Slovník pojmů // Pojem ze slovníku Teoretické
Pokračující pouta
Trvající vnitřní vztah s člověkem, který zemřel, vyjádřený například ve vzpomínkách, vnitřních rozhovorech, uchovávání věcí nebo v pocitu jeho přítomnosti. Pojem zpochybnil starší představy, že truchlení má skončit odpoutáním. Přehledy uvádějí, že zda a kdy jsou pokračující pouta adaptivní, zůstává nejasné, a k předpovědi byly navrženy modely vycházející z teorie citové vazby. Většina pozůstalých se se ztrátou vyrovná bez odborné pomoci a v experimentech po rituálech následoval nižší zármutek. Poznámka shrnuje výzkum rituálů, pokračujících pout a duálního procesového modelu a vymezuje klinickou hranici prolongovaného truchlení. Práce, na nichž definice stojí, s úrovní důkazů, na kterou byly posouzeny. (2010). Continuing bonds in adaptation to bereavement: Toward theoretical integration. doi:10.1016/j.cpr.2009.11.007 Podporuje tvrzení, že v literatuře zůstávalo nejasné, zda je adaptivní pouta se zemřelým udržovat, nebo je rozvolnit, a že byl navržen model vycházející z teorie citové vazby, který má předpovídat, kdy pouta pomáhají. Teorie, nikoli test.Kde jej web používá
Studie, o které se opírá