Slovník pojmů // Pojem ze slovníku Teoretické
Učení vyhýbání
Učení chování, které předchází očekávanému averzivnímu následku nebo jej ukončuje. Dvoufaktorová teorie navrhla, že se nejprve naučí strach a vyhýbání je pak posilováno jeho snížením; pozdější modely přidávají očekávání a procesy zaměřené na cíl. Protože úspěšné vyhýbání brání vyvrácení obavy, může udržovat strach, který by jinak slábl. Proč úleva může problém udržovat: negativní posílení, učení vyhýbání od dvoufaktorové teorie po inhibiční učení a zážitkové vyhýbání, s doklady, jejich limity a vysvětlením, proč vyhýbání není vždy maladaptivní. Práce, na nichž definice stojí, s úrovní důkazů, na kterou byly posouzeny. (1951). Two-factor learning theory: Summary and comment. doi:10.1037/h0058956 Podporuje historické tvrzení, že Mowrer formuloval dvoufaktorovou teorii učení. Abstrakt není k dispozici; obsahová tvrzení o teorii se opírají o Krypotos a kol. (2015). (2015). Avoidance learning: A review of theoretical models and recent developments. doi:10.3389/fnbeh.2015.00189 Podporuje tvrzení o dřívějších i současných teoriích toho, jak vzniká a udržuje se adaptivní a maladaptivní vyhýbání, a o jejich klinických důsledcích. Narativní přehled; podkladové experimenty jsou převážně laboratorní studie podmiňování strachu.Kde jej web používá
Studie, o které se opírá