Rady // Rada 11

Označte ztrátu rituálem, který dává strukturu, ne tlak na projev

Důkazy Experimentální

Po ztrátě zvažte, zda ji neoznačit rituálem, který má jasný začátek, pořadí a konec, ať už jde o společný zvyk, nebo o malý soukromý úkon. Zvolte takový, který vám odpovídá; není třeba projevovat víc zármutku, než cítíte, a čas mimo zármutek je součástí vyrovnávání. Pokud zármutek zůstává po mnoho měsíců intenzivní a ochromující nebo máte myšlenky na ukončení života, vyhledejte odbornou pomoc.

V praxi

  1. Zvolte podobu, která pro vás má smysl: tradiční obřad, návštěvu určitého místa, zapálení svíčky, dopis zemřelému nebo společné jídlo s lidmi, kteří ho znali.
  2. Dejte mu strukturu: předem si rozmyslete, co uděláte, v jakém pořadí a jak rituál skončí.
  3. Pokud to tak cítíte, zapojte další lidi; společné rituály zviditelňují oporu.
  4. Nechte rituál pojmout cokoli, co cítíte, včetně malého viditelného pohnutí; jeho smyslem není zármutek vyprázdnit.
  5. Dovolte si po rituálu od zármutku odstoupit k běžným činnostem a ke vzpomínání se vracet, kdy sami chcete.

Proč to může pomoci

Norton a Gino (2014) ve třech experimentech zjistili, že lidé, kteří se zamysleli nad rituály provedenými po dřívějších ztrátách, nebo kteří po ztrátě provedli nový rituál, uváděli nižší zármutek. Souvislost byla zprostředkována zvýšeným pocitem kontroly a platila pro lidi, kteří v rituály nevěřili, stejně jako pro ty, kdo v ně věřili. Ztráta člověku bere kontrolu nad něčím, na čem mu záleželo; rituál se svým pevným pořadím mu vrací malý, záměrný čin.

Hobson a kolegové (2018) popisují rituály jako regulující emoce, stavy spojené s cíli a sociální propojení, zčásti prostřednictvím své fyzické struktury a zčásti prostřednictvím svého významu. Smuteční rituál může dělat několik věcí najednou: označit, že něco skončilo, shromáždit lidi a dát podobu vztahu, který pokračuje ve vzpomínkách.

Proč nemusí být katarzní

Podloženým mechanismem je kontrola a struktura, nikoli vybití. Duální procesový model truchlení (Stroebe a Schut, 1999) popisuje adaptivní vyrovnávání jako střídání mezi konfrontací se ztrátou a péčí o běžný život, včetně oddechu od truchlení. Proto výše uvedené kroky zahrnují i odstoupení po rituálu. A proto také není důvod posuzovat rituál podle toho, kolik emocí vyvolá.

Co důkazy neukazují

Nizozemská dotazníková studie zjistila, že si pozůstalí pohřbů a rituálů cenili, jejich hodnocení a užívání rituálů však významně nesouviselo s reakcemi zármutku po šesti měsících a po třech letech (Mitima-Verloop a kol., 2021). Rituály lze prožívat jako užitečné, aniž by měřitelně změnily průběh zármutku. Většina lidí se se ztrátou blízkého vyrovná bez odborné intervence (Stroebe, Schut a Stroebe, 2007) a psychologické intervence vykazují větší účinky ve studiích, které zařadily lidi s vysokými příznaky zármutku, a ve studiích lidí nejméně šest měsíců po ztrátě (Johannsen a kol., 2019). Doklady i klinickou hranici popisuje Výzkumná poznámka 11.

Limity

  • Experimentální doklady pocházejí z jediné sady tří experimentů s krátkodobě uváděným zármutkem, zčásti po jiných ztrátách než úmrtí; účinky v řádu měsíců nejsou známé.
  • V terénní studii pozůstalí hodnotili pohřby a rituály jako užitečné, ty však nesouvisely s pozdějšími reakcemi zármutku.
  • Tato rada nemůže posoudit ničí zármutek. Zármutek, který zůstává po mnoho měsíců intenzivní a ochromující, trvalá neschopnost fungovat nebo myšlenky na sebevraždu jsou důvodem obrátit se na odborníka; bezprostřední nebezpečí je důvodem kontaktovat místní tísňové služby.

Tvrzení na této stránce

Každé tvrzení je ohodnoceno v registru důkazů i se zdroji a daty revizí. Důkazy →

EmpirickéÚroveň BJistota MODERATE

Ve třech experimentech po zamyšlení nad dřívějšími rituály nebo po provedení nového rituálu po ztrátě následoval nižší uváděný zármutek, zprostředkovaný zvýšeným pocitem kontroly, a to i u lidí, kteří v rituály nevěřili.

Platnost
Krátkodobě uváděný zármutek po vybavovaných úmrtích blízkých a po jiných ztrátách, například vztahu nebo šance na výhru.
Výhrada
Jediná sada experimentů; účinky v řádu měsíců po úmrtí blízkého a účinky na prolongované truchlení nebyly měřeny.

Naposledy ověřeno · Příští revize · mourning-rituals-lower-grief-short-term

EmpirickéÚroveň CJistota MODERATE

Pozůstalí dospělí hodnotili pohřby a rituály truchlení jako užitečné, ale ani hodnocení pohřbu, ani užívání rituálů významně nesouviselo s reakcemi zármutku šest měsíců a tři roky po ztrátě.

Platnost
Dotazníková data od pozůstalých dospělých v Nizozemsku.
Výhrada
Korelační design v jedné zemi; lidé s větší tísní mohou rituály využívat častěji, což by mohlo účinek zakrýt.

Naposledy ověřeno · Příští revize · funeral-rituals-valued-not-associated-with-grief

EmpirickéÚroveň CJistota MODERATE

Ztráta blízkého souvisí se zvýšenými zdravotními riziky, přesto se většina pozůstalých vyrovná bez odborné psychologické intervence a v prospektivní studii ztráty partnera byla nejčastější trajektorií odolnost.

Platnost
Ztráta blízkého v dospělosti; data o trajektoriích pocházejí od starších dospělých, kteří ztratili partnera.
Výhrada
Průběh po náhlém či násilném úmrtí nebo po úmrtí dítěte se může lišit a odolnost popisuje měřené příznaky a fungování, nikoli to, že by člověku zemřelý nechyběl.

Naposledy ověřeno · Příští revize · most-bereaved-adapt-without-intervention

TeoretickéÚroveň DJistota MODERATE

Současná teorie truchlení popisuje adaptivní vyrovnávání jako střídání konfrontace se ztrátou a péče o obnovu včetně oddechu od truchlení a pokračující pouta se zemřelým považuje za běžná, přičemž otázka jejich adaptivnosti zůstává otevřená; rituálům se připisuje regulace emocí, cílů a sociálního propojení.

Platnost
Teoretické modely truchlení a rituálu.
Výhrada
Modely a rámce, které generují předpovědi; neurčují, jaký způsob truchlení nebo jaký rituál pomůže konkrétnímu člověku.

Naposledy ověřeno · Příští revize · grief-oscillation-and-continuing-bonds

Klinická hraniceÚroveň CJistota MODERATE

U menšiny pozůstalých dospělých se rozvine prolongovaná porucha truchlení, charakterizovaná intenzivním steskem a dalšími příznaky přetrvávajícími měsíce po úmrtí spolu s narušeným fungováním (nejméně šest měsíců v návrhu z roku 2009 a v MKN-11; nejméně 12 měsíců u dospělých v DSM-5-TR); metaanalýza nenásilných úmrtí odhadla souhrnnou prevalenci na 9,8 %. Kritéria vymezují klinickou hranici pro odborníky, nejsou testem pro samotné čtenáře.

Platnost
Dospělí po ztrátě blízkého; prevalence ze studií nenásilných úmrtí.
Výhrada
Kritéria z roku 2009 předcházela definicím v MKN-11 a DSM-5-TR, které se liší v požadované době trvání; studie prevalence byly heterogenní a omezeně reprezentativní. Posouzení vyžaduje kvalifikovaného odborníka.

Naposledy ověřeno · Příští revize · prolonged-grief-clinical-boundary

EmpirickéÚroveň AJistota MODERATE

Psychologické intervence pro zármutek vykazují malé průměrné přínosy, s malým trvalým přínosem pro neselektované pozůstalé a s většími účinky ve studiích, které zařadily lidi s výraznými nebo vysokými příznaky zármutku, a ve studiích lidí nejméně šest měsíců po ztrátě; jde o dva samostatné moderátory na úrovni studií.

Platnost
Kontrolované a randomizované studie psychologických intervencí pro pozůstalé dospělé.
Výhrada
Studie byly heterogenní a různé kvality se známkami publikačního zkreslení; zjištění o moderátorech srovnávají studie, netestují podmínky přímo.

Naposledy ověřeno · Příští revize · grief-interventions-work-best-when-targeted

Klinická hraniceÚroveň EJistota HIGH

Zármutek, který zůstává po mnoho měsíců intenzivní a ochromující, trvalá neschopnost fungovat nebo myšlenky na ukončení života jsou důvodem obrátit se na kvalifikovaného odborníka a bezprostřední nebezpečí je důvodem kontaktovat místní tísňové služby; vyhledání pomoci neznamená, že se zármutek pokazil.

Platnost
Čtenáři stránek o zármutku, pohybu, spánku a ruminaci, zejména po ztrátě nebo při přetrvávající skleslosti.
Výhrada
Bezpečnostní zásada v souladu s běžnými klinickými doporučeními; prahy a služby se v jednotlivých zemích liší a stránka nikoho neposuzuje.

Naposledy ověřeno · Příští revize · grief-when-to-seek-help

Literatura

  1. Norton, M. I., & Gino, F. (2014). Rituals alleviate grieving for loved ones, lovers, and lotteries. Journal of Experimental Psychology: General, 143(1), 266–272. https://doi.org/10.1037/a0031772
  2. Mitima-Verloop, H. B., Mooren, T. T. M., & Boelen, P. A. (2021). Facilitating grief: An exploration of the function of funerals and rituals in relation to grief reactions. Death Studies, 45(9), 735–745. https://doi.org/10.1080/07481187.2019.1686090
  3. Hobson, N. M., Schroeder, J., Risen, J. L., Xygalatas, D., & Inzlicht, M. (2018). The psychology of rituals: An integrative review and process-based framework. Personality and Social Psychology Review, 22(3), 260–284. https://doi.org/10.1177/1088868317734944
  4. Stroebe, M., & Schut, H. (1999). The dual process model of coping with bereavement: Rationale and description. Death Studies, 23(3), 197–224. https://doi.org/10.1080/074811899201046
  5. Stroebe, M., Schut, H., & Stroebe, W. (2007). Health outcomes of bereavement. The Lancet, 370(9603), 1960–1973. https://doi.org/10.1016/S0140-6736(07)61816-9
  6. Johannsen, M., Damholdt, M. F., Zachariae, R., Lundorff, M., Farver-Vestergaard, I., & O'Connor, M. (2019). Psychological interventions for grief in adults: A systematic review and meta-analysis of randomized controlled trials. Journal of Affective Disorders, 253, 69–86. https://doi.org/10.1016/j.jad.2019.04.065