Rady // Rada 10

Po traumatické události nevynucujte časné sdílení; pokud příznaky přetrvávají, vyhledejte strukturovanou pomoc

Důkazy Metaanalytické (systematický přehled)

Po traumatické události by lidé měli mít možnost mluvit o ní, kdy a jestli se sami rozhodnou, a neměli by být nuceni do jednorázového sezení emočního sdílení. Pokud dotěrné vzpomínky, vyhýbání, zvýšená ostražitost, smutná nálada nebo úzkost přetrvávají a narušují každodenní život, vyhledejte posouzení kvalifikovaného odborníka; existují strukturované léčebné postupy podložené důkazy.

V praxi

  1. V prvních dnech upřednostněte bezpečí, odpočinek, praktické potřeby a kontakt s lidmi, kterým důvěřujete.
  2. Mluvte o tom, co se stalo, pokud a když budete chtít; je v pořádku o tom zatím nemluvit.
  3. Sledujte příznaky, které přetrvávají týdny: dotěrné vzpomínky, noční můry, vyhýbání, neustálou ostražitost nebo výrazné změny nálady.
  4. Pokud příznaky přetrvávají nebo narušují práci, vztahy či spánek, obraťte se na praktického lékaře nebo odborníka na duševní zdraví.
  5. Pokud máte myšlenky na sebepoškození nebo se necítíte v bezpečí, okamžitě kontaktujte místní tísňovou linku.

Proč se časné vynucené sdílení nedoporučuje

Psychologický debriefing, jednorázové sezení krátce po traumatické události, při kterém lidé událost popíší a vyjádří své reakce, se kdysi široce používal, protože se zdál být v souladu s představou, že časné emoční uvolnění předchází pozdější poruše. Rose, Bisson, Churchill a Wessely (2002) systematicky zpracovali randomizované kontrolované studie jednorázového individuálního debriefingu. Nenašli žádné důkazy, že by předcházel posttraumatické stresové poruše nebo snižoval celkovou tíseň, a ve studiích s delším sledováním se objevily určité známky zvýšeného rizika posttraumatické stresové poruchy u lidí, kteří debriefing absolvovali. Autoři dospěli k závěru, že povinný debriefing by měl skončit.

Co zahrnuje účinná léčba

Teorie emočního zpracování (Foa & Kozak, 1986) vysvětluje, proč záleží na struktuře. Změna vyžaduje aktivaci traumatické vzpomínky spolu s informací, která opravuje její ohrožující význam, a to opakovaně v čase v bezpečném, vedeném procesu. Léčebné postupy odvozené z tohoto principu, například prodloužená expozice, se od jednorázového emočního uvolnění zásadně liší: jsou plánované, opakované a zaměřené na nové učení.

Důkazy mají i další strukturované přístupy. Například terapie založené na všímavosti středně snižují příznaky úzkosti a deprese, s většími účinky u lidí s diagnostikovanými úzkostnými poruchami a poruchami nálady (Hofmann a kol., 2010). Správný přístup závisí na klinickém posouzení.

Co dodává další výzkum

Pozdější systematický přehled a metaanalýza 61 randomizovaných kontrolovaných studií zkoumaly psychologické intervence o více sezeních, jejichž cílem bylo předejít příznakům traumatického stresu nebo je léčit a které začínaly do tří měsíců po traumatické události (Roberts a kol., 2019). U lidí vystavených traumatu, u nichž se předem nezjišťovaly příznaky traumatického stresu, nevykázala žádná intervence klinicky významný rozdíl oproti běžné péči. U lidí, kteří příznaky traumatického stresu uváděli, přinesly klinicky významný prospěch kognitivně-behaviorální terapie zaměřená na trauma, kognitivní terapie bez expozice a desenzibilizace a přepracování pomocí očních pohybů (EMDR); přínosy byly největší u lidí s diagnózou akutní stresové poruchy nebo PTSP. Nejsilnější doklady měla kognitivně-behaviorální terapie zaměřená na trauma.

U chronické PTSP zjistil přehled Cochrane ze 70 studií se 4 761 účastníky, že individuální kognitivně-behaviorální terapie zaměřená na trauma a EMDR snižovaly příznaky hodnocené klinikem více než čekací listina nebo běžná péče (Bisson a kol., 2013). Tentýž přehled však hodnotil kvalitu dokladů u všech srovnání jako velmi nízkou, v aktivních léčebných skupinách zjistil častější předčasné ukončení a upozornil, že omezená data z dalšího sledování oslabují závěry o dlouhodobých účincích.

Metaanalýza 75 studií zjistila silné souvislosti příznaků posttraumatického stresu s ruminací (r = 0,52) i se zážitkovým vyhýbáním (r = 0,48) a střední souvislost s potlačováním myšlenek (r = 0,29) (Miethe a kol., 2023). Jde o korelace a několik longitudinálních studií naznačilo souvislosti o něco slabší, ale stále podstatné. Neukazují, že by kterýkoli z těchto vzorců příznaky způsoboval.

Stručně

Po traumatu není uvolnění ani nutné, ani postačující. Důkazy podporují čas, bezpečí, oporu, a pokud příznaky přetrvávají, strukturovanou odbornou léčbu.

Limity

  • Přehled Cochrane se týká jednorázového individuálního debriefingu; neukazuje, že by mluvení po traumatu obecně škodilo.
  • Tato položka poskytuje obecné informace a nemůže posoudit individuální situaci.
  • Volba léčby závisí na člověku, události a klinickém posouzení.
  • Ve studiích časných intervencí o více sezeních nezískali lidé, u nichž se předem nezjišťovaly příznaky, oproti běžné péči klinicky významný prospěch; přínosy se ukázaly u lidí s příznaky traumatického stresu (Roberts a kol., 2019).

Tvrzení na této stránce

Každé tvrzení je ohodnoceno v registru důkazů i se zdroji a daty revizí. Důkazy →

TeoretickéÚroveň DJistota HIGH

Teorie emočního zpracování tvrdí, že trvalá změna strachu vyžaduje aktivaci paměťové struktury strachu spolu s informací, která je s ní neslučitelná; samotná aktivace nestačí.

Platnost
Teorie strachu a úzkosti, na níž stojí expoziční léčba.
Výhrada
Tvrzení teorii popisuje přesně; pozdější výzkum ji zčásti revidoval a účinnost léčby dokládají studie, které zde citovány nejsou.

Naposledy ověřeno · Příští revize · emotional-processing-theory

Klinická hraniceÚroveň AJistota HIGH

Systematický přehled Cochrane nenašel doklady, že by jednorázový individuální psychologický debriefing předcházel PTSD nebo snižoval distres, v jedné studii zjistil známky zvýšeného rizika PTSD po roce a doporučil ukončit povinný debriefing.

Platnost
Jednorázový individuální debriefing do měsíce od traumatické události v 11 randomizovaných studiích.
Výhrada
Kvalita studií byla převážně nízká a přehled neukazuje, že by mluvení po traumatu škodilo obecně, ani nehodnotí jiné časné intervence.

Naposledy ověřeno · Příští revize · debriefing-does-not-prevent-ptsd

EmpirickéÚroveň CJistota MODERATE

Terapie založená na všímavosti byla spojena se středně velkým snížením symptomů úzkosti a nálady mezi začátkem a koncem léčby, s většími účinky u lidí s úzkostnými a afektivními poruchami.

Platnost
39 studií s 1 140 účastníky léčenými terapií založenou na všímavosti u různých obtíží.
Výhrada
Velikosti účinku před–po nadhodnocují účinky oproti kontrolovaným srovnáním.

Naposledy ověřeno · Příští revize · mindfulness-therapy-symptoms

Klinická hraniceÚroveň EJistota HIGH

Výzkumné poznámky a rady na tomto webu jsou obecnou osvětou založenou na publikovaném výzkumu; nejsou lékařskou radou, nemohou posoudit individuální situaci a nenahrazují vyšetření ani léčbu kvalifikovaným odborníkem.

Platnost
Veškerý obsah webu.
Výhrada
Jde o prohlášení o účelu webu, nikoli o empirické zjištění.

Naposledy ověřeno · Příští revize · education-not-individual-treatment

Klinická hraniceÚroveň EJistota HIGH

Distres, který přetrvává, narušuje každodenní život nebo zahrnuje myšlenky na sebepoškození, je důvodem obrátit se na kvalifikovaného odborníka a bezprostřední nebezpečí je důvodem kontaktovat místní tísňové služby.

Platnost
Čtenáři všech rad a výzkumných poznámek, zejména po traumatu nebo při přetrvávajícím hněvu, ruminaci či skleslé náladě.
Výhrada
Bezpečnostní zásada v souladu s běžnými klinickými doporučeními; místní služby a prahy se v jednotlivých zemích liší.

Naposledy ověřeno · Příští revize · seek-professional-help

Klinická hraniceÚroveň AJistota MODERATE

Časné intervence o více sezeních nepřinesly lidem vystaveným traumatu, u nichž se nezjišťovaly příznaky, klinicky významný prospěch oproti běžné péči, zatímco KBT zaměřená na trauma, kognitivní terapie bez expozice a EMDR přinesly klinicky významný prospěch lidem s příznaky traumatického stresu; u chronické PTSP snižovaly KBT zaměřená na trauma a EMDR příznaky hodnocené klinikem více než čekací listina nebo běžná péče.

Platnost
Randomizované studie psychologických intervencí po traumatu u dospělých.
Výhrada
Přehled Cochrane hodnotil kvalitu dokladů u všech srovnání jako velmi nízkou, v aktivní léčbě bylo častější předčasné ukončení a dlouhodobé sledování je omezené; volba léčby vyžaduje klinické posouzení.

Naposledy ověřeno · Příští revize · advice-early-trauma-help-for-symptoms

EmpirickéÚroveň DJistota MODERATE

Příznaky posttraumatického stresu souvisejí napříč 75 studiemi s ruminací (r = 0,52), zážitkovým vyhýbáním (r = 0,48) a potlačováním myšlenek (r = 0,29).

Platnost
Korelační studie příznaků posttraumatického stresu.
Výhrada
Souvislosti, nikoli příčiny; několik longitudinálních studií naznačilo o něco slabší souvislosti.

Naposledy ověřeno · Příští revize · advice-ptss-rumination-avoidance-association

Literatura

  1. Rose, S. C., Bisson, J., Churchill, R., & Wessely, S. (2002). Psychological debriefing for preventing post traumatic stress disorder (PTSD). Cochrane Database of Systematic Reviews(2), CD000560. https://doi.org/10.1002/14651858.CD000560
  2. Foa, E. B., & Kozak, M. J. (1986). Emotional processing of fear: Exposure to corrective information. Psychological Bulletin, 99(1), 20–35. https://doi.org/10.1037/0033-2909.99.1.20
  3. Hofmann, S. G., Sawyer, A. T., Witt, A. A., & Oh, D. (2010). The effect of mindfulness-based therapy on anxiety and depression: A meta-analytic review. Journal of Consulting and Clinical Psychology, 78(2), 169–183. https://doi.org/10.1037/a0018555
  4. Roberts, N. P., Kitchiner, N. J., Kenardy, J., Lewis, C. E., & Bisson, J. I. (2019). Early psychological intervention following recent trauma: A systematic review and meta-analysis. European Journal of Psychotraumatology, 10(1), 1695486. https://doi.org/10.1080/20008198.2019.1695486
  5. Bisson, J. I., Roberts, N. P., Andrew, M., Cooper, R., & Lewis, C. (2013). Psychological therapies for chronic post-traumatic stress disorder (PTSD) in adults. Cochrane Database of Systematic Reviews(12), CD003388. https://doi.org/10.1002/14651858.CD003388.pub4
  6. Miethe, S., Wigger, J., Wartemann, A., Fuchs, F. O., & Trautmann, S. (2023). Posttraumatic stress symptoms and its association with rumination, thought suppression and experiential avoidance: A systematic review and meta-analysis. Journal of Psychopathology and Behavioral Assessment, 45(2), 480–495. https://doi.org/10.1007/s10862-023-10022-2