a nezáměrné, ale utváří je i životní zkušenost (Ekman a Cordaro, 2011). Kultura a učení ovlivňují, kdy emoce vznikají a jak se projevují, aniž by podle tohoto pohledu odstraňovaly rodinnou strukturu v jejich základu.

Novější práce zastánců seznam výrazně rozšířila. Přehled z roku 2019 uvádí studie, v nichž je více než 20 emocí signalizováno multimodálními a dynamickými vzorci expresivního chování, opouští jednoduché přiřazování slov k tvářím a zabývá se vlivem kontextu na rozpoznávání emocí (Keltner, Sauter, Tracy a Cowen, 2019). Rozsáhlá studie sebeposouzení zjistila, že prožitky vyvolané 2 185 krátkými videi lépe vystihlo 27 kategorií než dimenze jako valence a arousal, ale že hranice mezi kategoriemi byly neostré a propojené plynulými přechody (Cowen a Keltner, 2017). Výsledek je pozoruhodný, protože podporuje kategorie, a přitom odporuje představě, že jsou diskrétní.

Čtenáři by proto měli být opatrní u kritiky mířené na „šest univerzálních výrazů tváře“. Současná teorie základních emocí je širší a citlivější ke kontextu než verze, proti níž se kritika často obrací. Web toto stanovisko vede tak, jak ho formulují jeho zastánci (teorie základních emocí).

Teorie konstruovaných emocí

Jádrový afekt

Konstrukcionistické přístupy vycházejí z jiného pozorování: emoční stavy se uvnitř kategorií nesmírně liší. Hněv může zahrnovat křik i chladné mlčení, zrychlené i zpomalené srdce. James Russell navrhl, že v jádru emoce, nálady i každé jiné emočně nabité události jsou stavy prožívané prostě jako dobré nebo špatné, energické nebo vyčerpané, které nazval jádrovým afektem (Russell, 2003). Lidé nemají přímý přístup k tomu, co změny jádrového afektu způsobuje. Jádrový afekt lze prožívat jako volně plynoucí, jako v náladě, nebo ho přisoudit nějaké příčině, a tím zahájit emoční epizodu. Prototypické epizody jako strach a hněv jsou v tomto rámci jádrový afekt přisouzený něčemu spolu s různými neemočními procesy. Viz afekt.

Konstrukce prostřednictvím predikce a pojmů

Teorie konstruovaných emocí Lisy Feldman Barrettové to rozvíjí v širší výklad (Barrett, 2016). Článek tvrdí, že věda o emocích hledala biologický základ lidových psychologických kategorií převzatých z filozofie, a navrhuje místo toho začít tím, jak je nervová soustava uspořádána, a z toho odvodit, čím by emoce mohly být. Výsledný výklad je výpočetní a prediktivní. Regulace těla má podle něj stát na predikcích tělesných potřeb; interoceptivní signály se vykládají ve světle minulé zkušenosti; a pojmy emocí slouží ke kategorizaci těchto signálů v kontextu. Případ strachu podle tohoto pohledu vzniká, když jsou pocity v určité situaci kategorizovány jako strach, nikoli spuštěním pevného programu (teorie konstruovaných emocí).

Vyplývají z toho dvě předpovědi. Zaprvé by kategorie emocí měly vykazovat variabilitu, nikoli pevné otisky: různé případy hněvu mohou zahrnovat různou fyziologii a chování. Zadruhé by ingredience emocí měly být obecné: stejné systémy regulace těla, predikce a konceptualizace by se měly podílet na emočních i neemočních stavech.

Co ukazují doklady

Ani jednu teorii nelze rozhodnout jedinou studií a obě strany citují rozsáhlé soubory prací. Ústřední byla následující zjištění.

Neurozobrazování

Metaanalytický přehled neurozobrazovacích studií porovnal lokalizační hypotézu, podle níž jednotlivé kategorie emocí konzistentně a specificky odpovídají odlišným oblastem mozku, s hypotézou psychologického konstrukcionismu, podle níž se kategorie emocí konstruují z obecnějších sítí, které pro ně nejsou specifické (Lindquist, Wager, Kober, Bliss-Moreau a Barrett, 2012). Autoři našli jen málo dokladů, že by jednotlivé kategorie emocí bylo možné konzistentně a specificky lokalizovat do odlišných oblastí. Napříč řadou kategorií emocí byla naopak aktivní skupina vzájemně propojených oblastí, které se běžně podílejí na základních psychických operacích emoční i neemoční povahy.

Platí dvě výhrady. Shrnuté studie jsou korelační: aktivace během úlohy souvisí s úlohou, ale není tím ukázáno, že emoci vytváří. A neúspěch při lokalizaci kategorií do oblastí nevylučuje vzorce specifické pro kategorie rozložené napříč sítěmi, které hledají vícerozměrné metody. Článek vyšel spolu s komentáři, z nichž některé jsou kritické. Viz také heslo reverzní inference.

Autonomní fyziologie

Metaanalýza 202 studií zjistila, že odpovědi autonomního nervového systému jednoznačně neodlišovaly jednu kategorii emocí od jiné a uvnitř kategorií se výrazně lišily (Siegel a kol., 2018). Dřívější přehled 134 publikací uváděl značnou autonomní specifičnost při zohlednění podtypů emocí (Kreibig, 2010). Obě práce si jednoduše neodporují: dřívější přehled seskupoval odpovědi jemněji, pozdější metaanalýza testovala konzistenci napříč studiemi. Web Kreibigovou cituje pouze jako částečnou protiváhu.

Tváře

Rozsáhlý přehled dospěl k závěru, že pohyby obličeje nejsou spolehlivými a specifickými ukazateli emočních stavů napříč lidmi, situacemi a kulturami: typické konfigurace se s emocemi vyskytují častěji než náhodně, ale slabě a nekonzistentně (Barrett, Adolphs, Marsella, Martinez a Pollak, 2019). Zastánci teorie základních emocí odpovídají, že výraz je multimodální a dynamický a rozpoznávání citlivé ke kontextu, což podle nich s rodinami emocí slučitelné je (Keltner a kol., 2019). Obě strany se v datech částečně shodují, soudržnost je slabá a proměnlivá, a neshodují se v tom, co z toho plyne. Důsledky pro měření rozebírá výzkumná poznámka o měření emocí.

Sebeposouzení

Studie sebeposouzení, včetně výše uvedené studie s 27 kategoriemi, ukazují, že lidé spolehlivě rozlišují mnoho kategorií prožitku. Teoretici základních emocí v tom vidí doklad bohaté kategoriální struktury. Konstrukcionisté v týchž datech vidí, jak lidé používají pojmy emocí, což jejich teorie předpovídá, a upozorňují, že přechody mezi kategoriemi odpovídají spíše variabilitě než diskrétním druhům.

Jak debatu číst pozorně

Debata bývá prezentována jako volba mezi „emoce jsou univerzální a biologické“ a „emoce jsou kulturní a vymyšlené“. Obě strany tuto karikaturu odmítají. Teorie základních emocí připouští učení, kulturu i kontext. Teorie konstruovaných emocí je výslovně biologická; nesouhlasí s tím, jak je biologie uspořádána, nikoli s tím, že na ní záleží.

Skutečné body sporu jsou užší:

• Jsou kategorie emocí přirozenými druhy? Má strach konzistentní biologické jádro, které ho definuje, nebo je to populace rozmanitých případů seskupených pojmem?
• Kde leží specifičnost? Ve vyhrazených programech pro každou emoci, nebo v kombinaci obecných procesů v kontextu?
• Co se počítá jako vyvrácení? Zastánci obou stran tvrdí, že teorie té druhé dokáže nepříznivá data pohltit. Kritici konstrukcionistického pohledu namítají, že široký prediktivní rámec je těžko falzifikovatelný; kritici teorie základních emocí namítají, že každé nenalezení otisku se vysvětlí přidáním moderátorů.

Je tu i metodologické poučení. Obě strany se dnes shodují, že emoční odpovědi se liší více, než rané teorie předpokládaly, a že kontext musí být součástí každého výkladu. Spor se týká toho, jak tuto variabilitu vysvětlit.

Důsledky pro „měření“ emocí

Pro tento web se nejpraktičtější důsledek týká toho, co lze ze signálu odvodit. Tady se obě teorie sbližují víc, než naznačuje jejich rétorika.

Podle teorie základních emocí jsou rodiny emocí skutečné, ale jejich signály jsou pravděpodobnostní, multimodální a moderované kontextem. Jediný pohyb obličeje, změna srdeční frekvence nebo kožní vodivostní odpověď nejsou spolehlivým ukazatelem toho, která emoce je přítomna. Podle teorie konstruovaných emocí neexistuje žádný pevný otisk, který by šlo najít, a každé odvození emoce ze signálů je kategorizací závislou na kontextu a pojmech. Tak či onak je obhajitelné tvrzení stejné: zaznamenaný signál je v souladu s několika stavy a kategorie emocí lze odvodit jen s nejistotou, ze vzorců v kontextu.

Proto web rozlišuje signál, příznak, inferenci a kontext a proto považuje každé tvrzení, že zařízení nebo model odhaluje, co člověk cítí, za přehnané. Proto je také telemetrie artefaktu označena jako ARTISTIC: její čísla nejsou měřením emoce podle žádné z teorií. Viz stránka o metodách.

Debata se týká i výzkumu regulace. Pokud jsou vznik a regulace emoce odlišné procesy, působí regulační strategie na emoci, která už existuje. Pokud jsou emoce konstruovány, může být regulace součástí samotné konstrukce. Gross a Barrettová argumentovali, že zda lze obojí užitečně rozlišit, závisí na teoretickém pohledu (Gross a Feldman Barrett, 2011), a procesní model lze číst oběma způsoby (Teorie 02).

Důsledky pro katarzi

Hydraulická představa katarze nejpřirozeněji odpovídá pohledu na emoci jako na diskrétní, ohraničené množství, které existuje dříve, než je vyjádřeno. Žádná ze současných teorií tento obraz přímo nepodporuje. Teorie základních emocí popisuje rychlé a krátké odpovědi, nikoli uložená množství. Teorie konstruovaných emocí popisuje průběžnou konstrukci, v níž vyjadřování a popisování emoce jsou součástí toho, jak emoce vzniká.

Jako interpretace nabízí konstrukcionistický pohled jeden důvod, proč vyjádření bez přerámování může emoci udržovat: opakovaná kategorizace vlastního stavu jako hněvu v kontextu, který křivdu potvrzuje, hněv znovu konstruuje. Pohled základních emocí nabízí pro totéž pozorování jiný důvod: opětovné vystavení vyvolávajícímu hodnocení odpověď znovu spustí. Obojí je slučitelné s empirickým zjištěním, že opakování křivdy při ventilaci má sklon hněv udržovat (Teorie 01). Ani jeden výklad nepotřebuje nádrž, která se vyprázdní.

K čemu esej dospívá

Debata mezi základními a konstruovanými emocemi je živá a web nezaujímá stanovisko k tomu, čím emoce v konečném důsledku jsou. Současné doklady podporují tři užší tvrzení. Zastánci teorie základních emocí dnes popisují větší a ke kontextu citlivější soubor rodin emocí než rané verze. Metaanalýzy neurozobrazování a autonomní fyziologie poskytují jen malou podporu konzistentním a specifickým otiskům kategorií emocí, se zaznamenanou protiváhou pro autonomní podtypy. A podle obou teorií se emoce odvozují ze vzorců v kontextu s chybou, nikdy je nelze odečíst z jediného signálu. Právě na tomto posledním tvrzení web stojí.