Slovník pojmů // Pojem ze slovníku Technické

Variabilita srdeční frekvence

Kolísání časových intervalů mezi po sobě jdoucími srdečními stahy, shrnované ukazateli v časové a frekvenční oblasti. Některé ukazatele, například RMSSD a výkon ve vysokofrekvenčním pásmu, se používají k odhadu vagového (parasympatického) vlivu na srdce a v psychofyziologickém výzkumu byly spojeny se seberegulací. Variabilitu srdeční frekvence silně ovlivňuje dýchání, poloha těla, pohyb, věk a délka záznamu, a doporučení proto zdůrazňují kontrolované podmínky a pečlivé vykazování dříve, než dojde k jakékoli psychologické interpretaci.

Kde jej web používá

  • Fyziologie stresu, sociální opora a tělo v davu

    Alostáza a alostatická zátěž, kognitivní kontrola emocí, ochranný účinek sociální opory proti stresu a využívání hudby k regulaci nálady vysvětlují, co noc kolektivního pohybu dělá s tělem a co změnit nemůže.

  • Metody: signály, inference a meze rozpoznání změny stavu

    Jak lze uvažovat o zachycení změny stavu podobné katarzi: signály, příznaky, inference a kontext, výchozí hodnoty, sebevýpověď, cena chyb a etika, a proč každý krok zůstává nejistý. Nic na tomto webu nikoho neměří.

Studie, o které se opírá

Práce, na nichž definice stojí, s úrovní důkazů, na kterou byly posouzeny.

  • Laborde, S., Mosley, E., & Thayer, J. F. (2017). Heart rate variability and cardiac vagal tone in psychophysiological research: Recommendations for experiment planning, data analysis, and data reporting. doi:10.3389/fpsyg.2017.00213

    Úroveň D Přehledová studie

    Podporuje tvrzení, že HRV indexuje srdeční vagový tonus a že bez pečlivého designu, analýzy a reportování se její výsledky snadno mylně vykládají. Metodologické doporučení, nikoli doklad o kategoriích emocí.

  • Kreibig, S. D. (2010). Autonomic nervous system activity in emotion: A review. doi:10.1016/j.biopsycho.2010.03.010

    Úroveň D Přehledová studie

    Uvádí značnou specifičnost autonomních odpovědí, pokud se berou v úvahu podtypy emocí. Nikdy není citován jako doklad proti existenci autonomních otisků; slouží jen jako částečná protiváha k Siegel et al. (2018) a tvrzení citující oba zdroje to musí uvést.