Teorie 05
Rimého výzkum ukazuje, že lidé sdílejí většinu emočních zážitků a považují to za užitečné, ale sdílení často nesnižuje emoční dopad události. Esej vysvětluje teorii, dva způsoby sdílení a proč zotavení zřejmě vyžaduje kognitivní zpracování.
Teorie 02
Grossův procesní model třídí regulační strategie podle toho, kdy na emoci působí, a rozšířený model přidává, jak se strategie volí. Esej vysvětluje oba modely, doklady o účincích strategií a místo ventilace a přehodnocení.
Teorie 06
Proč úleva může problém udržovat: negativní posílení, učení vyhýbání od dvoufaktorové teorie po inhibiční učení a zážitkové vyhýbání, s doklady, jejich limity a vysvětlením, proč vyhýbání není vždy maladaptivní.
Teorie 08
Od Durkheimova kolektivního rituálu přes Collinsovy řetězce interakčních rituálů po kolektivní efervescenci a synchronii: co teorie sdílených emocí navrhují, co setkání a rituály podle výzkumu dělají a proč rituál není vyřešení.
Teorie 01
Jak se katarze posunula od sporného Aristotelova pojmu katharsis přes model výboje Breuera a Freuda k testovatelné hypotéze, co zjistily kontrolované studie a proč vyjádření bez zpracování přináší spíše úlevu než vyřešení.
Teorie 04
Teorie základních emocí chápe emoce jako evolučně vzniklé rodiny s typickými signály; teorie konstruovaných emocí jako stavy vytvářené v daném okamžiku. Esej vykládá obě, doklady, o které se opírají, a co debata znamená pro měření emocí.
Teorie 03
Teorie hodnocení tvrdí, že emoce vyplývají z posouzení toho, co událost pro člověka znamená. Esej rozebírá Lazaruse, Schererův model komponentních procesů, doklady a jejich meze a proč je hodnocení mechanismem, na který míří přehodnocení.
Teorie 07
Co fyziologicky znamená, že „tělo mění stav“: alostáza jako prediktivní regulace, alostatická zátěž jako její kumulativní cena, zotavení ze stresu a perseverativní kognice, s doklady, kritikou a limity pro katarzi.
Interaktivní modely
Pět interaktivních modelů, které se počítají ve vašem prohlížeči z hodnot, jež nastavíte, ukazuje, jak úleva posiluje návyk, jak vzrušení ovlivňuje hněv, jak paměť váží vrcholy a konce, jak se rytmy sladí a jak se hromadí stresová zátěž.