Proč je tanec s druhými tak příjemný?

Pohyb v souladu mění, jak toho druhého vnímáte

Nejčistší doklady pocházejí z experimentů, které tanec zredukují téměř na nic. Hove a Risenová nechali účastníky ťukat v souladu, nebo nesouladu s experimentátorem; Wiltermuth a Heath nechali skupiny jít nebo zpívat v jednom rytmu. Synchronie zvyšovala náklonnost k partnerovi i následnou spolupráci, a to i takovou, která účastníka něco osobně stála. Protože synchronie byla přidělena, ne zvolena, jde o experimenty, ne o korelace: o směru účinku není pochyb.

Co nerozhodují, je velikost a dosah. Ťukání prstem do metronomu je oproti sálu plnému tančících minimalistické, skupiny byly malé a výsledky se měřily krátce poté. Rennung a Göritzová shrnuly 60 takových experimentů a našly střední účinek interpersonální synchronie na prosociální postoje a chování — moderovaný vlivy experimentátora a záměrností, což znamená, že část účinku závisí na tom, jak byly studie vedeny. To je skutečná výhrada, ne poznámka pod čarou.

Synchronie a námaha přispívají každá zvlášť

Tarr a kolegové provedli skupinový taneční experiment s designem 2 × 2, v němž nezávisle měnili synchronii a tělesnou námahu. Obě zvyšovaly práh bolesti, nepřímý ukazatel endorfinové aktivity, a obě posilovaly sounáležitost se skupinou. Na designu záleží: ukazuje, že obě složky nejsou totéž a že něco udělá jak náročná nesynchronní dávka, tak snadná synchronní.

Záleží i na tom, že jde o nepřímý ukazatel. Uvolnění endorfinů nebylo měřeno přímo — zvýšený práh bolesti je s ním v souladu, ale nevyčleňuje právě jeho. Jde o jediný experiment a jediný experiment potřebuje replikaci, než se mechanismus bude považovat za doložený.

Hudba dělá svou vlastní práci

Salimpoor a kolegové zkoumali pomocí PET a fMRI posluchače s hudbou, kterou si sami vybrali. Vrcholné emoční odezvy — mrazení v konkrétním okamžiku — provázelo uvolnění dopaminu ve striatu, přičemž nucleus caudatus se více uplatňoval při očekávání a nucleus accumbens při vrcholu samotném. Očekávání a příchod se zapisují jinak, což se nápadně hodí k tomu, jak je postavená gradace a drop.

Ta podobnost je analogie, ne nález. Elektronická taneční hudba zkoumána nebyla a dav také ne; posluchači byli sami ve skeneru se sluchátky. Malá zobrazovací studie dokládá, že se během hudebních vrcholů něco děje v okruzích spojených s odměnou. Neopravňuje k příběhu o tom, co dělá taneční parket.

Co celý obraz nechává otevřené

Dohromady doklady říkají, že příjemnost tance s druhými není záhadná: synchronie, námaha i hudba přispívají něčím měřitelným. Každé z těch měření proběhlo během aktivity nebo minuty až hodiny po ní. Zda z toho něco dosáhne až na další ráno, je samostatná otázka a citované studie na ni nebyly navrženy odpovědět.