Otázky // Otázka 10

Změní dav něco, když noc skončí?

Stručně

Něco možná ano, ale doklady jsou slabší, než prožitek napovídá. Kolektivní šumění na setkáních souvisí napříč 50 vzorky se sebepřesahujícími emocemi, skupinovou identitou, sociální integrací, pohodou a kolektivní účinností, tyto studie jsou však převážně korelační. Experimenty se synchronií a hudbou přestaly měřit během několika hodin, takže není dost dokladů, že kolektivní rytmus zmírňuje obtíže, se kterými do něj lidé vstupují.

Co našla velká syntéza

Pizarro a kolegové shrnuli 50 vzorků zahrnujících účastníky demonstrací, rituálů, obřadů a oslav (N = 182 738). Kolektivní šumění během těchto setkání souviselo se sebepřesahujícími emocemi, skupinovou identitou, sociální integrací, pohodou a kolektivní účinností. Je to velké množství lidí a konzistentní vzorec a stojí za to brát ho vážně.

Zároveň jde převážně o korelace. Shrnuté studie neukazují, že by setkání tyto výsledky způsobovala: lidé, kteří se ke skupině už cítí patřit, tam spíš přijdou, spíš popíšou intenzivní prožitek a spíš uvedou vyšší pohodu z důvodů, které se samotnou nocí nesouvisejí. Souvislost je skutečná; směr šipky zůstává otevřený.

Proč experimenty tuto mezeru nezaplní

Experimentální práce — ťukání a chůze v souladu, skupinový tanec, poslech vlastní vybrané hudby — je místem, kde se zjišťuje směr příčinnosti, protože podmínky byly přiděleny. Tyto studie ale měřily náklonnost, spolupráci, práh bolesti, blízkost a odměnové odezvy během aktivity nebo krátce po ní. Nikdo účastníky nesledoval týden.

Na konkrétní otázku, zda kolektivní rytmus zmírňuje obtíže, se kterými do něj lidé vstupují, tedy není dostatek dokladů. To není totéž jako doklad, že žádný přínos není. Delší studie trvalé přínosy najít mohou; z velké části ale nebyly provedeny a poctivé stanovisko zní, že otázka zůstává otevřená, nikoli zodpovězená záporně.

Jediný mechanismus s delším horizontem

Existuje věrohodná cesta, kterou by mohla noc venku hrát roli i později, a je spíš sociální než fyziologická. Cohen a Wills přehledově zpracovali literaturu o sociální opoře a zjistili, že vnímaná dostupnost opory odpovídající potřebám, které stresor vytváří, souvisí s ochranou před jeho nepříznivými dopady, zatímco sociální integrace má širší souvislost s pohodou.

Při pozorném čtení to ukazuje pryč od parketu a směrem k lidem na něm. Přenést se dál by věrohodně mohlo ne to šumění, ale vztah, který tu je i v úterý. Doklady jsou zde převážně observační a nedokážou zcela oddělit příčinu od následku, jde tedy o směr, podle kterého se vyplatí jednat, ne o prokázaný mechanismus.

Znovu úleva a vyřešení

Dav spolehlivě přináší úlevu: prožívaný stav se mění, někdy dramaticky. Vyřešení znamená, že se změnily podmínky, které zátěž vytvářejí. Úleva má vlastní hodnotu a nepotřebuje ospravedlnění ničím dalším. Jenže úlevu lze opakovat donekonečna — vstupenky na další akci už jsou v prodeji — zatímco okolnosti zůstanou přesně takové, jaké byly. Tento argument je syntézou projektu z oddělených výzkumných linií, ne nálezem studie, která by celou smyčku testovala přímo.

Praktická verze je nevzhledná. Když vás noc venku zanechá blíž dvěma lidem, kterým můžete zavolat, možná se něco změnilo. Když vás zanechá s dobrou vzpomínkou a stejným pondělkem, pořád to za to stojí — a není to totéž.

Literatura

  1. Pizarro, J. J., Zumeta, L. N., Bouchat, P., Włodarczyk, A., Rimé, B., Basabe, N., Amutio, A., & Páez, D. (2022). Emotional processes, collective behavior, and social movements: A meta-analytic review of collective effervescence outcomes during collective gatherings and demonstrations. Frontiers in Psychology, 13, 974683. https://doi.org/10.3389/fpsyg.2022.974683
  2. Tarr, B., Launay, J., Cohen, E., & Dunbar, R. (2015). Synchrony and exertion during dance independently raise pain threshold and encourage social bonding. Biology Letters, 11(10), 20150767. https://doi.org/10.1098/rsbl.2015.0767
  3. Wiltermuth, S. S., & Heath, C. (2009). Synchrony and cooperation. Psychological Science, 20(1), 1–5. https://doi.org/10.1111/j.1467-9280.2008.02253.x
  4. Hove, M. J., & Risen, J. L. (2009). It's all in the timing: Interpersonal synchrony increases affiliation. Social Cognition, 27(6), 949–960. https://doi.org/10.1521/soco.2009.27.6.949
  5. Salimpoor, V. N., Benovoy, M., Larcher, K., Dagher, A., & Zatorre, R. J. (2011). Anatomically distinct dopamine release during anticipation and experience of peak emotion to music. Nature Neuroscience, 14(2), 257–262. https://doi.org/10.1038/nn.2726
  6. Cohen, S., & Wills, T. A. (1985). Stress, social support, and the buffering hypothesis. Psychological Bulletin, 98(2), 310–357. https://doi.org/10.1037/0033-2909.98.2.310